S kapkou nudle u nosu

S kapkou nudle u nosu,

tu nostalgicky rozjímám.

Topím se v mukách patosu

a vzpomínky své zaklínám.

Trpké, hořké, kyselé

i sladké, co mám nejradši.

A ty žhavé, chtíčem opilé,

na které chutě nestačí.

Mým zaklínadlem budiž fet,

jenž můj smutek pohltí.

Toluenem zviklám hned

důvěryhodnost paměti.

V pavučinách svého mozku,

poté k zapomnění dojdu snad.

Vymažu z života lásku

a dál budu jen fetovat.

Myšlenky projdou kastrací.

Jak had se vášeň odplazí.

Chuť zbyde možná na acid,

touha už ani s extází.

Zbaven všech pozemských citů,

už nehledám jinou dívku.

Namísto toho chci tu

nejkvalitnější dávku.

Pak zas budu high jak v letadle,

než vyděsím se smrtelně,

když spatřím svou tvář v zrcadle

jednoho rána v koupelně.

Svým chorým zjevem udiven,

v něm zpozoruji trosku.

I obviním zlý toluen

ale především lásku.

Tu děvku, co ti nedá spát,

zatímco sama klidně usíná.

A umí sakra dobře lhát

o tom, že čistá je a nevinná.

Jak světla aut tě oslní,

Předtím než přijde čelní střet.

Láska ti mozek znásilní,

ostatně jako jinej fet.