Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+15 neviditelných
Brueghel a hemžení davů
datum / id06.12.2011 / 398267Vytisknout |
autorMovsar
kategorieÚvahy
zobrazeno1466x
počet tipů7
v oblíbených1x
do výběru zařadilZbora,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Brueghel a hemžení davů

Jak je vnímání času klamné. Přehlédnout pět století a vidět podobnosti se může zdát jako nemožný úkol. Snad práce pro historika, snad archeologa, snad příliš troufalého mluvku, dere se jako odpověď té výzvě. Ne, společnost se od té doby příliš nezměnila, vydat se do minulosti nebude tak obtížné.

 

Pieter Brueghel žil jistou dobu v Antverpách, jednom z největších měst té doby. A i když valná část jeho díla má venkovské kulisy, není možné nevšimnout si atmosféry velkoměsta. Jako by Brueghel rafinovaně skryl velkoměsto do polí a mezi kopce, jako by šlo o další z jeho nenápadných hádanek.

 

Známe to všichni i dnes – jarmareční hemžení kolem nákupních center, vyhlášených korz a dopravních tepen. Pach potu a chlévské mrvy je tu delikátně zakryt vybranými parfémy. Co však zůstává je komično na každém kroku, kvas jako forma tlení. Brueghel si toho všímá a vznikající literární satiře dává výtvarnou podobu.

 

A pak náhle nechává ten dav zkosit armádou umrlců. Je to stále tentýž dav? Vypravěč vepisuje do štítu starou pravdu o rovnosti před smrtí, neboť v davu zahlédneme i krále, stejně zoufale a stejně neúspěšně prchajícího. To byl rok 1562 a ten obraz se jmenoval Triumf smrti. Přes ono téměř nepředstavitelné moře času několika set let se ale ta scéna připomněla: znovu nahý dav, obyčejní lidé i společenská elita, ti všichni hnaní armádou s umrlcem ve znaku do podobných hangárů, jaké jsou i na Brueghelově obraze. Někde mezi nimi je možná i unavený král. To se ale už nedozvíme.

 

Konečně je tu ještě třetí výklad. Výklad současný. Dav už sice není nahý, ale těžko v něm můžeme hledat krále. Už není pronásledován děsivými vojáky s meči a popravčími sekerami, nešťastníci tu už nejsou vplétáni do kol a čtvrceni v jakémsi protokubistickém rauši. Přesto je dav vydán nebezpečí. To nebezpečí podstupuje dobrovolně, dokonce s nadšením. Ne, tito umrlci nežádají smrt, to by bylo to poslední, co by si přáli; život se tu rovná době splácení, a tak musí být naopak co nejdelší. 

 

Lze ale klást druhý a třetí výklad za sebe? Není příliš troufalé použít jednu metaforu pro dvě tak rozdílné situace? Postavit vedle sebe obrovskou tragédii a zanedbatelnou komedii? Nedělal ale právě tohle Brueghel? Jakou nově nabytou kvalitou můžeme zaštítit odmítnutí jeho figur nemohoucích mrzáků, klopýtajících slepců, legraci vzbuzujících mnichů, vrávorajících opilců? Anebo si jen prostřednictvím pojmů jako etika  a korektnost ukládáme závazek prázdného mlčení? Mlčení, které ale může být pouhou kompenzací neschopnosti odmítnout pokušení. Pokoušet slibem dobré zábavy lze stejně snadno jako slibem světovlády.

 

Vlámský malíř by na to možná řekl jen strohé čert to vem a do spleti postav v obraze by přimaloval jednoho pekelníka navíc. Stejně jako mistři nadhledu té doby Erasmus Rotterdamský nebo Rabelais by si pravděpodobně klauzuru vážnosti neuložil. Milan Kundera rád připomíná Rabelaisův pojem agelast, pomocí kterého rozvíjí úvahy o kýči. Agelasté jsou ti, kdo se berou příliš vážně, reagují na každý žert s podrážděním (ať už otevřeným či zastřeným), protože v jakémkoli žertu se odhaluje komično, které jakožto takové je urážkou svatosti života.

 

Mezi prostory komického a tragického jakoby vězela hranice střežená bedlivými agelasty. Jenže některé komedie nemusejí být tak zanedbatelné, jak se mohou na první pohled zdát. Pieter Brueghel v době mnohem nevyzpytatelnějších agelastů dokazoval, že spojení těch prostorů učinit lze. A že takové pomíchání žánrů může být i dobrým zrcadlem.  

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

09.12.2011 21:48:21Zbora
redaktor poezie
Děkuju, potěšilo.
09.12.2011 16:08:58Movsar
díky, Zboro, taky už jsem tě tu postrádal. dobrá debata vždycky přijde vhod. a taky musím jeden vzkaz - moc se mi líbila tvá poezie v kafi, které jsem objevil, ostudně, teprve nedávno..
09.12.2011 13:01:08Zbora
redaktor poezie
Koukám, že za dobu, co jsem písmácky zahálel jsi sem toho stačil vložit docela dost. Po přečtení tohohle článku už se nemůžu dočkat na další. Všiml jsem si, že tam někde dole je René Magritte. Tak už se těsím.. :)
08.12.2011 12:42:05Movsar
díky za čtení, přátelé
06.12.2011 17:58:11Josephina
začínáš bejt těžkej intoš, hezky --- Brueghel byl potměšilý smíšek - viz Ikarův pád
06.12.2011 15:40:36Květoň Zahájský
Jak napsal tuším Vančura: Humor neznamená smát se, ale lépe vědět.
Brajgl očividně věděl. Své.
06.12.2011 15:18:18Lyryk
redaktor poezie
jó, když se z žertu stane svátost, to je taky problém .)
06.12.2011 11:44:48Big_George
Plný Písmák agelastů.....

TvonBG - moc pěkná úvaha a zajímavé postřehy
06.12.2011 07:39:00Pečený medvěd
Zajímavé. :)

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.