Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+13 neviditelných
O HRDLOBRODU
datum / id22.12.2011 / 399367Vytisknout |
autorDavidPetrik
kategorieFejetony
zobrazeno1080x
počet tipů0
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Napsáno na počátku 2008, kdy byl "W" ješte prezidentem.
O HRDLOBRODU

 

Kde se v půli přehýbá většina map Texasu, tam se láme chleba světa. Takto okřídleným úvodem můžeme představit jednu zapadlou, nevýraznou a konzervativní vesnici ve středním Texasu. Jmenuje se Crawford, leží asi dvacet mil na západ od města Waco (rodiště limonády značky Dr. Pepper) a bývalo místem setkání nejvlivnějších politiků této planety. Podivujete se, proč by si všichni ti prezidenti, premiérové a králové dávali dostaveníčko někde mezi zvlněnými pastvinami pro dobytek? Říkáte si, že si z vás tropím žerty, protože víte, že vlivní lidé se slétávají v hlavním městě USA Washingtonu, D.C. a ne někde v zapadákově mezi kovboji a krávami... Jenže, to ještě neznáte Crawford!

            Ani ne před deseti lety Crawford neznal nikdo jiný, než jen někteří obyvatelé Waco, které se nachází asi 80 mil na jih od Dallasu. Pak si ale kousek na sever odsud bývalý americký president George W. Bush zakoupil obrovský lán země a zvýraznil tak Crawford na mapě světa. Když Bush prodal svůj podíl v baseballovém týmu Dallasu „Texas Rangers“ za více než 14 milionů dolarů, začal přemýšlet, jak se vyhnout daním z příjmu. A jako naturalizovaný Texasan to vyřešil převodem peněz na koupi skoro 6.5 kilometru čtverečných půdy právě u Crawfordu, kde si – ještě jako texaský guvernér – začal v roce 1999 stavět svůj reprezentativní ranč.

            Příjezd do Crawfordu je pro našince plný očekávání. Projíždíte relativně řídce zabydlenou krajinou, vesnice či osady jsou od sebe alespoň deset kilometrů. Mírně se vlnící, rozprostřená krajina je rozdělená četnými remízky z vždyzelených dubů a jalovců a silnice, jak už je tomu v Texasu zvykem, jsou lemované nekonečnými ploty z ostnatého drátu. Zem užívají farmáři jako pastviny, řídčeji jako obdělávaná pole pro kukuřici nebo bavlník. Krajina směrem na Crawford splňuje stereotypní představu o honáckém Texasu: všude dobytek a tak oči automaticky hledají kovboje, kterých tu není. Krajina je podobná české polabské nížině nebo nějaké podhorské krajině u Jizerských hor.

A pak se před Vámi vyloupne bez varování Crawford. Pod cedulí označující katastr obce visí ještě další nápis: Welcome to Crawford – The proud home of the President G.W. Bush and the First Lady Laura Bush (Vítejte ve Hrdlobrodu – Hrdém domově prezidenta G.W.Bushe a první dámy Laury Bushové). Projedete kolem cedule a je Vám jasné, že vstupujete do surrealistického, nechtěně sebeironického světa.

Crawford je zapadákov, jadrně řečeno díra, jakých jsou nejen v Texasu stovky. Vesnice leží rozhozená kolem jedné hlavní křižovatky dvou silnic a železnice. Dominantou urbanisticky nesepjaté obce jsou čtyři obludné hliníkové sýpky na obilí a pár úsměvných dárkových obchodů s nesmyslnými položkami nesoucími insignie prezidenta. Je tu ještě pumpa kombinovaná s restaurací, pár kostelů a pak už jen standartní americké domky na klíč. A dál už jen pastviny a pole.

Do hlavní křižovatky bije obrovský nápis: Support our troops! (Podporujte naše vojáky), který explicitně shrnuje mimořádně konzervativního a patriotistického ducha místních obyvatel. V benzínové pumpě, v chodbičce na záchod, na venkovních zdech – všude narazíte na hesla a fotografie vyjadřující nepochybnou podporu invazi do Íráku a pochopitelně prezidentovi Bushovi. To by nepřekvapilo. Překvapuje neočekávaný nedostatek jiného prvku: důkazů, že v Crawfordu kdy prezident byl. Jakkoliv na internetu snadno naleznete snímky typu „místní kazatel a prezident; místní holič a prezident; místní šerif a prezident“, krámky a ani zdi nic takového nezdobí. Pročpak asi? V obchůdcích si ale s portrétem prezidenta můžete koupit na co si vzpomenete. Hrníčky, pohledy, utěrky, trička, ručníky, plaketky apod. Jen spodky s prezidentem tu nemají...

            Návštěva bydliště nejmocnějšího člověka planety je plná báječné historické ironie. Kdo by si kdy ještě před deseti lety u téhle křižovatky asi pomyslel, že tu bylo možné za lesem agentů a bodyguardů zahlédnout vykračujícího se ruského prezidenta Vladimíra Putina, britského premiéra Tony Blaira, saudského prince bin Sultana, čínského prezidenta Čiang Cemina, španělského krále Juan Carlose nebo nejčerstvěji německou kancléřku Angelu Merkelovou? Je to zkrátka bezděčně geniální – ani nejbujarejší politolog či komentátor by přeci nepromítl všechny tyhle postavy na pozadí dobytka, hliníkových sýpek a nenápadných a nenápaditých domků na klíč...

Když si člověk vzpomene třeba na setkání kancléřů při Kongresu v Berlíně koncem 19. století nebo setkání Roosevelta, Churchilla a Stalina na Jaltě v roce 1945, vidí před sebou krásné, honosné prostředí ať už klasicistních sídel nebo krymské riviéry. Zatímco v Crawfordu jsou „klasicistnní“ jen polystyrénoví andělíčci z demontovaného vánočního betléma, a jakoukoliv riviéru dětský nafukovací bazének u jednoho z domků opravdu nenahradí...

            Samotný Bushův ranč se jmenuje Prairie Chapel Ranch (neboli Ranč u prérijní kaple) a leží podél veřejně přístupné okresní silnice s příznačným označením Prairie Chapel Road. Z hlavní silnice zahnete doprava před hnědým dřevěným kostelem a čeká Vás asi osm mil plných ostrých zatáček. Silnice se vine pastvinami s občasným rančem a je často lemovaná zhusta vysázenými stromy a keři, takže jedete skoro jako v tunelu. Pak se vyloupne velká oranžová cedule „Zákaz stání, zastavování a parkování“ a za další esovitou zatáčkou je už odbočka doprava do krátké silnice slepě zakončené závorou a vrátnicí.

            Jaké to zklamání. Kvůli jistě záměrně hustě vysázené zeleni není vidět vůbec nic. Jen závora, za níž stojí ozbrojený Hummer. A za Hummerem podřimuje obrovský dveřník zvící třípatrového domu. Cestujícím řekne, že je nemůže vpustit. Člověk se zeptá, zda tedy bude moci vstoupit později. „Možná,“ řekne dveřník, „teď však ne.“ Kafkovskou zkušenost jako vystřiženou z povídky „Před zákonem“ jistě už dlouhá léta zažívá protestující matka vojáka zabitého v Iráku, Cindy Sheenan, která v sousedství Bushova ranče zřídila protestní tábor.

            Jinak ale kromě nedobytné brány tady nic není. Pár jabloňových sadů, blízcí sousedi a pastviny. Popojedeme o kousek dál k bílému dřevěnému stavení, bývalé jednotřídce, která Bushovu ranči propůjčila jméno. Na nedalekém kopci stojí bělostný, asketický babtistický kostelík s hřbitůvkem plným náhrobků nesoucích německá jména. Celá tahle oblast byla totiž zabydlena v půli 19. století převážně německými přistěhovalci, od jejichž potomků Bush skoupil svůj současný obrovský pozemek. Na něm si, soudě dle informací z tisku a nikoliv ze zkušeností na vlastní oči, vybudoval jednopatrové sídlo z vápence a k němu čtyřhektarový rybník.

            V celkem teplém lednovém počasí je ticho. Šustí jen seschlá tráva na loukách a tu a tam se ozve mockingbird. Zřídka tudy projede auto, natož aby člověk zahlédl živáčka. V obyčejné, ačkoliv vlastně příjemné krajině zaujme nedostatek jednoho jinak nad Amerikou všudypřítomného elementu. Nikde není k zahlédnutí žádný vrtulník či malé osobní letadlo, kterých tu bohatší lidé vlastní skoro tolik jako aut. V okolí Crawfordu je tak tomu proto, že je zde zřízena nucená bezletová zóna kvůli bezpečnosti prezidenta. Tu ale evidentně nerespektují létající talíře UFO, jenž asi sto kilometrů na severozápad údajně před pár měsíci obtěžovaly městečko Stephenville...

            A jaký je celkový dojem z návštěvy Crawfordu či okolí Bushova ranče? Dojem je to antiklimaktický, plný zklamání, nevýraznosti a provincionalismu. Což vlastně není překvapením. Otázkou spíše zůstává, jak na zrejmě nekulturní prostředí středotexanského zapadákova reagují všichni ti potentáti ze zemí, jejichž dokumentovaná historie sahá tisíce let před založení nějakého Crawfordu? Usmívají se tajně pod fousy? Poplácávají se s Bushem po ramenou, ale přitom se posmívají jeho (ne)vkusu při výběru místa pro jeho ranč? Anebo jim lobistické příležitosti znemožní vidět cokoliv jiného než „Jirku Křoví z Hrdlobrodu“ a co od něj získat? Ať už je tomu jakkoliv, Crawford si zajistil (alespoň historickou) nesmrtelnost. Ještě dlouho si tady pravnuci dnešních usedlíků budou vyprávět, jak jejich děda šerif ukazoval místní sila prezidentům a králům světa. Jsou věci mezi nebem a zemí. A pak je Crawford!

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)



K tomuto dílu není zatím žádný komentář.


Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.