Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kdyby...

Výběr: Danielane
07. 12. 2011
9
12
1909

sobectví


ulice jsou prázdné krky města

mají hlad


všichni mají hlad;

tvá matka, dítě, soused a sousedka

ale ty vidíš jen svůj




snahy


když vstanu

občas mám před očima jen černo

závrať položí na mě zpocené ruce

a strhne mě zpátky

odkud jsem chtěla už tak dlouho vstát


jen když točím se,

točím se na špičkách

a sál se rozpustí, podlaha zbělalá přitiskne se ke stropu

uvnitř přichycené hlasy zmlknou

až tehdy jsem


pryč




když zima trvá 12 měsíců


tvé ruce jsou zmrzlé, jako kopce v zimě které oholené

připomínají lebky

a když je mráz uvnitř, místo krve koluje

hledáš venku mezi jinýma rukama; cizíma rukama, cizí krví a je to jedno

najdeš srdce, ale vyklouzne ti, jako hřbet hadů


pak celý svět změní se v kluzkou ledovou plochu





doufání


svlékala rukavičky, krajky a zatopené oči

až jen výstřih zůstal

rty jako vlčí máky ukazovaly

až teď jsem volná, až teď mohu nebýt

díval se

a pohyb, najednou nebyl hmotný, když ubylo z ní vše, rostl

a volal ji zpět


jsem tady, je tady tvar a zvuk

vše co jsi chtěl

 



kdyby


I.


kdyby

tvůj pohled byl cizinec rozhlížející se po mém těle

a kdyby aspoň vlasy, řasy, třásně

byly ti dost dobré

pak bych uvěřila; když duše je z kovu

ve vodě zreziví a

odložím ji



II.


kdyby lampa odstínila všechny můry,

které na ni sedají a přenášejí lepkavé

sny, chtěla jsem zabalit je pod peřinu

aby se ohřály aby už nemusely

dál



III.


a nůžkama chtěla bych kreslit do kůže aby zděravěla a plnila se krví,

abych neslyšela že srdce zase

vynechalo


aby z prohlubní staly se průchody

malé chodby pro světlo

 



lze


I.


žilnatina listu jako by se otiskla do mraků, pohánějí mízu nebe

a zdá se že uniká

ale než spadne na zem

přemění se

--- pak mráz kreslí na slupky oken stejné obrázky

my musíme jen odloupnout

a vidět



II.


občas spadne do snu krůpěj zraku,

vidíme jasně míhající se tváře

jako na peróně u vlaku který se rozjíždí a váháme zda naskočit

s rozedněním padají oči

pod kolejiště

a paměť ztrácí tenké mosty

 



naposled


listí se rozvířilo, až přecházelo v písek

přikryla si dlaněmi oči,

čekala až přistane a chodníky naplní se klidem

ale listy jako ostré břity slov pokácely sloupy,

obratle co drží oblohu

 

 


12 názorů

díky všem :)

Agibail
12. 12. 2011
Dát tip
***

no, jsem dost na nervy z toho, že Pavilon dají do toho almanachu...! A tím pádem ho asi budu muset ukázat rodičům, protože vědí o tom, že ten almanach vyjde...:// achjo. Doufám aspoň, že ho neukážou dvaceti lidem, jak bývá jejich zvykem...:O

hmm...bezva no....:DD ale ten Pavilon právě nemůžu skoro nikomu ukázat....:(

"tvé básně budou sdělnější" - co myslíš přesně tím sdělnější?:)

s tou doslovností je to ale těžký....to pak ten text nemůžu skoro nikomu ukázat....:P když píšu v metaforách, každej může báseň vnímat trochu jinak a dost lidí neví, co přesně tím myslím ;D ale jinak díky :))

médea
08. 12. 2011
Dát tip
*

Petr.II
08. 12. 2011
Dát tip
jo, to smím, T*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru