Pertleťovec

Hle žlutý popletený motýl
jak v baru sedí si na mé ruce
a nasává koktejl z potu a pylu
co horký den právě namíchal.

Kobylky cvrlikají pro svou pravou lásku
a nebo možná pro tu co je nejblíže
a mě každý rok bolí první mráz
co tak spolehlivě to volání utiší.

Před každou zimou les se nastrojí
a vydá nespočet barev na obdiv
jako když stařec balí na smrtelné posteli
svůj život do těch posledních nejlepších vět.

A lásky co měly být milovány
stále si pod zavřenými víčky tančí
lákají, svádí a tak strašně dráždí
promeškané nevrátí ale nikdo zpět.