Ajvazovská

skvělá, úplně Ajvaz

*

to šum sám je slastnou moudrou plností a niť děje se mizením v páře

:)*

děkuji Jiří, je to spíš takový propletenec, forma nese obsah, obsah sám ale nikdy nemůže být poezií (je pouze skutečností), poezie je to ZA sdělením, medium do kterého je obsah odlit, a v ideální poloze mu nevadí ani když se obsahu vzdálí tak že již není zřetelný či evokuje obsah zcela jiný. Smysl je jakási berlička pro to, aby forma mohla povstat.. v ideálním a řídkém případě je berlička smyslu odhozena a text se rozeběhne sám..

Nejprve mi to přišlo, zřejmě ovlivněn Jinovatovou úvahou o potřebě vnímat básně doslovně jako velmi povedená reakce na onu zmíněnou stať v Kafi4, kdy tento text ukazuje, jak srozumitelně lze napsat něco, co na první pohled nelze uchopit a přitom jasně uvádí, jak éterická je nabídka vnímání poezie. A poněvadž je to, jak mi autor osvětlil především reakce na poezii v názvu zmíněného autora, pak i rozumím tomu, že vyjádření je podřízeno obsahu.

"Se skutečným poselstvím knihy se setká jen ten, kdo se pomalu courá řádky jako po břehu moře a naslouchá tichému vlnobití řeči." /M.A. Návrat starého varana

no to rozhodně.-) , přesto jsem si nemohl odpustit inspiraci z radosti nad jeho četbou

Ajvaz má jasnější koncept, nebudu raději srovnávat. Proto mi název nekoresponduje s básní - očekávala jsem něco jiného, i když ta báseň je rozhodně zajímavá.

*