Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+11 neviditelných
Druh: Nadčlověk neviditelný
datum / id01.12.2011 / 397950Vytisknout |
autorMovsar
kategorieÚvahy
zobrazeno2094x
počet tipů6
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Druh: Nadčlověk neviditelný

Jako po dni noc je zrádný čin následován trestem. Alespoň taková souvislost byla od nepaměti zakomponována do základů lidské společnosti. Když se Jidáš rozhodne pro sebevraždu, jde jen o logické omezení dané imperativem  Nového zákona, které zakazuje trestat zradu smrtí. Křesťanství je ještě příliš dialektické, kritizoval Nietzsche a navrhoval vydat se cestou mimo dobro a zlo.

 

Nietzscheho titánské uvažování zároveň fascinuje stejně jako znepokojuje (není ale tohle nakonec také jeho smyslem?). Autor, který metafyziku rozbíjel kladivem, byl dost možná ale sám velkým metafyzikem. Cožpak není touha najít v člověku smysl pro nerozlišování hodnot, odstup od existenciálních hnutí a resentimentů projevem bájivého myšlení?

 

Vrůstat do světa znamená také nabalovat na sebe stovky a stovky tíživých zkušeností. Osvobození z takto ztěžklé chůze životem a světem často může poskytnout jen omezenost paměti, která je její paradoxní kvalitou. Nietzsche ale navrhuje jiné řešení: nespoléhat na milost paměti, nespoléhat ani na jakoukoli jinou milost, ale utvořit si v sobě svůj zákon mimo všechny lidské zákony: zapomenout na morálku. Ta myšlenka je nanejvýš kacířská, jak ostatně zní asi nejčastější přídomek jejího šiřitele. 

 

Člověk dělá chyby, proviňuje se. Někdy je vina tak těžká, že se ústřední otázkou člověka stává jak smířit takovou vinu se svým dalším životem? Jan Skácel nenápadně, a přesto neuvěřitelně silně o takových chvílích básní: Je studánka a plná krve / a každý z ní už jednou pil / a někdo zabil moudivláčka / a kdosi strašně ublížil / A potom mu to bylo líto / a do dlaní tu vodu bral / a prohlížel ji proti světu / a moc se bál a neubál…

 

Idea bytí mimo dobro a zlo taková tázání a bání se nepřipouští. Tam, kde se relativizují morální kategorie tak radikálním způsobem, vina neexistuje, neexistuje žádná příčinná souvislost mezi činem a následkem; jsou jen činy a jejich aktéři; ovšem že jen ti, kteří si činy probíjejí cesty.

 

Zdá se, že Nietzscheho vizionářství nelze podceňovat: současná situace ve společnosti jakoby kategorie dobra a zla vylučovala kamsi na okraj, do míst pod čarou, kde se vedou anonymní diskuse nevědoucího lidu, s možností je kdykoli rozptýlit zásahem cenzora. Oficiální místa jako by si uložila za úkol nepochybovat o vinách jistých lidí. Jak jinak si vyložit ohromný nepoměr mezi stovkami miliard vytunelovaných z veřejných a polosoukromých zdrojů a počtem lidí označených státní mocí za viníky takového stavu?

 

Byl tedy Nietzsche skutečně takovým snivcem? Nenadešla nakonec doba prvního nadčlověka? Prvního nadčlověka se svými věrnými posluhovači s ambicí stát se jednou také nadlidmi? Ty posledně jmenované občas zahlédneme, když se na ně snese kritika. Ovšemže ne ze strany dohlížitelské moci, neboť té jsou sami obvykle reprezentanty. 

 

Je nepochybně dobře, že v naší zemi nekončí nepohodlní státní zástupci rozmetáni do širokého okolí výbušninou, jak bývalo zvykem na Sicílii. Je ale docela možné, že nejde příznak kultivace mafiánských praktik, ale o totální úbytek takto nepohodlných státních úředníků, či jejich likvidaci systémovou (odstavení neloajálních od kariérních postupů, jejich výměna v průběhu řízení apod.).

 

Vyznačuje se tedy první nadčlověk globalizované éry svou neviditelností? Nietzscheho hrdina ve své první aktualizaci pochodoval v kožených holínkách a dusot těch bot se měl rozléhat celou Evropou. Nadčlověk ve své druhé aktualizaci je ale tichý, tichý jako plamen pohlcující podivnou směnku politika, jako tok miliard optickými kabely do bank ve Švýcarsku. 

 

Taková aktualizace velkého básnického díla o člověku z hor a jeho věrných zvířecích souputnících by byla jistě vulgární. Jenže i s velkými díly je to jako s člověkem, který se časem ušpiní pěnou dní; na rozdíl od něj ale napsaná myšlenka nemá paměť, která by jí ulehčila, a tak se teorie velkého německého filosofa mohou vznášet jako memento nad situací, do které jsme se nechali vtáhnout. Systémem, nekontrolovatelně rychlým pohybem kapitálu, vládou lobby, pohodlností? Pravděpodobně směsí toho všeho.

 

Nikdo nežádá pro manažery zkrachovalých bank a kmotry starověké tresty. Pro začátek by stačilo, kdyby si alespoň pojetí viny podrželo něco ze svého starověkého přídechu a jako takové bylo opět součástí systému. Možná potom by nadčlověk nové éry nemohl našlapovat tak tiše a nepostřehnutelně.         

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

09.04.2016 15:19:44slunceblunce

zajímavá diskuze

nejvíc se morálka projevuje ve válce, když je člověk nějak ohrožen, když je v davu... jako by lidé přestali vnímat sebe samého, ale sjednotili se ať už v dobrém nebo špatném a přebrali to nejsilnější, největší?

všechno pochází ze strachu nebo z lásky a lidi jsou jako měnavky :))

 

02.12.2011 22:14:26_UchoNaKoleji
Já bych to struktoval tak, že je jedna morálka každé sociální skupiny, která se ovšem může poměrně rychle měnit a uvnitř skupiny každý jedinec nese svou vlastní morálku přibližně odpovídající normě, kterou skupina právě má. Pokud se jedinec ze skupiny moc odlišuje, pak je vůči skupině sociopat-psychopat, což ještě neznamená, že je hodnotově vždy horší.

Jestli se člověk lepší? Připadá mi, že to je pozvolný posun v cyklech. Ale dost možná se společnost lepší jen díky tomu, že má víc prostředků, že to vytváří prostor...?
02.12.2011 21:48:12Movsar
ucho: myslím si to samé. v podstatě jde o názor pragmatismu: ne mluvit o morálce jako o nějakém jsoucnu, ale jako o možnostech jak udělat svět lepší. tedy jako o prostředcích, nástrojích. není tedy jedna morálka, ale spousta morálek, které slouží jako nástroje k zlepšení světa.
02.12.2011 15:45:30Movsar
stvn: taky cítím tu nepravidelnost v textu, ale chtěl jsem ty jedinečné myšlenky naroubovat na současnost, jisté shody tam totiž vidím. a to i za cenu těch schodků, jak je připomínáš, nebo i omylu, jak připomínají jiní.
mimoň: první část souhlas. jeho dílo je natolik originální, že už lze máloco přidat. myslím, že dobře se to podařilo třeba deleuzovi. s druhou částí nesouhlas - mám dojem, že si nadčlověka představuješ jako nějakého nedostižného duchovního obra, hrdinu. někdo navrhl termín záčlověk, pro lepší práci s tím pojmem, přimlouval bych se za to. záčlověk - mimočlověk, třeba i superobchodník či suprpozér.
a prorokem postmoderny jistě byl - jeho vystižení nihilismu jistě uzavřelo celou do té chvíle platnou, několikatisíciletou éru. a žádné jiné pojetí pravdy a víry se od té doby neobjevilo.
J: dnešní nadčlověk (nebo korporace nadčlověka) si hravě se zákony poradí. hezký příklad: adidas či puma měla klamavou reklamu, hrozila jí obří pokuta. ale ta pokuta (zákon) byla pořád výhodnější, než klamavou reklamu stáhnout. když zmizí skrupule, pak už ani zákony nepomůžou - určití lidé (nadlidé, mluvíme o pár stovkách lidí na světě) nebudou postiženi žádným zákonem.
02.12.2011 10:21:44Josephina
Idea bytí mimo dobro a zlo taková tázání a bání (se) nepřipouští.... nejde O příznak kultivace ...systémovou? ..co, čistkou? ...POJETÍ VINY - vyřešilo by danou situaci dokonalejší zákonodárství? - mám obavu, že zločinci vyššího řádu - v čele globalizovaného hospodářství a jejich vykonavači - představitelé států - jsou příliš semknuti a už nedopustí jakékoli POJETÍ vlastní VINY (vždyť dělají zároveň tolik dobrého pro druhé! když uspokojí své - nemalé - nároky) - Pěkně si lámeš hlavu! Jen tak dál!
02.12.2011 09:51:32_UchoNaKoleji
Použiji příkladz filmu Je třeba zabít Sekala.

...Přesto si dovolím myšlenkově rozvést jednu scénu v níž vypráví kovář faráři „kdyby jste věděl co já otče, co je Sekal za parchanta, věděl by jste, že když jej zabiju musím jít přímo do nebe.“ Kovář má na mysli, vystupování Sekala za občanské války ve Španělsku.
Sám Sekal vyprávěl.

„dobily jsme město zpět. Našli jsme děti podříznuté jako podsvinčata, ženy znásilněné a pak rozpárané a jejich muži se na to museli dívat, aby jim ve finále pažbou rozsekali mozek na kaši. A my tak věděli, že ti co zůstali naživu patří k druhé straně. Tak jsme jim udělali to samé! Na vrhu stál klášter a v něm jeptišky a my je šukali, ale…!“

A já se nyní ptám??? Byla celá armáda psychopatů jako Sekal??? Ne! Byli to normální lidé, jenom pružně měnící normy chování podle situace!
...

Změnily normy sociálních skupin minimálně během jednoho roku. Například za průběhu Stanfordského experimentu sociálni skupina dozorců změnila svou marálku - svou normu vystupování, stejně tak skupina vězňů. A to do týdne.
02.12.2011 09:36:55StvN
Ne, moralka se opravdu nemeni behem okamziku. Nevim, kde jsi na to prisel, ale je to asi jako rikat, ze otroctvi bylo zruseno v ten den, kdy nekoho napadlo, ze by bylo dobre ho zrusit.
02.12.2011 00:21:07Max Hutar
Ouvej, Movsare... běda komentátorům Nietzscheho, neboť si v drtivé většině vylámou zuby. Přemýšlet o Nietzschem nahlas je nošení dříví do lesa - Nietzscheho dílo už je přemýšlením nahlas o sobě samém.

Ale k samotným myšlenkám: Nemyslím si, že by současné zasouvání dobra a zla do pozadí mělo něco společného s Nietzschovou filosofií. Nemyslím si, že by byl Nietzsche "prorokem postmoderny". Náš mravní relativismus pochází z myšlení kupců a pozérů - kteří jsou nadčlověku na hony vzdáleni, ať už jsou vorkoholici, alkoholici, egomaniaci... v jakékoliv míře.
01.12.2011 22:16:02_UchoNaKoleji
Morálka jednostlivce i skupiny se mění během okamžiku
a osciluje mezi základním vnímáním dobra a zla. Pak je to mkožné i vnímat jako souboj...

pardon to ja vnímám morálku-normu jako následného umožňovatele-hybatele činů
01.12.2011 21:39:53StvN
Nikdo nerika ze moralka je nejakym hybatelem neceho.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.