Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+10 neviditelných
MLADÝ JOSEF
datum / id03.02.2012 / 402579Vytisknout |
autorDavidPetrik
kategoriePovídky
zobrazeno1383x
počet tipů5
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
MLADÝ JOSEF

 

MLADÝ JOSEF

 

Josef nepčišel na svět jako zrůda, ale jako normální chlapec. Bylo mu deset a půl roku, měl oválný, celkem nevýrazný obličej. Vlasy nosil vyčesané přes čelo a nikoliv dozadu jako většina jeho vrstevníků, a nosíval slušivý kabátek a kravatu.

 

Rád by si alespoň někdy hrál s jinými dětmi, ale příležitost k tomu nenašel. Velký, původně barokní dům jeho bohatých rodičů stál stranou ostatních v nejlepší části švábského Gűnzburgu, v Oberstadtu. Matka si navíc nepřála, aby „plýtval časem nad nesmysly“ a místo her mu nakládala domácí povinnosti včetně obstarávání dvou mladších bratrů Karla a Aloise. Nedělal to rád, ale neodvážil se rodičům protivit. Oba byli přísní a nevěřili na lásku, nýbrž na vštěpování disciplíny a poslušnosti.

 

Josef byl ctižádostivý žák a už od malička snil o slávě a velikosti. Nechtěl být pouze zámožným jako otec Karl, který se vypracoval na nejbohatšího gűnzburgského měšťana. Představoval si, že se stane světoznámým vědcem nebo objevitelem. Proto neměl rád, když mu spolužáci říkali Beppo, což mu znělo příliš triviálně. Zatímco on si zakládal na uhlazeném vystupování, pro nějž byl oblíbencem učitelů, kterým dokázal správně zalichotit.

 

Ačkoliv si rodiče mohli snadno dovolit soukromou školu, zapsali ho do veřejné, aby pochopil, že žije v nejlepší a nejhrdější zemi světa, kterou ani nedávná historická potupa z Versailles nemůže srazit na kolena. Tím spíše dbali na katechismus a katolickou výchovu, protože jeho matka Walburga byla zélótsky oddaná církvi a ve své bigotnosti si jí spojovala s dobrými něměckými mravy.

 

Po škole se skoro každý den zastavoval v montážní hale otcovi firmy, aby přinesl svačinu nebo vzkaz. Ve velké šeravé hale to vonělo olejem a barvami. Dělníci u montážní linky skládali zemědělské stroje a někteří na něj mávali rukama špinavýma od oleje. Většina si raději hleděla své práce, protože věděli, jak Karl nesnáší sebemenší projevy pracovní nekázně.

 

Cestou domů se rád toulával podél břehů Donau. Někdy se jeho procházky protáhly až ke hradu Gűnzburgu, odkud se vydával do opadavých lesů, které byly na podzim tiché a tajemné. S večerem do nich od řeky vstupovala mlha a žluté listy skrze ní plachtily jako přízrační ptáci. Tichý les v něm nevzbuzoval klid, nýbrž jakousi kradmou úzkost: les ztělesňoval neznámo, kterého se bál. Možná tam chodil čelit svému strachu, možná ho přitahovalo, čeho se bál. Možná si les spojoval se strašidelným duněním děl, které skrze něj doléhalo ze západní fronty, kde otec sloužil během Velké války.

 

Jednou v listopadu se zatoulal hlouběji do toho tmavého, tak kradmě tichého lesa. Po chvíli bloumání narazil na úzkou cestičku, kterou vyšlapala vysoká zvěř. Vydal se po ní směrem od řeky a za jedním z vysokých dubů se mu překvapením zatajil dech. Před ním se objevila laň: klečela na předních nohách a jednu zadní měla zachycenou do pytláckého oka. Musela tam být už několik dní, protože vypadala unaveně a žíznivě.

 

Nevěděl, co udělat. Byl zaskočený, ale i zvědavý. Mohl se laně dotknout, ale neudělal to. Místo toho se zády opřel o vysoký strom a mlčky jí pozoroval. Noha zachycená v oku byla oteklá a krvácela. Neudržovaná srst čpěla pyžmem. Velké, černé oči rámovaly dlouhé řasy. Laň ho jimi pozorně pozorovala, uši nastražené a on se na ní beze slova vydržel dívat půl hodiny. Vydržel by i déle, ale začalo se stmívat a on se bál, že by ho matka peskovala, kdyby se zpozdil. Ani jednou se neohlédl, když od laně odcházel.

 

Následující den mžilo. Přišel k lani rovnou ze školy a našel jí ještě zuboženější než včera. Vyčerpaně vstala až když od ní byl na dohled. Ze školní brašny vyndal sešit a pero s kalamářem, sedl si a začal psát slovní úlohu. Laň ještě několikrát znaveně zaškubala zadní nohou, která už pod drátem černala, ale potom si zase lehla na zem. Klidně psal slovní úlohu a sotva se za celou dobu na laň podíval. Když úkol dopsal, sbalil věci a odešel domů.

