Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Legendy a morytáty

20. 11. 2011
9
5
2196
Autor
Movsar

Stašek se pomazal krví zabitého srnce a vyrazil do potemnělých ulic staré Prahy. Učil se dlouho do noci a explodující elektrické výboje jeho mozku spustily neočekávané pochody. Staškova matka, která ve chvílích synovy duševní nerovnováhy plnila roli náhradního myšlenkového zdroje, lakonicky do prázdna svého bytu poznamenala: I v roce ´39 došlo ke spuštění neočekávaných pochodů. Směrem na východ. Svět byl pochody křížen. Jdi Stašku, jdi!

V době, kdy matka v drogovém opojení pronášela prorocká slova, byl Stašek už na půli své doživotní cesty.

Stašek, ač plně oddaný svému cíli, se ve Vodičkově ulici rozhodl hrát vabank. McDonald´s právě spustil hru o McAuto a MciPad. Zakoupil tedy velké balení žemle. Ještě než stačil otevřít los, ucítil pach zaschlé krve. Šlo o mikročástice krve ženy, která se tady před mnoha lety stala obětí bulharského nájemného vraha jménem Mangev. Mangev ženě prostřelil hlavu na příkaz bývalého vojenského prokurátora, který měl zájem o ženin podíl na činžáku uprostřed Prahy.

Ta vůně Staška táhla k toaletám. V tu chvíli se u pisoáru zrovna nacházel Vlastislav Šoltík, známý  chartista, nesmiřitelný bojovník s komunismem a veřejně činná osoba. Šoltík ve společenství bývalých disidentů získal věhlas mimo jiné i miniaturistickou výzdobou cibulkových seznamů.

Ve chvíli, kdy Stašek překročil močí nasáklý práh toalet, se v bytě jeho matky ozvalo prasknutí kůže. To jehla inzulínové stříkačky projela záhybem předloktí a nabodla žílu. Tmavá žilní krev vytvořila další ze zcela originálních obrazců do průzračné kapaliny pervitinového roztoku. Mozek ženy byl téměř okamžitě atakován chemikálií a spustil stav nezměrné euforie. Stašek vše kontroloval pomocí telemostu.

Zatímco matka seděla v křesle a nemohla se v proudech euforických vln pohybovat, Stašek přistoupil k Šoltíkovi a zarazil mu do hlavy horolezecký cepín. Americkým bufetem se rozlehl příšerný výkřik, jaký umí vydat jen dobře kastrovaný ministrant nebo vražděný antikomunista. Tělo se sesulo k zemi jako tělo Magdónovo, jako tělo Trockého, jako by nadnárodní bufet vyjadřoval radost nad náhlým propojením Opavy a Mexika.

Obraz antické tragédie měl brzy dav diváků. Mačkali se u dveří lační zahlédnout alespoň kapku mozkomíšního moku, lační po atmosféře zločinu, plní zvířecích instinktů, které v přepálené formě právě pozřeli v karbanátcích. A tím davem byl najednou nesen Stašek jako král, jako mistr světa v úderu kladivem, jako rocková hvězda.

Ale pak sirény. Sirény, které si nepodržely nic ze svého starodávného kouzla, jen příšerně pištící zvuky a světla obtěžující v krvi se koupající dav se svým králem.  

Samozvaní strážci pořádku, zvrhlí, neboť zvrhli pohanské oslavy násilí, se dožadovali Staška. A násilí pokračovalo. Stašek už nebyl ve své moci, nebyl v moci učební látky, která byla na počátku tohoto příběhu, a ke všemu byl matkou označen za kopistu praktik NKVD.

Staškův příběh tak zapadl jako slunce nad vzdáleným ostrovem, jako příběh bulharského vraha Mangeva. Kdo po letech ucítí pach mikročástic?


5 názorů

Max Hutar
28. 11. 2011
Dát tip
Movsar goes Měrka... chacha! Bavil jsem se, obzvlášť mě pobavil MciPad.

pampelin
27. 11. 2011
Dát tip
skvele

Honzyk
21. 11. 2011
Dát tip
.......dobre napsany....**

..drsné..výborné postřehy..

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru