Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

OTEC

10. 10. 2011
13
19
3132
Autor
srozumeni

Je to už 32 let a stále mám někdy před očima ten výjev, jak kousek filmu.

bylo mi necelých patnáct

pomáhala jsem ti vstávat z postele

podávat berle    říkal si jim ,,francouzky"

přistrčit židli když sis chtěl sednout ke stolu

uvařit kafe

podat popelník

dojít nakoupit

pomoc zpátky do postele

když už tvé tělo zkroucené bolestí bechtěrevika potřebovalo odpočinek

 

vezli tě do nemocnice

pocítila jsem úlevu

styděla se za ni

těšila jsem se v koutku duše že mi odpadnou všechny pečovatelské úkony

ne vždy jsem vyběhla pohotově na tvé zavolání ze svého pokoje

a opět stud

budu si konečně moc dělat cokoliv kdykoliv

 

jen letmé rozloučení

zamávání na schodech

ani jsem se ti nedívala do očí

 

netušila jsem že tě už nikdy neuvidím

bylo mi teprv patnáct

 

stále hledám odpuštění


19 názorů

srozumeni
04. 03. 2014
Dát tip
Zvláštní náhoda-dneska je to přesně 35 let, co zemřel, tak si tak vzpomínám. Díky.

Marcela.K.
04. 03. 2014
Dát tip

Tohle ti nezávidím. Tohle si musíš srovnat sama v sobě. Jen ty víš, jak to bylo. ...

Čas vrátit nejde, to člověk ví, až dozraje...


srozumeni
04. 06. 2012
Dát tip
Movsare děkuji a vítej u mě...

Movsar
04. 06. 2012
Dát tip
civilně a krásně. není lepší kombinace. t

srozumeni
29. 05. 2012
Dát tip
Dik. A vitej v klubu-hi,hi. Hezky den.

Vampirelord
29. 05. 2012
Dát tip
Plně rozumím, ale odpuštění asi nenajdeš, budeš to muset strávit a potom záleží na mnoha faktorech, já bych to asi nestrávil úplně nikdy, jenže já jsem klasický psycho :). Ale Tobě držím palce......

srozumeni
31. 10. 2011
Dát tip
Dekuji,hezka slova.

synáček
31. 10. 2011
Dát tip
Stejně, jako MKbaby… Těžko bychom totiž asi hledali tátu, který by výše popsanou situaci bral, jako „hřích“, tedy jako vědomé ublížení. Ale i kdyby takový táta byl, jistě by v hodině naplnění svému dítěti odpustil. To, co v Tobě zůstává, není pocit (skutečné) viny, ale jen nezměrné zoufalství nad tím, že se stalo něco, co bys tak ráda změnila… a (z pochopitelných důvodů) nemůžeš. Důležité je v tomto příběhu jen jedno jediné, totiž to, že se podobné věci nedějí náhodou. Ne, že by je někdo („jiný“) připravoval. Jsou prostě pro nás důležité a měli bychom se z nich poučit. Tady je poučení nabíledni: ať budeš dělat v životě cokoli, měla bys brát každou situaci tak, jako by byla (navždy a definitivně) poslední. Aby už nikdy ve Tvém životě nevznikla podobná situace další… *

srozumeni
24. 10. 2011
Dát tip
I tak Ti Kuchot děkuji za návštěvu....

Kuchot
24. 10. 2011
Dát tip
já vím, že to jsou věci, s n kterýma s těžko srovnáváme, snad proto, že je to tak osobní, se vůči tomu nedokážu prakticky vůbec vymezit

koloušek
12. 10. 2011
Dát tip
Není zač, já děkuji, že v tom nejsem sama.

srozumeni
12. 10. 2011
Dát tip
Kolousku,dekuji.

koloušek
12. 10. 2011
Dát tip
Měla jsem to podobné s matkou. Vyčítám si, že jsem jí nedokázala pomoci od bolesti, i tu úlevu, když umřela. Ulevilo se i jí a ona mi jistě odpustila. Tobě otec taky. T*

srozumeni
11. 10. 2011
Dát tip
Jeffe, dekuju..

srozumeni
11. 10. 2011
Dát tip
To je mi lito MBaby. Drz se,hodne sily.

MKbaby
11. 10. 2011
Dát tip
Každý byl nesnesitelným puberťákem, tvůj táta ti už určitě odpustil. Jako každý rodič totiž věděl, o čem to je. Jen rodič dokáže milovat nesnesitelného drzého spratka, s nímž jej váže to nejtěsnější příbuzenské pouto... Ale vím, o čem píšeš. Moje matka už jen leží a závěrečné stadium roztroušené sklerosy se neodvratně blíží... ne vždy si mohu udělat čas...

srozumeni
11. 10. 2011
Dát tip
renegátko, děkuji. Táta mi už neodpustí, tak se s tím nějak popasovávám. Třeba není nic špatného na tom hledat odpuštění stále. Tedy pakliže to není nějaké urputné...

renegátka
11. 10. 2011
Dát tip
nikdo ti neodpustí,to musíš udělat ty sama a co nejdříve

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru