Jadérko uprostřed dlaně

Jsem opět v zajetí tvých pocitů

a není z nich úniku.

Težko se mi dýchá,

u slov mi nezbývá nic jiného

než

          polykat.

Teskně přemýšlím o dávném slibu

přesto však vidím, že nedojdu domů.

V tento večer nejraději zůstat u tebe,

v tvém pokoji, náručí, hledět ti do dlaně.

Nad ránem probudit tě, šálkem zeleného čaje

a doufat, že sníh letos venku nedozraje.

Venku mezitím krouží temní supi

a já přijímám jablko z dlaně tvý ruky.

Vzápětí je však vracím, neboť vše byl jen sen,

všechno jen pohádka, došel jsem zkrátka

není to nahrávka.

Po dlouhém boji jsem opět selhal.