Nevraživost těchto dní

V mezičasí volám do nocí
a protkávám  je všechny
lidské paměti.

Jindy se krátí
ty lidské dny,
visí nad domy
různé otazníky.

Spoléhám,
že to nakonec vše bude jinak
že tě opět nalézám
že tak tím rány stírám.

To však, je bájná náděj
toužíc po tom, že mě pouze haněj,
všechny ty Martiny, Kateřiny,Ivety, Marie.
Cožpak jsem málo zde trpěl?
Tak málo jsem oči své před vyrváním držel?

Nezamhouřím
Pěsti drtím, na mystifikace nevěřím
všem je v běhu já vím,
ale nelze, volám nelze
tradici krotit a dusit.