Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBolí...
08. 01. 2002
4
0
1999
Autor
inblue
Proč si najednou uvědomím, že to, o čem jsem si myslela, že je téměř jedinou jistotou v mém vnitřním světě, se najednou začíná otřásat v základech...
Ani nevím jak,
ale tohle bolííí.
Ujede ti vlak.
Je cítit mořskou solííí.
Vlasy z čela pryč.
Jsem rád, že tě zas vidííím.
Co jsi chtěla? KŘIČ!
KŘIČ!
křič
...
Ale já se stydííím...
Každá tvoje básnička je pokažde jiná, ale přitom jsou si všechny tak podobné a přitom tak originální a úžasné...To protože je to tvoje práce, /jako ty... / *
Kuchleis: To, co jsem napsal, nebyla lichotka, žádný mázání medu kolem huby, jen jsem nechtěl, aby se z mý kritiky někdo rozbrečel.
Kuchleis: Aspoň bude mít chvilku radost. No neni to krása, na malej moment si bude myslet, že je to uchvacující dílo.
Kuchleis: Ty holt musíš mít vždycky poslední slovo, to bude nějaká obscese, jsi zřejmě dominantní typ, který musí mít vždy situaci pevně v rukou. No nic, každej jsme nějakej.
pot ... vrátim sa naspäť už po iných stopách ... sú moje ... ale predsa ... už iné
Kdyby se v tom neskývala taková bolest, řekl bych, že se mi to moc líbí. Takhle se to nehodí.
Tenhle nářek je tak citlivej, že se bojím něco napsat, abych neranil něčí city.
Nevim tohle asi bude dost citliva privat emotions... ale takhle se mi to moc nelibi...