Prosinec

Dohasly svíčky návštěv našich
taje v nás nenapadnutý sníh
i kroky kroků, mých jití dalších
ruce plaché hladí po dveřích.

Ta znamení jmen a modré noci
jež jako mžení jen slyšet jsou
odbíjí srdce, my ještě jsme horcí
věci dnů, být jiné nemohou.

Jak anděl padám, kámen jsem větru
za okny sněží mých studených těl
prosinec odemkl Svatému Petru
hořelo v závěji, úsvit se rděl.

Světa jsme ryby, plamene oči
a hvězdy duše všech bílých cest.