Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dopis z budoucnosti

09. 08. 2011
27
41
3384
Autor
avox

vykuleno z KOULE

Moje milá prababičko,
 
vlastně ani nevím, kolik těch „pra“ bych měla napsat do oslovení, ale to mi, doufám, promineš. Ani nevím, jak bych Ti měla svůj dopis doručit, ale napsat Ti musím.
Snad by Tě potěšilo, kdybys věděla, že stále opatrujeme doma pár památek po předcích, že ta stará váza ze zeleného skla stojí uprostřed vitríny a kytky se do ní dávají jen ve výjimečných chvílích, ten zlatý řetízek, o němž se neví, komu patřil, ten prý bude můj, až budu dospělá, i náušničky – pomněnky jsou stále v sametem vystlané krabičce, chodím se na ně dívat a představuji si, že jsem Ty a mám je v uších. Starožitnosti jsou pořád v módě, tak máme i velkou knihovnu a v ní spoustu knih, hodně je jich po Tobě, prý jsi byla velká čtenářka… Dnes už se knihy nečtou, poslouchají se, ale já si někdy, jen tak, pro potěšení a pro ten zvláštní pocit spříznění s Tebou, někdy v těch zažloutlých knihách listuji. A tvůj stařičký notebook taky stále ještě funguje, když není nikdo doma, tajně jej zapínám… Škoda, že obrázkům chybí podrobnější popisy, nevím, kdo je kdo, ale stejně z nich na mne vždycky dýchne takové zvláštní kouzlo. Našla jsem složku s citáty – představuji si, jak ses nad nimi zamýšlela, a přemýšlím, jestli jim rozumím stejně, jako Ty. Jo, a ta složka nazvaná „texty-moje“, i v ní si vždycky najdu podle nálady něco k zamyšlení nebo pro zasmání.
Naši se zase dnes hádali, kvůli mně, samozřejmě – když přinesu ze školy dobré známky, dohadují se, po kom vlastně jsem, a oba si přivlastňují moje úspěchy, když někdy něco provedu, svádějí moje nedobré vlastnosti jeden na druhého… vlastně se kvůli mně hádají skoro pořád, ale nakonec pokaždé dojdou k závěru, že to mám prostě v genech, že jsem nejspíš celá Ty. Asi to tak je, vždyť i jeden z těch citátů říká, že naše minulost je jako autobus, ze kterého na nás mávají naši předkové. Zrovna dneska, ani už nevím, nač jsem se ptala, mamka mi řekla, že jsem se měla raději narodit o sto let dřív – tak jsem jí řekla, že to by teď měla ona nějaké moje geny a snad by mi přece jen trochu rozuměla – a zas byl oheň na střeše.
Promiň, že jsem si přečetla i ten starý, ručně psaný sešit, ačkoli byl určen Tvým dětem. Dnes máme „psací“ písmo trochu jiné, ale přelouskala jsem to. Zase jsme si trochu bližší. Představuji si, že nejsem já, že jsem Ty a vystoupila jsem z toho autobusu, abych v tomhle životě byla dcerou svých rodičů – jenže oni tím nejsou nijak zvlášť nadšení…  
Když jsem byla malá – vím to jen z vyprávění – jsem prý často začínala věty slovy: „Když jsem ještě byla velká…“ a všem to přišlo strašně k smíchu - asi proto na to tak rádi vzpomínají. Jenže já vím, že jsem tu už jednou byla - kde by se jinak braly ty útržky vzpomínek, představy a obrazy bez dalších souvislostí? Někdy se mi totiž stává, že něco vím, ačkoli bych to vědět neměla, něco prožívám s pocitem, že přesně takhle už jsem to jednou zažila, ve snu vidím obrazy a krajiny, které jsem v reálu nikdy vidět nemohla – a to jsou ty chvíle, kdy vím, že jsem opravdu Ty.
Takže Ti můj dopis ani posílat nemusím, vždyť bych jej posílala jen sama sobě. Schovám si jej, schovám jej do Tvého notebooku a zase si jej přečtu, až mi bude hodně let. Moc Tě zdravím, jen teď nevím, jestli se mám podepsat „Tvoje pravnučka“ nebo „Tvoje Já“.
 
P.S.: Když jsem byla velká, říkávala jsem, že až se příště narodím, chtěla bych se mít, jako můj pes. Ale jsem ráda, že jsem člověk.
 