 

Další den pršelo a matka mu navíc přikázala pomoci Aloisovi s úkolem. Strašně ho to rozzlobilo a zkusil jí odporovat. Za to místo volna dostal návdavkem úklid v kuchyni. Byl rozlícený, ale dobře věděl, že další ztráta ovládání by mu vysloužila rákosku. Ovládl se, ale když matka odešla, zaťal své ruce v pěst tak silně, až mu zbělaly konečky prstů.

 

Úklid kuchyně se protáhl a na cestu za laní už bylo pozdě. Josef z toho vinil mladší bratry. Proto se na nich dopustil zlomyslnosti: místo pohádky jim v dětské ložnici vyložil příběh o umírající lani pokryté krví. Nejmladšího Karla příběh tak vyděsil, že ho služka musela dlouho konejšit, než vůbec usnul.

 

Ze školy utíkal do lesa, co mu síly stačily a zvolnil až kousek od velkého dubu. Udýchaný za strom nahlédl a ulevilo se mu, když viděl, že laň neutekla: ležela na zemi a spala. Sedl si na zem a dlouho jí pozoroval, ale ona se vůbec nepohnula. Zkoušel jí probudit házením kamínků nebo pícháním klacíkem do jejích nohou. Ani nic jí nevyburcovalo. Když se naklonil nad její hlavu, konečně pochopil, že je mrtvá: doširoka otevřené oči ztratily lesk a on se díval do matných, neživých korálků.

 

Ušklíbl se a loudal se zpátky domů. Potom otočil a vrátil se k mrtvole. Chvíli otálel, než se jí odvážil dotknout. Byla studená jako hlína a její srst byla hrubější, než si představoval. Jen co se jí dotknul, už utíkal celou cestu až k mostu přes řeku.

 

Na mostě se zadýcháný naklonil přes zábradlí a dlouze pozoroval tiše se valící hnědavé vody. Od města na most vjelo pět nových strojů z otcovi továrny, každý tažený velkým koněm. Dva žací stoje a tři ruchadla rachotily po dřevěných fošnách mostu. Josef radostně zamával prvnímu vozkovi, který zvedl svou čapku na pozdrav. Když ho míjel první stroj, na brčálově zelené bočnici se zablyštěla značka výrobce, příjmení Josefovi rodiny: „Mengele“.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

28.03.2012 17:15:20DavidPetrik
@Lakrov: souhlasim. Vnimam, ze text jaksi "dre". Nektere texty vyskoci jaksi samostatne, lehce. Jine maji tezky porod. Tenhle se - nevim proc - nepsal prvnich par odstavcu lehce. Az najdu cas, zkusim zestihlit, napsat plynuleji. Dekuji za komentar. At se Ti dari.
28.03.2012 16:05:37Lakrov
redaktor prózy
Po celou dobu čtení uvažuji, jaké bude Josefovo příjmení (podívat se na konec -- to naštěstí nedělám; v tomhle připadě se tak nějak dalo tušit, že právě v příjmení spočívá pointa celého příběhu).
Hezký, hádankovitě pojatý životopis, či spíš popis životního startu "velikána". A začínám si uvědomovat převládající téma tvých povídek (tedy aspoň těch, které se mi povedlo pozorně přečíst).

Po slohové stránce je to ovšem děs.
Každou větou chceš obsáhnout asi tolik, co kamerama širokoúhlým objektivem. Přitom to, co je pro myšlenkovou linii povídky podstatné, leži někde v pravém dolním rohu záběru.
Když vyhodíš (obsahově asi tak třetina) všemožné přívlastky, zájmena, opakovaní slov Josef a otec, text neztratí nic na smyslu, srozumitelnosti a přitom získá na "kráse".
Stručně řečeno -- stačí si to po sobě přečíst :-)
...montovací hale... montážní zní lépe

Za námět a nápad tip.
03.02.2012 21:12:01DavidPetrik
Rad bych si uzurpoval takovy styl. Byl to ale Truman Capote, kdo prisel s tak zvanou "reportazi fikce" nebo "fiktivni reportazi". Mohl bych to svoje pisani nazyvat faktografickou fikci, ale myslim, ze by se brzo proflaklo, ze jsem jenom plagiator;-) Navic uz Milan Kundera yklamane poznamenal, ze lidi nectou Goetha, nybrz o Goethovi. Snad tedy mistr promine... :-P
03.02.2012 21:05:26Rášek
Tím stylem právě myslím to až striktní se držení faktů a pravd, které jen lehce spojuješ fikcí :o)
03.02.2012 21:00:21DavidPetrik
@Rasek: Jak vidno, pointa je pro nektere predpovidatelna, pro jine nikoliv. Proto zustane takova, jaka je a uvidime, jaky bude koncensus. Jakkoliv biograficke prvky Mengeleho detstvi mohou byt prekvapive (opravdu chodil do verejne a nikoliv soukrome - treba cirkveni - skoly), zalozil jsem je poznatcich ziskanych ze studia jeho zivotopisu, dochovalych dopisu, svedectvi jeho spoluzaku. Ani striktnost, nelaskyplnost jeho rodicu, neni umeleckou licenci. Jakkoliv pusobi jako klise, sociopate jsou velmi casto vychovavani mimoradne prisnymi rodici a bez styku s vrstevniky. Umelecka licence zacina az s pribehem o lani. Rikal jsem si, jak by se chlapec z bohate, bigotni rodiny vyrustajici bez lasky zachoval, kdyby se setkal se situaci, ktera by normalne vyvolala empatii nebo altruismus. Jinak dekuji za komentar ke slohu. Az budu mit (doma) ceskou klavesnici, ohladim to. P.S. Co minis "mym stylem"? Jsem zvedavy.
03.02.2012 18:56:01Rášek
K obsahu:
Nějak jsem zapomněla na "tvůj styl", takže jsem nečekala nějakou konkrétní postavu, spíš popis nějakého činu v dospělosti té osoby, nebo tak něco. Tenhle "jasný" závěr mě (nemile ?) zaskočil.
Některé momenty jsou pro mě těžko uvěřitelné, v daném kontextu. Např. mě zaujalo, že jej neposlali na soukromou školu, když mu nedovolili hrát si s bohatými dětmi. Ano, bylo to proto, že to byla zábava, ale i tak.
Dál - vzhledem k tomu, čím se tedy stal, nebo v dětství už možná byl, zdá se mi zvláštní, že tu laň jen pozoroval. Divím se, že na ní něco nezkoušel. Byl zvídavý.

Sloh:
Věty "... Narodil se jako malý chlapec. A jako běžný chlapec také vyrůstal.... " - to mi nezní logicky - jen malí chlapci jsou běžní? Nezdá se mi to dobrá formulace.
Ze začátku mi to přijde takové "nasekané" z krátkých vět. Celkově takové trochu neučasné, nicméně ten chlad z toho čiší a člověk nad jeho chování jen zůstává paf. To se mi líbilo moc.
03.02.2012 18:37:59Pipo
Tím slavnější jsem myslel, jako že jsem věděl, že to bude jeden z těch známějších a konec mě tedy nepřekvapil.
03.02.2012 18:31:03DavidPetrik
Kandelabr: dekuji za kritiku. Stran chladnosti a klise viz ma odpoved napsana pro Pipo. Kdo je obeznamen s nacistickymi dustojniky, bude uz od zminky Gunzburgu vedet, ze jde o Mengeleho. Kdo neni, muze byt prekvapen, ze jeho otec byl uspesny tovarnik, ktery vyrabel zemedelske stroje (mimochodem firma Mengele v Gunzburgu prosperuje i nadale a je hlavnim zamestnavatelem ve meste). Nicmene dekuji za novy pohled. Zkusim se zamyslet, zda by se povidka nedala prestavet jinak.
03.02.2012 18:27:24DavidPetrik
@Pipo: Velice dekuji za objeveni chyb. Uz jsem je v textu opravil. Mengelovo zapojeni do vzhlazovani lidi nebylo pouze teoreticke resp. ideologicke jako u Eichmanna, Heydricha nebo Himmlera. Mengele se na zajatcich v Birkenau dopoustel pokusu, ktere si nedovolime ani na zviratech. Vetsina z nich, jak dobre znamo, byly deti. Pro me je Mengele mnohem hure pochopitelny jako osoba nezli "teoretici" holokaustu. Zatimco pres den vstrikoval bez umrtveni detem do oci jedy nebo provadel abdominalni biopsii, vecer se vracel ke svym detem a byl udajne zpusobnym otcem. Nezalezi mi na tom, zda je "slavnejsi" nebo ne. Snazim se zkoumat (treba i skrze tuhle povidku), jaky mohl byt Mengele jako chlapec. O jeho detstvi i podrobne zivotopisy prilis nehovori. Text povidky je zamerne "chladny" resp. psany s odstupem. Chtel jsem se vyvarovat moralizovani. Jestlize jsem se dopustil klise, mrzi me to. Vypada to ale, ze u vetsiny sociopatickych osobnosti je mozne vyhledat spolecne prvky v detstvi.
03.02.2012 11:36:53Pipo
"Josef se sice v lese nebál, ale také v něm nevzbuzoval klid, nýbrž jakousi kradmou úzkost. Les si spojoval s neznámem, kterého se bál."

Myslím, že si ty dvě věty tak trochu odporují. Když si něco spojuji s něčím, čeho se bojím, bojím se tak i onoho něčeho. Záleží na výkladu každého čtenáře zvlášť, ale mě to praštilo do očí.

"Laň ho jimi pozorně pozorovala, uši porozně nastražené."

Pozorně si to čti, aby nedošlo na nevzhledné opakování ;o)

"Zkusil matce oporovat"

Nedoklep

"Karla příběh vyděsil a ho musela dlouho konejšit, než vůbec usnul."

Asi ti tam vypadla matka.

Celkově dobře podané. Podobná psychologická díla se mi líbí, ale jak řekl Kandelabr, čekal jsem, že se z toho vyklube nějaký slavnější nácek, takže ten závěr je dost klišé. Zrůdnost se skrývá v mnoha obyčejných lidech, dokonce i těch, kteří mají šťastnější dětství. Je to část lidské podstaty a někdy prostě jenom čeká na příležitost.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.