Na konec

Ticho léčí

a dává pokyn myšlenkám se rozběhnout o stěny

kde polámou si křídla jako běsi vyhnaní do ráje

na rukou omrzliny a závěje rozbíjí veškeré vjemy

čas je kratičký okamžik všeho co s mírou více či méně

překročíme, tam kde to končí u beznaděje

mačkají se snahy o spásu světa a lepší svět -

to tady v nemocničním mundůru nějak neplatí

rituál dne v bezbarvé rtuti teploměrů

odráží jen stav mé zžíravé dámy pod kůží

ona se tlačí do mých tepen vtěstnat vlastní svět

a v té snaze bravurně vítězí

málokdo v něco věří a pouhé pst -

tady znamená moc

jen trochu klid, prosím

něco v nás umřelo.