Psychotik na vážkách

Pozře sousto strasti,

opíše příběh neskromný,

nevystačí s tím divadlem,

vytvoří stroj pekelný poháněný děsem z okolí,

kde sejde z cesty nastraží panoptikum.

Bojí se úzkosti,

projevuje ji však často navenek,

jen pohledy lidí akceptuje,

však nezískává dojem z kalendáře.

Miluje duše zoufalé,

co imponují mu v prožitek,

ne však jen obyčejně, vždy jen zběsile.

Vytváří vše,

co může být naděje,

však poztrácí svůj dech,

v den, kdy dojde mu,

že už není zvíře,

v den, kdy sluší se nemít pocit,

jež hanbí tvář jeho,

a nemá jemu mít již na důvěře.