41 názorů

avox
12. 04. 2012
Dát tip
pravnučce musíš napsat do budoucnosti, já jsem ta její prabába :-))

Kočkodan
12. 04. 2012
Dát tip
Já bych te jako svou pravnucku bral. :-)

avox
22. 09. 2011
Dát tip
díky :-)

avox
22. 08. 2011
Dát tip
deník jsem si nikdy nepsala - a někdy toho lituji, protože ke stáru zjišťuji, kolik "nezapomenutelných" věcí jsem prostě zapomněla :-))

Chigwell
22. 08. 2011
Dát tip
*

Chigwell
22. 08. 2011
Dát tip
...píšu si svůj "Tajný deník" od 1989...někdy,když v něm listuji,nevím,jestli se s ním radši nechat pohřbít... :))))))))))) *

avox
21. 08. 2011
Dát tip
Jen to ne, já na to vlastně doopravdy nevěřím... ale díky za čtení :-))

Sebastiana
21. 08. 2011
Dát tip
Ano, děti si do určitého věku pamatují prý své minulé životy. Kdybys bydlela blízko, dokážu pomocí hypnozy zavést na minulé životy. jinak krásně psané

avox
16. 08. 2011
Dát tip
no, to je ten správný věk, mě bylo tehdy taky tak nějak :-))

Můra73
16. 08. 2011
Dát tip
Týně jsou čtyři :o)

avox
15. 08. 2011
Dát tip
vida, tak nejsem sama, komu "psí život" není synonymem strádání :-))

guy
15. 08. 2011
Dát tip
jé - ten závěr mi připomněl, jak jsem kdysi měl přání, že kdybych se znovu narodil, tak bych se chtěl mít jak vnuk mého kolegy, a pak jsem to po čase vyměnil za přání mít se jak jeho chodský pes Geddy :-)

avox
14. 08. 2011
Dát tip
kolik je dcerce? Ale ve třinácti neřekne, že jí nerozumíš, to u tebe nehrozí... díky za čtení :-))

Můra73
14. 08. 2011
Dát tip
To jsou téměř každodenní slova mé dcery: Když jsem byla velká,.... Někdy mě při tom zamrazí. Krásně napsané

avox
12. 08. 2011
Dát tip
díky, piráte, udělal jsi mi radost :-)

moorgaan
12. 08. 2011
Dát tip
...pohlazeni - to se krasne louska.. /takove samozrejme - jak na kramu houska / jde to samo cisti...najednou si clovek uvedomi, jak jsme ve skrytu duse cistí ...jen za tim (s)krytem je to jine... kdovi proc?.. zeptam se pra-babicek a dedu.. no ale musim do notebooku..jinak to uz nesvedu:-))

avox
11. 08. 2011
Dát tip
děkuji, Lakrov, tolik chvály si těch pár řádků snad ani nezaslouží :-))

Lakrov
11. 08. 2011
Dát tip
Krásné spojení nostalgického ohlédnutí (nebo spíš "pseudoohleďnutí") s návodem na mezigenerační porozumění. Útržky rozhovorů z rodinného soužití chytnou za srdce především ty, kteří je zaíivají již ve druhé generaci; funkční stařičký notebook zase hardweráře. Celé je to moc pěkně napsané; závěrečná věta tomu pak dává hlubší smysl.

avox
10. 08. 2011
Dát tip
díky, holky :-)

Kačaba
10. 08. 2011
Dát tip
Bezva :o)

Yfča
10. 08. 2011
Dát tip
*

avox
10. 08. 2011
Dát tip
oběma vám děkuji :-) víš, koloušku, KOULE mne občas přiměje vydolovat nějakou vzpomínku, tentokrát několik najednou...

koloušek
10. 08. 2011
Dát tip
Podle mě tohle bylo těžké téma, ale poprala ses s tím velice dobře.T*

Nepochopeny
10. 08. 2011
Dát tip
Skvele napísané :)

avox
10. 08. 2011
Dát tip
a to je dobře, ne? :-))

nostalgik
10. 08. 2011
Dát tip
Taky jsem se měl narodit o stolet dřív, ale narodil jsem se po prvé před téměř dvěma tisící lety.. Mnohé se změnilo, jen já jsem zase stejný. :o)

avox
10. 08. 2011
Dát tip
díky, jsem ráda, že se vám líbí :-))

filemon
10. 08. 2011
Dát tip
Príjemne sa mi čítalo, ďakujem :))

Alegna
10. 08. 2011
Dát tip
:-) pěkný, osobní upřímný dopis, ať už je pro kohokoli

avox
10. 08. 2011
Dát tip
děkuji pěkně za přečtení, je to dost osobní, opravdu jsem říkávala "když jsem byla velká..." ale dle vyjádření rodičů jsem byla spíš "celá teta Anča" :-)) Ivo, jsem přesvědčena, že se knihy budou číst stále, nedovedu si představit, že by se staly jen dekorativními starožitnostmi...

Pěkné a nápadité.

renegátka
10. 08. 2011
Dát tip
velmi pěkné, uvěřitelné*

IVO
10. 08. 2011
Dát tip
Stejně Tě mystifikovala. Knížky se totiž nikdy nepřestanou úplně číst, nebo snad připustíš, že budeš mít negramotnou pra- pra - pra - pravnučku? *T

Tohle není sci-fi. Pěkná polemika ... a tomu pocitu že už jsem to zažil říkám druhotný sibilismus.

8hanka
09. 08. 2011
Dát tip
:) Scifi nemam rada, toto sa mi paci, velmi:)

pěkně osobní...

Diana
09. 08. 2011
Dát tip
Kdo by neznal ten prazvláštní pocit déjá-vu! Krásně vysvětleno! :-)* Jo a náš pes se má také lépe, než já :-(

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru