Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

o tom, co někdy stačí

Výběr: StvN, atkij
23. 06. 2011
90
64
5240
Autor
guy

Vpochodoval do šatny s obvyklým přebytkem optimismu ve tváři a zastihl mě u nástěnky, jak se snažím zidentifikovat obsah nově vystavených výtvarných děl. "Dneska nám paní učitelka řekla, že máme namalovat, jak si představujeme štěstí," podal vysvětlení při oblékacích úkonech, souvisejících s odchodem ze školky. Zřejmě bylo očividné, jak tápu při určování významu barevných skvrn, rozptýlených nerovnoměrně po původně bílém formátu A3, signovaném v pravém dolním rohu synovým jménem. V levé části výkresu mi po chvilce úporného soustředění vyvstaly čtyři vzpřímené postavy, evidentně mimozemského původu, rozdílného vzrůstu a zřejmě i ras a pohlaví, a pod nimi pak další bytost, v horizontálním provedení a jednolitě černé barvy. V pravé části výkresu byla nanesena skvrna nejrozměrnější a z použitých barev v ní zřetelně převládala červeň. "Hm, dobrý, akorát nevím, jestli ti Marťani šťastně přistáli na zemi, anebo vítají Pozemšťany, co šťastně přistáli na Marsu." Přezíravě na mně pohlédl: "To nejsou Marťani, to je naše rodina." "A jo vlastně - teď mi to došlo - a to černý dole je náš Brit, žejo?" Neodpověděl, ale jeho pohled sděloval: no, aspoň něco že ti došlo, ačkoli toho Brita by si k tomu dokázal dosadit každý blbec, když jiného psa nemáme. "Hele, ale proč jsme vlastně lítali někam tou raketou?" ukazoval jsem na rozměrný objekt v pravé části. "To není žádná raketa, ale náš dům." "Jenže my nemáme přece červený dům, ale bílý." "Taky že ten dům hoří, přece." "Aha ... ale to není moc velké štěstí, když někomu shoří dům, ne?" "To právě JE to štěstí. Že shořel jenom dům, a my jsme zůstali živí. I Brit zůstal živý," oznamoval s dikcí, jaké se užívá při rozmluvě s absolutně negramotnými posuzovateli míry životních hodnot. Zastyděl jsem se. Syn mi to právě natřel rozdílem dvaceti branek. Nacházel se přesně v tom období vývoje, kdy je lidský tvor ještě nepostižený morálními deformacemi dospělé generace, u které materiální hodnoty úspěšně válcují hodnoty duchovní. A zároveň přesně v tom období, kdy se nepřipouští, že něco nejde, pokud se člověk dostatečně snaží. S tímto přesvědčením se zarputile pokoušel vměstnat dolní končetiny v nakrčených shrnutých punčocháčích do sněhulí, totálně promočených z dopolední vycházky. Byl jsem si vědom, že v této fázi by pomoc či radu z mé strany striktně odmítl, neboť co pozitivního by mohl očekávat od někoho, kdo nedokáže rozpoznat štěstí ani na papíře, natož ve skutečném životě. Synova snaha byla posléze korunována dílčím úspěchem - napěchováním levé nohy do útrob levé sněhule, a započalo zápolení s pravou. Enormní úsilí syna osvědčovaly naběhlé žíly na krku, zrudnutí obličeje, vibrace spodní čelisti, nadzvednutí ze sedu na lavičce a nebezpečný balanc v prostoru. Ve stejném okamžiku, kdy i pravé chodidlo zaujalo kýženou polohu uvnitř obuvi, se narušila stabilita synova těla a do akce se zapojily gravitační síly. Syn však stihl působení gravitace eliminovat a opřením dlaněmi o podlahu odvrátil pád. V tělocvičné poloze, obecně nazývané jeho vrstevníky komín, několik vteřin setrval, a pak poznenáhlým přesouváním těžiště vzad zaujal opět polohu v sedu na lavičce. Pohlédl na mě svýma - dle mého názoru - zbytečně přemoudřelýma čtyřletýma očima a rozvážně pronesl: "Ještě že je ta zem. Kdyby nebyla, tak bych někam padl." Synovo dávné poučení o tom, jak vypadá štěstí, a o tom, jak je občas dobré mít po ruce zem, abychom někam nepadli, se mi vybavilo, když jsem při otočení listu stolního kalendáře narazil na slova, u nichž byl jako autor uveden Jean-Jacques Rousseau: "Každý chce být šťastný. Aby toho dosáhl, musí především vědět, co vlastně štěstí je."

stačí mi okno v druhém patře z kterého se dá uvidět rorýse kroužit mezi mraky a trávu mezi paneláky a mít kde spát než skončí svět nasednout si když u čekárny zastaví starý autobus kterému trochu vržou panty a poslouchat v něm muzikanty co hrají orleánské blues a mít možnost ho zpívat s nimi nemá-li více než pět not mít možnost sejít ze silnice a zavěštit si z kopretiny než postaví mi před ně plot mít někdy sny co se v nich létá a netopí se pod jezem v kterých je deka když je zima a hraje se v nich pantomima a někdy stačí když je zem

64 názorů

atkij
25. 04. 2021
Dát tip

Prolog i báseň. Obojí stojí za (nejen) nedělní čtení. Ráda jsem si našla. 


Stavák
09. 07. 2013
Dát tip

a někdy stačí, když to někdo napíše *


welena
22. 09. 2011
Dát tip
nemám slov a to se často nestává :-) krása *

Witch
06. 09. 2011
Dát tip
až mě to dojalo k slzám, protože vedle právě spinká moje skoro čtyřleté štěstí s pekelně přemoudřelýma očima... *

bestye
02. 09. 2011
Dát tip
a stačí toho daleko víc a zároveň míň - a Ty to víš, Ty to sakra víš *

Narriel
09. 08. 2011
Dát tip
Joj, Gáji, to´s mě zas jednou dostal... T.+O. za prolog i za báseň, můžeš si je totiž dát odděleně jako chuťovky nebo je sníst najednou a nacpat si bříško laskavostí a moudrostí. Mňam...

Lakrov
09. 08. 2011
Dát tip
Až na samém konci prozaického odstavce mi dochází, že právě dočtený text (o němž se mi chce napsat, že je na můj vkus veden příliš strojeným jazykem, ale že jeho ústřední myšlenku chápu a souhlasím s ní) je prologem. Následující "nakrájené" řádky jsou pak pro mě úvahou poněkud netypického grafického designu, narozdíl od prologu jim však žádnou strojenost vyčítat nelze.

StvN
07. 08. 2011
Dát tip
Mam v praci stejny kalendar:) Libi se mi, jak jsi to napsal.

Lukri
21. 07. 2011
Dát tip
vzalo mě to víc, než jsem chtěla... nádherné ... ****

A.H.
20. 07. 2011
Dát tip
Nevím, co vlastně hodnotím, zda prolog, či samotnou báseň. Každopádně bravo. *

mperdik
19. 07. 2011
Dát tip
úžasné, bluesově lehké T

kawa
15. 07. 2011
Dát tip
To je tak krásný!

stenos
14. 07. 2011
Dát tip
... ta básnička je , krásná.

Markel
09. 07. 2011
Dát tip
všechno už řečeno T

jo.. a chcem viac tvojej prozy

levan
04. 07. 2011
Dát tip
pohladilo, ako vzdy... v tom pisani citit krasny odzity vek...

koloušek
04. 07. 2011
Dát tip
Přesné.T*

***nádhera!***

***nádhera!***

čučenka
28. 06. 2011
Dát tip
Prolog je úžasný :-)

Robinia
27. 06. 2011
Dát tip
milé téma krásně zpracované

Sebastiana
26. 06. 2011
Dát tip
*

Yeziiinka
25. 06. 2011
Dát tip
Tak tentokrát se nezmůžu ani na áchání. Báseň i všechno, čím čtyřletý syn zahanbil i některé řecké filosofy, okamžitě ukládám do absolutních NEJ, s Tvým laskavým dovolením si tisknu a cpu do diáře. Nevím, kdy jsem tu naposledy zažila něco takového. Y.

Morasten
25. 06. 2011
Dát tip
trochu nostalgie :)

a někdy stačí, když je zem :) a někdy stačí, pár tvých rýmů a zahrabat splín pod peřinu ;)

to je hezký ;)

Jazylka
24. 06. 2011
Dát tip
lahučká, guyovská, potešila

Bíša
24. 06. 2011
Dát tip
***

Edvin1
24. 06. 2011
Dát tip
Báseň s velkým B. Jinak už zde bylo všecko pěkné řečeno. Kritika: Souhlasím s vincou. Ta pantomima se tam zdá být jen kvůli rýmu - nic mi neříká.

vinca minor
24. 06. 2011
Dát tip
já bych asi vynechala ten řádek s pantomimou, jinak určitě *

Marcela.K.
23. 06. 2011
Dát tip
...zem musí být, aby mohly být domy, kopretiny, tráva a autobusy ...a aby jablka nepadala daleko od stromů :-)

synáček
23. 06. 2011
Dát tip
*

synáček
23. 06. 2011
Dát tip
*

Winter
23. 06. 2011
Dát tip
Ta minipovídka je fajn.

filemon
23. 06. 2011
Dát tip
guy, krásna báseň,super :))

8hanka
23. 06. 2011
Dát tip
tu je tak dobre...dakujem Ti:)

médea
23. 06. 2011
Dát tip
*

Ferry
23. 06. 2011
Dát tip
konejšivá, a přece... - asi bych to nechala zazpívat Radůzu t*

**

Toscana
23. 06. 2011
Dát tip
A jednoho parádního hlavonožce pro potěchu:

Toscana
23. 06. 2011
Dát tip
Díky, guy, vrátilo mě to do doby, kdy mi dcera na maličký kousek čtvrtky nakreslila koníčka a neumělou rukou k tomu napsala "pro maminku". Už spoustu let ten obrázek nosím v takové té tajné kapsičce v peněžence. Kdyby mi tu peněženku někdo ukradl, ztráta toho obrázku (lety již notně ohoblovaného) by mě mrzela nejvíc. To, cos napsal, mi krásně pohladilo duši... *t

BigBivoj
23. 06. 2011
Dát tip
Nor už mě předběhl... gratuluji!

Štírka
23. 06. 2011
Dát tip
moc mile napsaný... děti jsou fantastické v tom, jak vidí svět a cítí... dospělí se považují za chytřejší a častno neví, že jednají podle nahromaděných informací a pravidel... Děti jsou origínály, z nichž se někteří snaží udělat kopie...Díky za to skvělé počtení ...t*

varankaka
23. 06. 2011
Dát tip
fantastický! Mám chuť tě něčim obdarovat:)

Norsko 1
23. 06. 2011
Dát tip
typický guy

renegátka
23. 06. 2011
Dát tip
guy, pohladila mít dětského průvodce, znamená neztratit se

Josephina
23. 06. 2011
Dát tip
ale jen - někdy - většinou by stačila i nedrahá střecha nad hlavou, voda a kus chleba - pro většinu světa

To právě JE to štěstí! Už se nám nepovede chovat se a myslet zase jako děti. A tolik se o to snažíme.

Alegna
23. 06. 2011
Dát tip
moc pěkné, udělalo mi to dobře, děkuji

nemám slov... nádhera!!!

avox
23. 06. 2011
Dát tip
pěkný komplet! Působivý prolog, tradičně pěkné verše, inu, jaký táta, takový syn... nebo obráceně? :-)) */

Honzyk
23. 06. 2011
Dát tip
...prolog me trochu utahal, o to vic beru si i za svuj tvuj text...**

dadadik
23. 06. 2011
Dát tip
hehe, no jo a vůbec, nemáme si co vymýšlet, že jo..

Zuzulinka
23. 06. 2011
Dát tip
je to moc pěkné, možná ten úvod se synem je pro mně osobně ještště siolnější než ten zbytek - děti jsou tak krásně přímočaré*

Diana
23. 06. 2011
Dát tip
Moc krásné! Ty mi vžycky promluvíš z duše :-)***

Sarrah
23. 06. 2011
Dát tip
bezpečí :o) ehm, ještě spím

Sarrah
23. 06. 2011
Dát tip
někdy si stačí přečíst Tebe a mám svůj pocit klidu a bezbečí :o)*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru