Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Druh: Nadčlověk neviditelný

01. 12. 2011
6
14
3697
Autor
Movsar

Jako po dni noc je zrádný čin následován trestem. Alespoň taková souvislost byla od nepaměti zakomponována do základů lidské společnosti. Když se Jidáš rozhodne pro sebevraždu, jde jen o logické omezení dané imperativem  Nového zákona, které zakazuje trestat zradu smrtí. Křesťanství je ještě příliš dialektické, kritizoval Nietzsche a navrhoval vydat se cestou mimo dobro a zlo.

 

Nietzscheho titánské uvažování zároveň fascinuje stejně jako znepokojuje (není ale tohle nakonec také jeho smyslem?). Autor, který metafyziku rozbíjel kladivem, byl dost možná ale sám velkým metafyzikem. Cožpak není touha najít v člověku smysl pro nerozlišování hodnot, odstup od existenciálních hnutí a resentimentů projevem bájivého myšlení?

 

Vrůstat do světa znamená také nabalovat na sebe stovky a stovky tíživých zkušeností. Osvobození z takto ztěžklé chůze životem a světem často může poskytnout jen omezenost paměti, která je její paradoxní kvalitou. Nietzsche ale navrhuje jiné řešení: nespoléhat na milost paměti, nespoléhat ani na jakoukoli jinou milost, ale utvořit si v sobě svůj zákon mimo všechny lidské zákony: zapomenout na morálku. Ta myšlenka je nanejvýš kacířská, jak ostatně zní asi nejčastější přídomek jejího šiřitele. 

 

Člověk dělá chyby, proviňuje se. Někdy je vina tak těžká, že se ústřední otázkou člověka stává jak smířit takovou vinu se svým dalším životem? Jan Skácel nenápadně, a přesto neuvěřitelně silně o takových chvílích básní: Je studánka a plná krve / a každý z ní už jednou pil / a někdo zabil moudivláčka / a kdosi strašně ublížil / A potom mu to bylo líto / a do dlaní tu vodu bral / a prohlížel ji proti světu / a moc se bál a neubál…

 

Idea bytí mimo dobro a zlo taková tázání a bání se nepřipouští. Tam, kde se relativizují morální kategorie tak radikálním způsobem, vina neexistuje, neexistuje žádná příčinná souvislost mezi činem a následkem; jsou jen činy a jejich aktéři; ovšem že jen ti, kteří si činy probíjejí cesty.

 

Zdá se, že Nietzscheho vizionářství nelze podceňovat: současná situace ve společnosti jakoby kategorie dobra a zla vylučovala kamsi na okraj, do míst pod čarou, kde se vedou anonymní diskuse nevědoucího lidu, s možností je kdykoli rozptýlit zásahem cenzora. Oficiální místa jako by si uložila za úkol nepochybovat o vinách jistých lidí. Jak jinak si vyložit ohromný nepoměr mezi stovkami miliard vytunelovaných z veřejných a polosoukromých zdrojů a počtem lidí označených státní mocí za viníky takového stavu?

 

Byl tedy Nietzsche skutečně takovým snivcem? Nenadešla nakonec doba prvního nadčlověka? Prvního nadčlověka se svými věrnými posluhovači s ambicí stát se jednou také nadlidmi? Ty posledně jmenované občas zahlédneme, když se na ně snese kritika. Ovšemže ne ze strany dohlížitelské moci, neboť té jsou sami obvykle reprezentanty. 

 

Je nepochybně dobře, že v naší zemi nekončí nepohodlní státní zástupci rozmetáni do širokého okolí výbušninou, jak bývalo zvykem na Sicílii. Je ale docela možné, že nejde příznak kultivace mafiánských praktik, ale o totální úbytek takto nepohodlných státních úředníků, či jejich likvidaci systémovou (odstavení neloajálních od kariérních postupů, jejich výměna v průběhu řízení apod.).

 

Vyznačuje se tedy první nadčlověk globalizované éry svou neviditelností? Nietzscheho hrdina ve své první aktualizaci pochodoval v kožených holínkách a dusot těch bot se měl rozléhat celou Evropou. Nadčlověk ve své druhé aktualizaci je ale tichý, tichý jako plamen pohlcující podivnou směnku politika, jako tok miliard optickými kabely do bank ve Švýcarsku. 

 

Taková aktualizace velkého básnického díla o člověku z hor a jeho věrných zvířecích souputnících by byla jistě vulgární. Jenže i s velkými díly je to jako s člověkem, který se časem ušpiní pěnou dní; na rozdíl od něj ale napsaná myšlenka nemá paměť, která by jí ulehčila, a tak se teorie velkého německého filosofa mohou vznášet jako memento nad situací, do které jsme se nechali vtáhnout. Systémem, nekontrolovatelně rychlým pohybem kapitálu, vládou lobby, pohodlností? Pravděpodobně směsí toho všeho.

 

Nikdo nežádá pro manažery zkrachovalých bank a kmotry starověké tresty. Pro začátek by stačilo, kdyby si alespoň pojetí viny podrželo něco ze svého starověkého přídechu a jako takové bylo opět součástí systému. Možná potom by nadčlověk nové éry nemohl našlapovat tak tiše a nepostřehnutelně.         


14 názorů

zajímavá diskuze

nejvíc se morálka projevuje ve válce, když je člověk nějak ohrožen, když je v davu... jako by lidé přestali vnímat sebe samého, ale sjednotili se ať už v dobrém nebo špatném a přebrali to nejsilnější, největší?

všechno pochází ze strachu nebo z lásky a lidi jsou jako měnavky :))

 


Movsar
02. 12. 2011
Dát tip
ucho: myslím si to samé. v podstatě jde o názor pragmatismu: ne mluvit o morálce jako o nějakém jsoucnu, ale jako o možnostech jak udělat svět lepší. tedy jako o prostředcích, nástrojích. není tedy jedna morálka, ale spousta morálek, které slouží jako nástroje k zlepšení světa.

Movsar
02. 12. 2011
Dát tip
stvn: taky cítím tu nepravidelnost v textu, ale chtěl jsem ty jedinečné myšlenky naroubovat na současnost, jisté shody tam totiž vidím. a to i za cenu těch schodků, jak je připomínáš, nebo i omylu, jak připomínají jiní. mimoň: první část souhlas. jeho dílo je natolik originální, že už lze máloco přidat. myslím, že dobře se to podařilo třeba deleuzovi. s druhou částí nesouhlas - mám dojem, že si nadčlověka představuješ jako nějakého nedostižného duchovního obra, hrdinu. někdo navrhl termín záčlověk, pro lepší práci s tím pojmem, přimlouval bych se za to. záčlověk - mimočlověk, třeba i superobchodník či suprpozér. a prorokem postmoderny jistě byl - jeho vystižení nihilismu jistě uzavřelo celou do té chvíle platnou, několikatisíciletou éru. a žádné jiné pojetí pravdy a víry se od té doby neobjevilo. J: dnešní nadčlověk (nebo korporace nadčlověka) si hravě se zákony poradí. hezký příklad: adidas či puma měla klamavou reklamu, hrozila jí obří pokuta. ale ta pokuta (zákon) byla pořád výhodnější, než klamavou reklamu stáhnout. když zmizí skrupule, pak už ani zákony nepomůžou - určití lidé (nadlidé, mluvíme o pár stovkách lidí na světě) nebudou postiženi žádným zákonem.

Josephina
02. 12. 2011
Dát tip
Idea bytí mimo dobro a zlo taková tázání a bání (se) nepřipouští.... nejde O příznak kultivace ...systémovou? ..co, čistkou? ...POJETÍ VINY - vyřešilo by danou situaci dokonalejší zákonodárství? - mám obavu, že zločinci vyššího řádu - v čele globalizovaného hospodářství a jejich vykonavači - představitelé států - jsou příliš semknuti a už nedopustí jakékoli POJETÍ vlastní VINY (vždyť dělají zároveň tolik dobrého pro druhé! když uspokojí své - nemalé - nároky) - Pěkně si lámeš hlavu! Jen tak dál!

StvN
02. 12. 2011
Dát tip
Ne, moralka se opravdu nemeni behem okamziku. Nevim, kde jsi na to prisel, ale je to asi jako rikat, ze otroctvi bylo zruseno v ten den, kdy nekoho napadlo, ze by bylo dobre ho zrusit.

Max Hutar
02. 12. 2011
Dát tip
Ouvej, Movsare... běda komentátorům Nietzscheho, neboť si v drtivé většině vylámou zuby. Přemýšlet o Nietzschem nahlas je nošení dříví do lesa - Nietzscheho dílo už je přemýšlením nahlas o sobě samém. Ale k samotným myšlenkám: Nemyslím si, že by současné zasouvání dobra a zla do pozadí mělo něco společného s Nietzschovou filosofií. Nemyslím si, že by byl Nietzsche "prorokem postmoderny". Náš mravní relativismus pochází z myšlení kupců a pozérů - kteří jsou nadčlověku na hony vzdáleni, ať už jsou vorkoholici, alkoholici, egomaniaci... v jakékoliv míře.

StvN
01. 12. 2011
Dát tip
Nikdo nerika ze moralka je nejakym hybatelem neceho.

StvN
01. 12. 2011
Dát tip
Ja myslim, ze ono mimo dobro a zlo, respektive zapomenout na moralku, to neni rozhodne nabadani k tomu chovat se amoralne nebo delat si co chci. Je to spíš takhle: "Každá doba má svou panující morálku, jež nevyplývá ani z náboženství, ani z filozofie, nýbrž ze zvyku, z té jediné síly, která je schopná sjednotit lidi ve stejném cítění, neboť všechno, co je předmětem rozumování, lidi jen rozděluje. A právě proto, že morálka je souhrn předsudků příslušného společenství, nemohou v téže době a na témž místě existovat dvě soupeřící morálky." Anatole France Když tedy Nietzsche lidem navrhuje jít mimo dobro a zlo, jít mimo morálku, tak vlastně chce, abychom šli mimo předsudky a mimo zvyky. Tak to chápu já. Jinak k úvaze. Tam, kde se text mění z komentáře Nietzcheho pojetí morálky na kritiku tuneléřů a systému, tam mi to přišlo tak, jako kdyby text poskočil o úroveň níž. Dá se říct, že mě to trochu zklamalo, i když myšlenka je sympatická.

Winter
01. 12. 2011
Dát tip
Nietzsche by asi nebyl rád, kdybych napsal, že i jeho návod pohybu mimo dobro a zlo podléhá dialektice. Jestliže je "morálním" život mimo morální hodnoty, pak "amorální" je život v těchto hodnotách: nový Nietzsche by kacířsky napsal dobro nebo zlo.

Prosecký
01. 12. 2011
Dát tip
A jak toho dosáhnout?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru