Literárně teoretickí rozbor soutěžní básně autora Zerone

Tak sem zas jednou překonala sfou vrozenou lenost a rozhodla sem se udělat  nějakí pjekní rozbor.

Tadi na písmáku eště rozborama nejsem známá. Mislím , že je to chiba, akorát, že se furt nemůžu dostat ke fšemu, sem jen Růženka, no. tak vám dávám z jiního serveru a zrovna je trochu moc pouční, řekla bich.

Někteří mí nohsledi se na to třepou a sami mě upozorňujou na zajímaví díla, za coš je chfálím, sama to nestíhám, víte?

Pro dnešek sem se mím kritickím okem zaměřila na dílo Zerone.

Menuje se to „Óda na zavřené dveře“ a zerone to pišně dal do soutěže. Jak sem si to přečetla, tak sem mu ten rozbor nerozvážně slíbila, tak ho teť musím udělat, abi to nevipadalo, že Růženka neumí držet slovo.

Tak tadi to máme:

1.Tento veselý příběh vypráví

O mě, obyčejném klukovi,

Co se jednou rozhodl

jít ven, aby si zablbl.

Vzal páčidlo a kámoše,

Starosti hodil do koše,

Šel do obydleného sídliště

Vzal si štípačky a svítiště

2.Kámoš hlídal, čistil vzduch

Já páčil, zbavoval se much.

Když šel, ke mě, že to zbalíme,

Plastová dvířka se zasekla v klíně,

Já zaskučel bolestí, v domění,

Že jsem přišel o mužství.

V sekundě dvířka ležely

My myslely, že strachem umřely.

Panika zatemnila mysl mou,

Já reagoval skříní kradenou,

V rychlosti popadl skříňová dvířka

Schovaje je pod kabát utíkal jak lovená myška

3.Nyní jsem dam byl,

Velkou chybu natropil

V ulici teď box otevřený

Do očí bijící-zničený

Teď doma mám v šuplíku věc

Která mi připomíná ten děs

Co zažívám, při kradení

Omyl -při phreakování.

Vezmu to zase po strofách, to bude bohatě stačit.

Stil: rádobi vázaní verš

1.autor se domnává, že je običejní kluk a chce se s náma podělit o veselí zážitek. Píše, že se visral na dobře mínění radi rodičů a pedagogů, pot rouškou noci viklous z domu a měl f úmislu páchat trestnou činnost i se sfíma kamarádičkama. Příjde mu to tak k popukání, že to nevidržel a musel o tom napsat i nám, čtenářům a pak to dát do soutěže, abichom fšichni viděli, jak ftipní je to hoch.

2. chtěli něco ukrást, jenže čtenář se nedopídí co to vlastně bilo. Mě bi to napříklat zajímalo, diš uš o tom autor píše. Dál se zmiňuje, že bil strachi tak posraní, aš se na něho seběhli mouchi. To bude asi metafora. Mouchi v noci po ulicích nelítají, leda tak komáři, to zas jo!

Pak mu nějaká dvířka skřípla pindíka, nebo možná kulki a to muselo hrozně bolet. Doví jak to dopadlo, diš najednou píše v ženském rodě!  -My myslely, že strachem umřely.

Nakonec teda nesmislně ukradl jen tí dveře, jak sem pochopila a s kámošem f panice zdrhli.

3.přiznávám, že nerozumím, co je bít dam. Žebi víčitki sfědomí? Poslední strofou si právje vůbec nejsem jistá. Spíš mi to připadá, že má nahnáno. Ti blbí dvířka, co si jako idiot vzal domů sou usfětčující důkas. Furt na to mislí, že moch bít a dóví jetesli  není kleštěnec.

No, víčitkí nemá, to bi se nám tu nechlubil, že ano. A moc mě mrzí, že vám nemůžu visfětlit poslední verš, na kterém asi stojí tíha díla. - Omyl -při phreakování.

Zase sou vidět mí mezeri ve vzdělání ale fakt se snažím.  Domnívám se, že někteří budou vjedět vo co gou a poučí mně, i ostatní, co sou na tom stejně blbě.

Můj závjer: autor píše děsní píčovini, (mrkla sem zbježně na další díla) je to chujoplet.

Blbí nebude, psaní mu nečiní problem, mislím, že střílí ot pasu, ani si nepřečte co vložil a de dál. Že píše takoví hovadini, ofšem nemusí nutně znamenat, že se nat sfětem nezamíšlí. Může to bít obranní reflex a něco v něm je, možná i hodně. Anebo chce jen provokovat lidi co píšou.

Jako autora nedoporučuju a autorovi samotnímu doporučuju zamislet se, jestli chce psát na literární server.

Na fejzbúku má jistě dost vděčních čtenářů. Pokut má literární ambice, doporučuju založit noví nick a pokusit se psát.

Tak sem dnes bila hodně vážná, že?

Piš péro, vaše vjerná Růženka