Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Avar

04. 01. 2012
12
14
2249
Autor
Markel

takový zvláštní smutek z toho vzešel

 

Avar

Seděli na nízké lavičce, opřeni zády o stěnu polorozpadlého domku. Lišejník stékal ze střechy a natahoval se k nízké podzimní trávě. Nastavovali tváře slunečním paprskům. Stará paní s velkou hlavou a pomačkanou tváří, malým tělíčkem a ještě menšíma nožkama měla šátek pevně uvázaný pod bradou. Její předčasně zestárlý syn s velkou hlavou, malým tělíčkem a malýma nožkama, seděl odevzdaně vedle ní. Nemluvili, jen tak seděli. U nohou jim odpočíval obrovský ovčák Avar, šedivou mordu měl opřenou o jejich kolena. Možná nebyl tak obrovský, jak se na první pohled zdálo. To jen vedle svých pánů působil impozantním dojmem.

Čas od času opustil své místo, rozrazil klubko hlučících dětí a největšího křiklouna potrestal roztržením nohavice, v horším případě zanechal otisk zubů na jeho lýtku. Na zavolání se s nechutí vrátil a klidně si začal olizovat pracky. Jednou měsíčně napadl a pokousal pošťáka. Avar neměl rád toho zvláštně páchnoucího pána. Nechápal, že i on žije z důchodu, který dvanáctkrát do roka přinesl jeho pánům ten nepříjemný člověk v tmavomodrém obleku.

To pak celý následující týden byla lavička opuštěná. Avar vykukoval z otevřeného okna svého vězení a jeho liliputánští páni dobrovolně sdíleli jeho úděl. Doufali, že obyvatelé ulice a poštovní doručovatel na psí i jejich prohřešek brzy zapomenou. A jak dny míjely, nevrlý Avar využíval stále častěji nepozornosti svých pěstounů. Rodiče pokousaných dětí se vzbouřili a i trpělivost zaměstnance pošty vzala za své.

V ulici se povídalo, že Avara museli utratit. Nedlouho po jeho smrti zemřela maličká stařenka a několik měsíců po ní i její maličký syn. Snad s odchodem jediného přítele ztratili zájem o svět, který jim nebyl nikdy přátelsky nakloněný. Také se povídalo, že tu snad ještě mohli být.



14 názorů

Markel
01. 04. 2012
Dát tip
vesuvanka: díky za kukýnka, tuhle minipovídečku jsem asi trochu odbyla, snad časem se k ní vrátím a trochu ji rozkošatím :_))

vesuvanka
28. 03. 2012
Dát tip
krásně napsaný moc smutný příběh... TIP

Markel
11. 01. 2012
Dát tip
Díky všem za návštěvu, jsem ráda, že líbilo

sharik
09. 01. 2012
Dát tip
povedený dílo, smutný, hezky napsaný.

Alegna
05. 01. 2012
Dát tip
ano vyvolává zvláštní smutek *

Diana
05. 01. 2012
Dát tip
K tomu není co říct. Smutné. *

Robinia
05. 01. 2012
Dát tip
jen piš, takové lidské příběhy by neměly být zapomínány

Čudla
05. 01. 2012
Dát tip
Dobré *

Markel
04. 01. 2012
Dát tip
srozumeni: díky za návštěvu a ***, potěšilo, nejsem prozaik, jen tak koletuji :-))

srozumeni
04. 01. 2012
Dát tip
také z toho na mě vzešel zvláštní smutek...***

Markel
04. 01. 2012
Dát tip
avox: díky za kukýnka a *. Takový je někdy život. Krásný zbytek dne :_))

avox
04. 01. 2012
Dát tip
působivé, opravdu smutné... */

Markel
04. 01. 2012
Dát tip
VH64: jo, moje minipovídečky jsou z mého dětství, je to jenom náčrt, chystám se to časem trochu rozepsat. Díky za tvou návštěvu a pěkný večer

VH64
04. 01. 2012
Dát tip
Ze života?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru