Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+6 neviditelných
Šelest suchého listu
datum / id17.07.2011 / 388386Vytisknout |
autorKandelabr
kategoriePovídky
zobrazeno4039x
počet tipů16
v oblíbených2x
do výběru zařadilPomerančová, nes,
zařazeno do klubůPovídka měsíce,
Šelest suchého listu

 

     List se pohnul. Nejprve nepatrně, na malý okamžik, jen se lehce zachvěl a pak zase ležel tiše, šedavé zvrásněné žilky obrácené k tmavému nebi. A pak se pohnul znovu, poskočil po studené zemi, jako by jej nabral vítr, ale okolní stromy stály nehybně, jejich listy byly netečné, byť ten dole mohl být kdysi jedním z nich. A další pohyb, klouzavý a ladný, jako by se nesl na hladině chladivé řeky, mírně se otáčí kolem svého středu, vyhýbá se zažloutlým stéblům slehlé trávy, spadaným větvím a šedavým kamenům, proplouvá mezi uzly kořenů, nechá se vést a je jedno zda skutečně existuje nějaký cíl jeho cesty, pohyb je život a další příležitost již třeba nikdy znovu nenastane, nyní už skutečně letí, vznáší se na dotek nad zemí, stále rychleji a najednou je zde další list, popelavý a zkroucený, pak další a další, jejich dráhy se proplétají, krouží kolem sebe, dotýkají se, v reji, v tanci, v námluvách, vír je čím dál divočejší a listů je stále více, přilétají ze všech směrů, mrtvé, nepotřebné věci jsou nyní tak plné života. A vše kolem je tak tiché, les je skála, hradba, opevnění, netečné jestli někdo uvnitř radostně zpívá nebo oplakává mrtvého, zvuk jako zvuk, jen se od stěny neškodně odrazí.

       A najednou rej ustane, pohyb ustrne a listy padají k zemi, ale nesnášejí se volně, padají těžce jako kamení a na tmavé půdě se zformují osamělé skupinky, drobné kupky, hromády i celé haldy do sebe propletených listů v šedivou prostorovou mozaiku, každý list je přesně na svém místě, dokonalé sochařské dílo.

      V dálce se nesměle ozval jakýsi pták a bytost se posadila. Když zamrkala do bledého měsíce, ozval se šelest suchého listí. 

***
 

    Nyní to slyšel zřetelně. Ten šepot, tichý, ale naléhavý, svíral srdce tak, že nebylo možno odolat. Cosi ho lákalo ven do noci, cosi ho žádalo, prosilo, naléhalo, rozkazovalo. Věděl, že nejlépe by bylo zatarasit všechna okna i dveře, nabít pušku a ukrýt se ve sklepě, mihotavé světlo svíčky se bude odrážet na sklenicích zavařenin, ruka s puškou se bude třást, ale jen mírně, lok něčeho ostřejšího by to jistě spravil, pak jen tajit dech a počítat vlekoucí se vteřiny, dívat se, jak ze svíčky ukapává vosk a jak světlo láká šedavou můru, až v tom horkém vosku uvízne a se syčením se spálí, jej taky někdo vábí, ale ne na světlo, do tmy, ta je hrozivější, strašlivá, je třeba vydržet do rána, světlo je přítel, ale to si ta šedivá můra jistě říkala také.

Do sklepa je ale příliš daleko, rukám se ani nechce sevřít pažbu zbraně a náboje jsou jaksi příliš těžké, daleko snažší je přeci udělat deset kroků ke vstupním dveřím, jde to snadno, nohy o sebe třou a kalhoty šustí jako spadané listí při podzimní procházce lesem, jeden, dva, tři kroky, jako nic a je to. A potom otočit klíčem, ta nejjednodušší věc, ozve se cvaknutí, správně, a teď vzít za kliku, je potřeba trochu zatlačit, zárubeň je křivá a dveře o ni drhnou, přitáhnout k sobě....

Muž stojí na prahu a dovnitř vniká temnota jako dlouho očekávaný host a mírný vánek nese s sebou pach lesa, vůni zeminy a vlhkosti.
Pohyb je život, řekne si muž a čeká smrtelnou ránu nebo polibek.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

12.05.2013 12:34:20Josefk

fajnůvka

01.02.2012 22:31:45Heulwen
Sice si víc vychutnám malounko explicitnější věci, ale stejně jsemm ráda, že sem můj oblíbený povídkotvůrce stále píše :-)
24.11.2011 14:59:30Adriana Bártová
Jsou knihy, které zhltneme jedním dechem a jiné, u kterých se trápíme s každou stránkou. V zásadě to není o tom, že by ten druhý autor neuměl psát, ale význam jeho práce je uložen někde hlouběji a až po dalším přečtení dostává ten správný význam.
Tak je to i s tvojí "povídkou". Osobně bych to povídkou nenazívala, ale pro autora to tak vypadá.Jako čtenář hodnotím kladně vzletné popisy všedních drobností,postava příběhu je tajemná, každý si ji může domyslet, příběh na pokračování..
21.08.2011 13:31:22Tynic
Pěkný dyptich. Tenhle způsob psaní je osvěžující, hlavně v delších prózách. Když autor vycestovává za hranice reality, tak se vždycky rád přidám.
04.08.2011 16:40:24Janina6
Tohle je ten typ povídky, která se dá číst mnohokrát, "vychutnávat". Dlouhé odstavce mi nevadí, protože obsah nesený textem krásně plyne, má v sobě napětí a vývoj. Závěr je působivý, až mrazí.
Jsem na rozpacích nad slovem "hromády". Neměly to být hromádky, případně hromady?
01.08.2011 17:52:36.duke.
co se týče obsahu, po pár chvílích mi utkví pouze pohyb listu/listí v prvním odstavci.. muž vychází naprázdno.. a přitom by mohl "přežít" - tzn. dá mu víc prostoru, dám mu nějakou niancí v popisu větší smysl, důvod v povídce existovat
01.08.2011 17:50:13Diana
Přečetla jsem jedním dechem. Čtivá a napínavá povídka, plná fantazie. Stylisticky velice zdařilé.*
01.08.2011 17:49:00.duke.
pěkná momentka, popis kvalitní, ale přesto: ta dlouhá souvětí jsou náročná na pozornost - rozdělit např. čtvrtý odstavec do vět by mi pomohlo
31.07.2011 20:31:00K3
redaktor prózy
Je to báseň, opravdu pěkné. Trochu mi to připomíná Poa - báseň v próze.
Ovšem povídka? Možná by to chtělo malé vysvětlení pro širší čtenářstvo...
Tip.
31.07.2011 18:02:42StvN
Pěkně napsaná momentka.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.