Deník a narození syna

Mám kluka - 4,05 kg. Vypadají oba zdravě. Šlo to rychle - ještě není dvanáct. Uff! To se mi ulevilo. Nevím, co napsat. Čekám na chodbě, až je budou převážet. Sakra, to je věc. Fakt nevím, co napsat. Většinou mám keců. Už jsem obvolal všechna telefonní čísla, která jsem měl v peněžence. Nasral mě akorát Šmejda, který mi ani nepopřál a hned zjišťoval, kdy nastoupím do práce. Ten u mě teda klesnul. Asi nechápu ty ostatní. Jsem moc šťastnej na to, aby mi ostatní stačili. Tak já mám kluka. Dva kluky! Sakra! Vypadal dobře. Šárka měla napíchnutou nějakou infůzi. Dva kluky, to je paráda!

Uff. To se mi tosrdíčko sklidnilo. I na ten záchod se mi už chce míň. To byl fofr. „Máte chlapečka, pane Bárto! Čtyři kila, nula, pět," řekla mi sestřička. Ani jsem si to čekání nevychutnal. Sakra, chci mluvit se Šárkou. Chci vědět, jestli jsou opravdu oba v pořádku. Říkám Šmejdovi: „Oba jsou zdraví!" On na to: „Zatím ..." Debil. Ježíš, jak ten mě nasral. Nenechám si to zkazit, schválně do tý školy nenastoupím. No, měl bych. Už jsem doma čtrnáct dní.

Všem jsem říkal, že se narodí v úterý. Tušil jsem, že to bude kluk. Jsem jasnovidec.

Asi je jen tak nepovezou. Sestřičky šly na oběd. Chudinka tam byla přikrytá, určitě je zase porvaná. Takovej pořez. Kdybychom měli třetí dítě, určitě by vážilo přes pět kilo. Uvidíme, jestli nám ho dovolí. Takový nervy ještě jednou? Chudák ženský - na mě zase zbyde, abych to oslavil. Nechtěl jsem o tom přemýšlet dopředu, ale ta radost musí ven.

Volala mi včera večer, že to bude asi dnes ráno. A bylo. Hynek spal u Tauchmanů, abych mohl jet co nejdříve.

Tak mi je povezte. Chci dát svojí ženě pusu. Za dalšího syna. Prý se už zkoušel přisát. Teď nesli nějaké mimino. Nevím, jestli to byl ten můj. Asi ho od Šárky nedali. Ten byl nějakej malej. Jsem rád, že mi ho sestřička alespoň ukázala v inkubátoru. Vypadal dobře, nic neříkal. Připadalo mi, že mi pokynul. Byl tam celej zachumlanej. Správná práce - pořád se tady rodí děti. Pořád je slyšet jejich pláč. O to horší to musí být, když ... Nemyslet. Já na to nesmím myslet a oni na to určitě taky nemyslí. Ale hodně strašili. Už jsem se v podstatě smířil s císařským řezem.

Tak už! Už je to dvě hodiny. Ani mi neřekli, v kolik přesně se narodil. Budu chvilku čumět do blba. Ne, to by mi to neutíkalo. To bude zase papírování - matrika, zdravotní pojišťovna, sociálka. To je stát. Kdybychom žili v pravěku, tak tohle odpadá. Teď mě podmetla uklízečka. Fůj, ta je hnusná. Ještě ty modrý stíny kolem očí. Kdyby hrála v hororech, tak je v balíku. No, nechtěl bych od ní dostat pěstí.

Nemůžu být takthle nedočkavej. Všechno chce svůj čas. Tak asi nebudu mít holku. Snad nebudu mít pocit, že jsem v životě o něco přišel. Šárka určitě holku chtěla. Bude to teď mít doma těžké - tři kluci v chalupě. Mně to bylo vlastně jedno, jestli budu mít kluka nebo holku. Ale z kluka mám radost. Z holky bych měl určitě taky. Vítek - doufám, že u toho zůstalo. Bylo to tak v porodopise a všem jsem to tak nahlásil. Snad nepovezou Adolfa. Blbej vtip. Hedvička zapomenuta.

Půl jedný. Moc to neutíká. Mám dva syny. Šárka měla chlapy vždycky ráda, tak to snad přežije. Miluju ji! Nechápu, jak jsem o tom mohl někdy pochybovat. Je statečnou matkou mých dvou synů.

Pomalu ty dveře otvírají, za chvíli už uvidím dovnitř. Je v těch dveřích, co tam stojí lednička. Na konci chodby. Jsem od nich příšerně daleko. Doufám, že mi Vítek nebude vyčítat, že u jeho porodu jsem nebyl. Aspoň jednoho syna viděla Šárka dříve než já. Slabá útěcha.

Nic se tam neděje. Hynek bude čumět, jakou mu přivezeme hračku. Furt ze sálu vozí nějaká miminka, ale nikdo mi neřekne, jestli nějaké není moje. Tohle poslední bylo hezký, ale nějak moc tmavý. Počkám si na jíný. Snad má všechny základní orgány - už to je v dnešní zmutovaný době výhra. Dám si kafe. Budu muset někde čůrat. Kadit taky - no, to vydržím domů.

Kafe mám za sebou. Chystají jezdící lůžko. Utírá ho ta s tikem. Teď tam něco žuchlo, snad ne můj syn. Zase mi zavřeli. Už jsem z toho na palici. Vyšla ta s tikem a usmála se na mě. „Tak jste se dočkal, co?"