hlas ve věži

Hlas ve věži

Ztichlým nočním mlékem

rozléhal se teplý hlas.

Jeho zvuk mi lékem,

jiným lámal vaz.

Ozvěna poskakuje

od stěny po stěnu.

Ze světla do stínu.

V příšeří tancuje.

Další slova černými křídly havrana,

šeptají v cizí řeči: Osobo nezvaná!

Dýky pohledu střetly se na půl cesty k cíli.

Slova a pocity vepsané v bělmu -četli.

Sklopili ostří k ledu

a tasili kalibr slov.

Tázavých a kluzkých

jak rybolov.

Přestřelka projektilů

nespisovného zásobníku,

si našla vítěze u obou protivníků.

Postřelení hrdostí-

Slepotou patron.

Není dosti důstojnosti:

Řekl zvon.

Ticho věsí se jen do věži.

A zvony ztichly v nich.

Čas už dávno neběží.

A půlnoc pukla v raní smích.