Pár tužebných po domově

Měl to být původně překlad, ale neumím vystihnout rytmus, takže jsem zase skončil od rozvíření původních motivů.

 

I.

Toto zde snad je píseň

z odvráceného města.

Kde jsem sám jsa

přitlačen do hlubin

osamělých zvuků,

které za grešli

mi vypíchnou očí sedmero.

 

Obraťme list, prostor ví

kde je ten horoucí kříž

nebo častokrát

měřidlo

těch nejtěžších klamností

či snad vroucích zlovůlí?

 

A já přesto děkuji

žes mi přinesla domov

přivedla zpět

zpěvem svých slz.

 

Nakonec jsem nalezl

sám sebe a zjistil,

že sem patřím.

-------

Do tvých skutků

do tvých ran

do tvých skrání

do všech pravd

a možná i lží

a možná i klamu

více než toho, co zbylo

z nezdaru a pomíjivých řas skleněnky

------

 

II.

To nádherné noční teplo

jasných nocí, co prochází

do tvých vln,

na tvá ramena

a na mé nohy

s ranní rosou.

Jak tenkrát v létě snad,

když  v nesprávný čas

nastal zásadní úder.

 

A přesto díky

žes mě přivedla zpět

navrátila domov

dozpěvem tichým.

Nakonec jsem sám

mimo

a

 

contra spem spero

-------------

III.

Mít znovu ten pocit,

cítit se jako doma

na staré pohovce,

u starého magneťáku

v zaprášeném  obýváku

a ucítit tě již po prvním nádechu.

 

Jen Bůh je snad opravdový přítel

Jediný mezi mnou a tebou

a o to více existující, o to více utěšující.

Jen já stále slibuji, stále žádám,

neustále káži, neustále se hádám

 

a o to více chybuji

k čemu pak tedy to trápení a co s tím,

když v tvých očích se objeví s dozpěvem slzy

a v jejich odrazu tisíce sluncí.

 

Snad jako hříchy našich otců

hříchy nás samých

našeho jazyka

našich rukou

našich myšlenek

nebo našich kamenných srdcí?

------

O to více děkuji

za návrat k domovu

za dráhy očí tvých

za zpěv v slzách

 

 

---