tolik slov...

z vězeňských přídělů

suchých krajíčků paměti

dlouhá léta hnětu si

drobné voňavé kostičky

snad jednou pestrá mozaika

den co den

vykřičníky s otazníky

barví je do karmínu

v trpělivosti i ztrácení

navazuješ k nim

kulaté oranžové odpovědi

znovu a znovu

tyhle barvy tak snadno splývají…

pak stačí jednou uvidět

jak dusí hlad

v jícnu vzpříčil se

celý pecen chleba

co dáví duši

tvá hrůza podává mi jediný velký pomeranč