Uteč, ale vrať se

Slepá proti větru

a chromá proti mrazu

nadepsaná tíhou

úsměvu po úrazu

jdu bez noh po rukou

a bez ruk po nohou

sněhobíle osvětlenou tmou.

Za dva lístky z pekla

přes nebe a návrat,

prodala jsem závist,

úzkosti i závrať,

prodala jsem duši

za dva staré hrnky,

na posedu hlídám srnky.

Uteč, ale vrať se,

jinak, jinam, jinde,

co má být, to bude,

co má být , to "přinde",

až to v Tobě jednou

docvakne a dozraje,

poznáš, že když chceš, tak "je".