Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Maruška

19. 08. 2011
30
31
3030
Autor
Yfča
 
Před mnoha lety jsem pracovala v jedné menší firmě s Maruškou. Byla známá svým bezproblémovým přístupem k životu i k práci. Brzy jsem nabyla dojmu, že ji nevyvede z míry ani ta největší katastrofa. S ničím si nedělala vrásky. Patřila totiž mezi "splachovací" typy.

Počítač zapínala nejdříve deset minut po začátku pracovní doby a na otázku šéfa, našeho bývalého kolegy, proč se nepokusí přijít na půl devátou, jak to činí ostatní zaměstnanci, odpověděla s nehraným překvapením ve tváři: "Prosím tě, vždyť kolikrát už ve čtvrt na devět vycházím z baráku!" Skutečnost, že se městskou hromadnou dopravou nedopraví za patnáct minut z Lipenců do centra Prahy, ji nechávala chladnou.

Šéf se tehdy zamračeně probíral plnovousem a chvíli přemýšlel. Potom své nedochvilné sekretářce posunul počátek pracovního procesu až na devátou hodinu. Maruška slušně poděkovala a od té doby se v sekretariátu neobjevila dřív než v půl desáté.

Během letních měsíců se několikrát přihnala i později, neboť se smáčela v bazénu na zahradě před domem.

"Vždycky když si jdu po snídani na půl hodiny zaplavat, tak je mi celej den skvěle. Měl by sis taky koupit bazén. Plavání uklidňuje," pravila jednoho srpnového dne šéfovi, když jí rázně připomenul, že její pracovní doba začala již před hodinou a půl.

Jednou, bylo to v pátek v deset, jsem vyslala Marušku se šekem do banky vzdálené cca 500 metrů, protože si měl v jednu hodinu jeden z autorů vyzvednout honorář. Bylo již půl jedné, šéf se vrátil z jednání, které měl od rána mimo Prahu, a Maruna nikde.

"Kde je, Maruška? Poslala jsi ji pro ty peníze?" zeptal se mne.

"Před chvílí vyrazila do banky," zalhala jsem.

"No, doufám, že to stihne," prohlásil a vrátil se do své kanceláře.

Tenkrát nebyly mobily, a tak jsem nemohla jednoduše a rychle zjistit, kde právě Maruška je. Nezbylo mi nic jiného, než se vydat do banky a zahrát si na detektiva. Hodná úřednice mi prozradila, že si Maruška nechala proplatit šek již krátce po desáté. Doplazila jsem se zpátky do práce a nechala jsem otevřené dveře na chodbu, abych naši dochvilnou kolegyni nepropásla.

Autor dorazil ve čtvrt na dvě. Řekla jsem mu, že je v bance moc lidí, ať si dá u šéfa kávu a chvilku počká. V půl druhé a pět minut (!) se vycházkovým krokem přišourala Maruška, obtěžkaná značně těhotnými taškami.

"Ježíšmarjá, kde jsi byla?" vyhrkla jsem.

"Kde bych asi byla?" osekla dotčeně. "Jenom jsem se trošku podívala po obchodech, protože jsem nutně potřebovala pár věcí na víkend. "

"Dej mi ty prachy, ten člověk už na ně půl hodiny čeká," povídám.

 "No to ti teda nedám," odvětila, "já je mám úplně na dně týhle tašky, musíš počkat, až si trochu vydechnu a ty věci si dám do ledničky!"

Načež lenochodím tempem zamířila do kuchyňky k lednici. V tu chvíli bych ji zabila.

Zmínku si zaslouží i Maruščiny kulinářské schopnosti. Zatímco jsme s kolegyněmi každý den řešily problém, čím zaplníme hladem zpívající žaludky rodinných příslušníků, Maruška měla i v této otázce dávno jasno. Kupovala totiž zásadně kuřata. Pokud si myslíte, že je upravovala na sto způsobů, mýlíte se.

"Hele, voni maji, pacholci, furt hlad, takže sežerou všechno," říkávala. "Já to kuře prostě prdnu do trouby, fláknu tam kousek másla, vosolím to a pak to jenom vytáhnu a můžu servírovat!" Občas zapomněla kuře včas vyndat, a tak měla její rodina možná dojem, že baští něco jiného.

"Nenechám si udělat ze života peklo! Nejsem žádnej otrok rodiny, natož někoho jinýho!" prohlásila rázně, když jí kdosi naznačil, že se dá dobré jídlo uvařit i z vepřového nebo hovězího masa.

Ráda si četla. O nic jiného se hlouběji nezajímala, alespoň o tom nevím. A hlavně: nic ji nedokázalo rozčílit.

Pouze jednou, když marodila, se mi povedlo Marušku alespoň na chvíli "vykolejit". Přiložila jsem kolem desáté ráno k uchu sluchátko, abych se jí zeptala, zda se již zbavila nepříjemného nachlazení.

Telefon však nikdo nezvedal a nakonec se ozval záznamník. Pisklavým hláskem jsem Marušce namluvila vzkaz. Představila jsem se jako pracovnice České správy sociálního zabezpečení, která ji během kontroly práce neschopných zaměstnanců nezastihla doma.

"Dopustila jste se závažného porušení léčebného režimu. Dostavte se k projednání tohoto přestupku dnes ve dvě hodiny odpoledne do naší centrály na Smíchově, třetí patro, číslo dveří 333," pravila jsem přísně. Poté jsem nadiktovala adresu a zavěsila jsem.

Kolegyně u vedlejšího stolu se dobře bavila. "Už se těším na to, až Maruna celá vyděšená zavolá," mnula si spokojeně ruce, "doufám, že ji trošku podusíš!"

Hodinu po poledni jsem trochu znervózněla, neboť se Maruška neozvala.

"Měla bys jí zavolat," podotkla kolegyně, "Ona je schopná jet na Smíchov a udělat jim tam pěkný tóčo."

Vytočila jsem tedy Maruščino číslo. "Ahoj," povídám, "jak ti je? Doufám, že už líp."

"Jo, už je to dobrý, Yfčo, za dva dny jdu na kontrolu, tak  se asi nechám uschopnit. Ale teď už musím končit, protože jsem se byla dopoledne na minutu podívat po obchodech a vona sem zrovna musí přijít bába ze sociálky! Když mě nenašla doma, tak mi tu nechala vzkaz, že mám bejt ve dvě u nějaký komise. Tak mě nezdržuj, protože já musim jet až na Smíchov a nestihla bych to! Řeknu, že mi bylo dopoledne děsně špatně, vzala jsem si prášek na spaní a chrápala jsem. Jó, a taky jim tam trochu zakašlu. To by mělo stačit, aby mi nevzali nemocenskou, co říkáš?"

"Nikam nejezdi, ten vzkaz jsem ti tam nechala já," přiznala jsem se. "Chtěla jsem tě kapku vystrašit."

"Ty? No to mě teda mohlo hnedka napadnout!" rozesmála se. "Ale docela jsi mě naštvala, protože se mi nikam nechtělo. Ty jsi fakt zvíře! No, hele, já už stejně budu končit, protože když na ten Smíchov nemusim, tak si aspoň skočím koupit to, co jsem dopoledne nesehnala."

Jednou se jí kolega zeptal, do jaké třídy už chodí její syn. Maruška se dlouze zamyslela a pak prohlásila: "Člověče, víš, že nevím! A přitom jsem se ho na to zrovna včera ptala!".

Inu, šťastná to žena...


31 názorů

Yfča
23. 08. 2011
Dát tip
Ona to byla jinak milá holka. Ale pracovat (natož spolupracovat) se s ní nedalo... ;o)

MKbaby
23. 08. 2011
Dát tip
Takovou Marušku umlátit... :)

Yfča
22. 08. 2011
Dát tip
Bobísku, přidala jsem Maruščin výlet do banky... ;o)

Bobísek
20. 08. 2011
Dát tip
Nevím, co jsi tam do textu přidala, ale takový Marušky by snad radši vůbec neměly pracovat. Ten tvůj šéf musel mít svatozář. :-))

Maruška je mi nesmírně simpatická:DDDDD a vi taki:D

8hanka
19. 08. 2011
Dát tip
aj dodatok neskutocny, to je fakt na vrazdu, este, ze nenakupila za honorar:)

...dodatek*

Honzyk
19. 08. 2011
Dát tip
,,,ja, a spolupracovat? nesil!:D

Yfča
19. 08. 2011
Dát tip
Ještě jsem to textu naťukala jednu epizodku hodnou zveřejnění... ;o)

Yfča
19. 08. 2011
Dát tip
Honzýčtu, půvabné jsou jen do té doby, než s nimi musíš spolupracovat... ;o)

renegátka
19. 08. 2011
Dát tip
Připomenula jsi mi kolegyni z práce, jmenovala se Ada.Pracovala dle klíče: nejdřív uděláme moji práci a pak každá svoji.

Honzyk
19. 08. 2011
Dát tip
:D..takovejch Marusek je, jezis:)) Nezapiram, ze maj (pro me treba) svuj puvab...treba sekretarka pani Brychtova, ze kterou prisla jedna redaktorka v lidovkach, jo, aby ji nasla nejaky telefonni cislo. (Pani Brychotva jen brala telefony a varila kafe...nikomu neprislo, ze by po ni mel chtit vic, zeo.. No a ta holka ze prej(teda) aby ji nasla cislo a vodesla do svyho kanclu. * Pani Brychtovy(190 cm) naskakaly rudy fleky na obliceji a krku, spalila si pusu vo kafe a pomalu rekla:"Slyseli jste ji, tu n o v ou ? Ta je ale drza-...se mnou to snad sekne!:D*

Yfča
19. 08. 2011
Dát tip
A kohopak, renegátko? :o)

...dyť říkám, nedávno :)

renegátka
19. 08. 2011
Dát tip
Někoho jsi mi připomněla.*

Petrusha
19. 08. 2011
Dát tip
jojo, totálna vyprázdnenosť dutiny mozgovej robí vážne ľudí akýmisi šťastnejšími a pohodovejšími :))) chm

Yfča
19. 08. 2011
Dát tip
Máš pravdu, 18 let zase tak moc není... ;o)

...před mnoha léty,je snad nedávno*

Yfča
18. 08. 2011
Dát tip
To ano, ale okolí trpí... ;o)

Helen
18. 08. 2011
Dát tip
Marušky to maji v životě jednodušší :)

Diana
17. 08. 2011
Dát tip
Mít tak trošku z Marušky! :-)*

Toscana
17. 08. 2011
Dát tip
Jak vidět, ideální stav: nenechat se rozhodit nebo vytočit ničím na světě. Maruška je možná maličko tupá, ale rozhodně se kvůli ničemu netrápí. :o))) *t

Alegna
17. 08. 2011
Dát tip
dochvilností tedy neoplývám, ale jinak to ostatní tak kliďánko nezvládám :-), její přístup je mi sympatickej

Yfča
17. 08. 2011
Dát tip
Pak je ještě jeden typ pracovníků: o co přijdou ráno později, o to dříve odpoledne odejdou domů. ;o)

avox
17. 08. 2011
Dát tip
Nechci se Marušky zastávat, do práce se má chodit včas, ale - měla jsem kolegyně, které sice přišly deset minut před začátkem pracovní doby, zaply počítače, hned potom rychlovarnou konvici, vybalily snídani a než začaly doopravdy pracovat, uplynulo tolik času, že stihly probrat počasí i rodinnou a politickou situaci... :-))

Yfča
17. 08. 2011
Dát tip
Haničko, to byla zcela jistě Maruščina příbuzná! :o))

8hanka
17. 08. 2011
Dát tip
ak takto vyzera stastie, tak to byt stastna nemusim:( Moja kolegyna uz desiatky rokov chodi do prace neskoro, ked sa chodilo na pol deviatu, chodila medzi stvrt na desat az desiatou, ked sa chodilo na osmu, prichadzala okolo pol deviatej az deviatej, uz mame snimace, vdaka nim chodi skor, "stiha" tesne po osmej, cele roky ma plne usta kritizovania ostatnych, porusovania pracovnej discipliny, atd.byt sefom, uz davno ju vykopnem, je typ rypala, klebetnika, rozvracaca pohody na pracovisku, no u nas sa taketo stvorenia maju fajn...

Yfča
17. 08. 2011
Dát tip
Kdyby Marušku znala kněžna Zaháňská, nikdy by to o babičce nemohla prohlásit... :o)

Kačaba
17. 08. 2011
Dát tip
Inu, jsou i lidé tací: jak Maruška splachovací! :o))

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru