Chovanci

Poslouchám stanice dech-beroucích ptolemaiovců

Prokáceli mi ústa tvrzeným sklem

Za hořkých bílých měsíců

Všude křičí terakotoví vojáci

Že tolik geniálních dětí už se narodilo

A že nám je zabalí s sebou

V polstrovaných místnostech

Ochablí svatouškové v němé moci

Nastal čas úsvitu na kopcích pod jejich hroby

Kdy světlo věnuje nám pohled

na nekonečnou spanilost šílenství

A kruhy dialektiky až v dalekých vesmírech

Středu se věrně blížící
 

Opravdoví géniové literatury…