Kaluž pod korunou mého stromu

Vznešená sedí a zkoumá svůj původ
v kaluži slzí co střádám pár let
barví se listy a to je ten důvod
proč si tak zkoumavě prohlíží svět

Ty tam
krásná nuzačko v rozdrbaných šatech
ve špíně čistotná bílou svou dlaní
Nahoru vzhlédni
do korun kde sedím
Mohutný je tento strom, což?
Patří mě
jen mě
a kaluž slzí nastřádal jsem já
ptáčci pomáhali mi
jen já jsem hoden ruce si v ní omýt
Odejdi
pod jiný dub
pod jiný strom
tady je mé štěstí
tvé uteklo o kus dál

Úsměvu neztrácí a na mě hledí
trošku se zachvějí kořeny mé
najednou hůř se mi v koruně sedí
oči má jakoby malované

Sám jsi mě přivolal
tvé srdce to žádá
nebuď hloupý majetný a zlý
nebo nebudeš šťastný
a já ti štěstí můžu dát
Nosím ho u sebe
nikdy mi neuteklo
půl na půl
jak srdce žádá
jak srdce chce
jak poroučí
Slyšíš

Mám své štěstí
sám se svým stromem
jsem šťastný

Jsi šťastný?
Tak proč celá kaluž slzí?

Bylo to ošklivé, to pravda bývá
slezl jsem ze stromu a jsem si jist
nad statným dubem se nádherně stmívá
na kaluž dopadá poslední list


Dala mi srdce
dala mi lásku
dala mi štěstí a splnila slib

Dávám své srdce
dávám ho v sázku
nechť i můj listopad zbarví se líp