Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Deník, pivo a transcedentální subjektivismus

Výběr: Monty_Python, Print
03. 01. 2002
11
0
2649
Autor
horák

Deník, pivo a transcedentální subjektivismus

15. 10. 92

Z mého deníku se pomalu ale jistě stává deník notorika. Možná bude v protialkoholní léčebně dobrým studijním materiálem pro mé terapeuty. To je prase, ten výčepní. Mně bylo podezřelý, že mi to pivo hned donesl. To je slejvák! Pěna nahnědlá. Myslí si, že jsem blbej a nikdy jsem nepil Březňák.

Mám před sebou kromě deníku také dílo největšího českého filozofa dvacátého století Patočky. Domnívám se, že v tomto prostředí ho lépe pochopím. Sám bych se zřejmě ke čtení tak náročné literatury neodhodlal, ale předmětem filozofie, který nám nahradil marxák, jsem byl k tomuto činu částečně donucen. Ze samotného díla chápu zatím jen krátké fragmenty. Otevřel jsem také knihu Arno Anzenbachera „Úvod do filozofie" a zjišťoval jsem, kam vlastně Patočku zařadit. Pořád se zmiňuje o jakémsi subjektivismu (nejlépe transcedentálním), a tak jsem dospěl až k pojmu existencionalismus. Směru odvíjejícímu se od fenomenologismu. Oba směry mají samozřejmě spoustu společného a i Patočka si vzal pravděpodobně od každého něco. Zatím jsem však v knize nedospěl k tak zvanému jádru pudla. Hned v úvodu se Patočka snaží naznačit čtenáři - to jest mně, páč upřímně pochybuji, že je nás více. Nechci si zase tolik fandit, ale zřejmě toto dílo nepřečte více jak tisíc lidí. Toto dílo patří do knihovny pseudointelektuálů jako je Karel Sottner. Vraťme se však k tomu, co se nám Patočka snaží naznačit v úvodu (už patočkovatím) - snaží se nám naznačit, co řeší.

Druhé pivo není o moc lepší.

Zpočátku si klade alibistické otázky. Co je filozofie? Jaký je její význam? Tuto otázku si však klade v úvodu svých traktátů spousta filozofů, páč asi i je zajímá, k čemu jejich práce je. I já jako čtenář a kritik si kladu obdobnou otázku.

Když odhlédneme od této, jak již jsem řekl, alibistické otázky, všimněme si názvu knihy: Současný svět jako filozofický problém. Současný svět, stejně jako tehdejší svět současný - Patočka své dílo psal před asi padesáti lety -má jeden velký problém - štěpí se na svět naivní a svět vědecký. Světem naivním je chápáno vše, co vnímáme svými smysly, ale i slovy básníka, co vnímáme svým srdcem. Svět vědecký je svět, říkejme svět objektivní, postavený na vědeckých základech. Mezi těmito světy vzniká jakýsi rozpor a Patočka se snaží odvézt nás od depresí a frustrací, které jsou tímto rozporem tvořeny či minimálně podporovány. To je zhruba náčrt první kapitoly. V kapitole druhé je čtenář vláčen historií filozofie s přihlédnutím k dříve formulovanému problému.

Těší mě, že i ostatní zákazníci jsou znepokojeni kvalitou piva a znechuceně odcházejí od rozpitých půllitrů. Studuje Patočku, byl jsem osloven jiným Já, jehož pohled na svět byl omezen zíráním na hrací automat. Nabídl mi odprodej manšestrové bundy. Začal na dvou stovkách a skončil u pěti korun. Prý aby měl aspoň bůra do té bedny. Přemýšlím, jak by se Patočka zachoval v mé situaci. Škoda, že mi ta bunda byla malá. Nabízel mi ještě Cikánku, která byla s ním. Byla docela roztomilá, ale ...

Transcedentální filozof - praví Schelling - nehledí ničemu zabránit tolik jako vměšování čehokoliv do sféry subjektu, do čistě subjektivního principu vědění. Prostředkem je mu absolutní skepticismus, který je zaměřen ne snad na umělé předsudky, nýbrž na takové, jež sama příroda do nás vložila, z nich první je předsudek absolutní objektivity. Budiž, to jsem pochopil, ale hned další větu, u které jsem měl nutkání si ji zapsat, jsem se zasekl, neboť jsem nepochopil předposlední slovo. Nevím, co je doxický. Měl jsem si vzít Klimešův Slovník cizích slov.

Schválně jsem pozoroval výčepního, komu ponese to kapání z půllitru už půl hodinu postaveného pod pípou. Odkládám cestu na záchod, neboť tuším, že půjdu-li poprvé, půjdu zanedlouho i podruhé.

Dočetl jsem se ke třetí kapitole s dost lákajícím názvem: Přirozený svět. „Zatímco objektivní póly jsou četné, je subjektivní pouze jeden, a tento pól je konstituován jakožto receptor vnějšího světa a autor aktu pochopení, a v tomto smyslu o něm platí, že musí provázet každou zkušenost."

Další pivo je osm milimetrů pod míru, záchody smrděj. Začínám mít jednu dosti podstatnou objektivní zkušenost. Mé receptory vnějšího světa rovněž zaznamenaly obrácené židle na stolech. Taky bych zavřel mít tak hnusné pivo. Dopíjím a balím. Akt jsem pochopil, zkušenost nabyl.


uranium
12. 02. 2002
Dát tip
NO jo, těch slov co já v těch různých učených sračkách neznám


Sama
04. 01. 2002
Dát tip
Mně se moc líbí konec - takže: gradující

clovrdik
03. 01. 2002
Dát tip
nebylo to náhodou na Hnátě ? :-)) tam jsem totiž toho Anzenbachera taky v prváku četl ( vždycky mě přepadne takovej divnej sentiment, když mi dojde, že je to už přes 10 let ) :-)))) TIP za vyvolání starejch vzpomínek ...

Vojtek
03. 01. 2002
Dát tip
*

Danny
03. 01. 2002
Dát tip
:-) filozofování rulez *

Štalingrad
03. 01. 2002
Dát tip
jako jo pane profesore jen by mě zajímalo kde jste takto pobýval (pokud to bylo v CL tak bych řek ,že to byla rybárna(u měštáků) ) ale asi jste byl v jiném městě a jiném čase tak zatim ***!

*

mmnt:))

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru