Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Úvaha o jménech

21. 02. 2012
36
49
2510
Autor
avox
„Co to píšeš?“ zeptala jsem se, když jsem po návratu z práce nalezla synka u stolu skloněného nad sešitem. Úkoly obvykle psal až v mé přítomnosti, nanečisto a po kontrole správnosti přepisoval úhledně do školního sešitu. Chodil do třetí třídy a do družiny, ale měl už na krku klíče a z družiny odcházel sám, takže býval doma dřív než já.
„Dělám si seznam, abych věděl, kolik znám člověků,“ odpověděl bezelstně. Říká se, „kolik znám lidí“, řekla jsem mechanicky a nakoukla mu přes rameno. V sešitě s pečlivě očíslovanými řádky byla už spousta jmen, některá i v různých obměnách, jen tak bez ničeho. Pokud se vyskytlo příjmení, bylo před ním „pan“ nebo „paní“.
„Co to bude, chystáme nějaký mejdan, nebo co?“
„To ne, ale jsou pro mě důležití, tak abych na ně nezapomněl,“ odpověděl můj rozumbrada, „ale to je dobrý nápad, podle toho seznamu bychom je mohli pozvat, třeba až budu mít narozeniny,“ začal rozvíjet tu myšlenku.
„To sotva, narozeniny máš o prázdninách, to jsou děti různě u babiček nebo na táboře,“ odpověděla jsem. „A proč jsou důležití?“ zeptala jsem se jen tak, aby řeč nestála a začala jsem chystat večeři.
„Tak třeba Péťa, sedí se mnou v lavici, nebo tihle kluci, s těmi hrajeme fotbal a Kačka mi půjčila zelenou pastelku, když se mi ta moje zlámala…“
„Dobře, ale co tam dělá paní Bucharová nebo paní Hučková?“ Paní Bucharová byla invalidní důchodkyně, pohybovala se pomocí dvou francouzských holí, svět se jí smrsknul na vyhlídku z okna a posezení na lavičce u dětského pískoviště. Paní Hučková, taky už důchodkyně, byla naše sousedka na patře, pečovala o postiženého vnuka. Chlapečkovi bylo jen o rok méně než mému synovi, otec od rodiny odešel, prý nesnesl pohled na dítě, jehož vývoj se v útlém věku zastavil a matka, z obavy, že by vadil i případnému novému partnerovi, uklidila dítě k babičce. Občas jsme si povídaly, vlastně bych měla říct, občas jsem ji nechala vypovídat, měla toho tolik na srdci a nebyl nikdo, koho by to zajímalo. Hračky, kterým moje děti odrostly, stěhovaly se „naproti“ stejně, jako zachovalé kousky oblečení.
„Paní Bucharová je vždycky v okně, když jdu z družiny, tak ji pozdravím a ona si se mnou povídá, jak bylo ve škole a tak. Je hodná a asi je jí doma smutno. A paní Hučkové vždycky podržím dveře, když jede s Radkem na procházku. Řekla, že jsem hodný a že tě mám pozdravovat.“
„Tak jo, a úkol dneska psát nebudeš?“ přerušila jsem to povídání. Pochopila jsem důležitost toho seznamu a cítila jsem se polichocena, že moje jméno v něm má pořadové číslo jedna.

49 názorů

*


Vampirelord
29. 06. 2012
Dát tip
Pěkný počin..jj děti jsou radost....**T

avox
01. 05. 2012
Dát tip
měla bych dodat, to byl ještě malý od těch dob už se mnohé věci staly na prvním místě není maminka zbyla mi ale hezká vzpomínka ... a myslím, že tak to má být :-))

Kočkodan
01. 05. 2012
Dát tip
Líbí se mi na seznamu, ze tam nejdrív napsal mámu. Vím to já a vís to i ty, hoch má správné priority.

avox
28. 03. 2012
Dát tip
stejně děkuji, za čtení :-)

Lakrov
28. 03. 2012
Dát tip
Nemám co dodat. *

avox
18. 03. 2012
Dát tip
děkuji :-)

vesuvanka
18. 03. 2012
Dát tip
moc hezky napsané a milé :-))) TIP

avox
04. 03. 2012
Dát tip
díky, pali

palino8
04. 03. 2012
Dát tip
krásne :')

avox
27. 02. 2012
Dát tip
díky za čtení, ale asi i sama víš, že se mění a člověk je nakonec rád, že tam někde v koutku přece jen nějaká stopa zůstane :-))

Kéž by se hodnoty a věkem tak rychle neměnily. Pěkné.

avox
25. 02. 2012
Dát tip
díky, děti rostou, seznamy se mění...

Můra73
25. 02. 2012
Dát tip
...jsou pro mě důležití, tak abych na ně nezapomněl... krása

Sebastiana
24. 02. 2012
Dát tip
*

guy
23. 02. 2012
Dát tip
fajn .. děti bývají občas docela bezva .. škoda, že z některých věcí vyrostou :-)

Edvin1
23. 02. 2012
Dát tip
Koukni, avox, pro dosud poslední kapitolu mého "románu" jsem použil povídku Kamarád jen na chvíli, kterou jsem napsal tak před čtyřmi lety. Teď jsem ji přepsal znovu - rozdíl mezi oběma verzemi je velký. Myslím, že k lepšímu. Nevím, jak jiní - ale já se zde učím. Pilně. A učiteli jste mi vy - čtenáři, kteří mi otecřeně píšete, co se Vám nezamlouvá a proč. Jinde se tomu říká feedback. A feedback je víc než "zpětná vazba". Vlastně bych za to měl platit. :-)

avox
23. 02. 2012
Dát tip
Edvin - hele, hele, kam s tím medem? Už mám hubu celou umatlanou... :-)))

Edvin1
23. 02. 2012
Dát tip
avox: Já si Tvého "mrkání" velice vážím a bojím se, že Tě to někdy přestane bavit. Proto se zajišťuji tím žebráním.

Lotoska
22. 02. 2012
Dát tip
hezké a velice milé, když si člověk uvědomí, že sám má doma dvě děti ... *

avox
22. 02. 2012
Dát tip
Edvin - já přece mrkám pravidelně :-)) Koloušku - kéž by...

koloušek
22. 02. 2012
Dát tip
Bylo to hezké, když jsme byly pro děti první na "seznamu", ale je jasné, že to tak nejde navždy, tak aspoň na třetím místě, čtvrtém, pátém... A je také fajn mít hodné sousedy. T*

Edvin1
22. 02. 2012
Dát tip
avox: neboj, nikomu neublížím, jen se mi do toho nechce. Nakonec z toho horor nebude, neboť je neumím psát. Takže ten děs zůstane ve mně nevybouřen. Už vím, co s ním - strčím jej ve zkratce jako intermezzo mezi kapitoly do mého románu. I k tomu hodící se následující povídku mám v konceptu. Takže se snad někdy mrkneš, ano? Ed

avox
22. 02. 2012
Dát tip
nostalgik - ono to myslím často bývá reciproční (a vůbec tím nemám na mysli nějaké poskytování vzájemných výhod) :-)) Edvin - teď už mne napínáš a trochu děsíš. Jestli spouštěčem tvého příběhu byla má miniatura, nakonec abych si to vyčítala

Edvin1
22. 02. 2012
Dát tip
avox: je to tak absurdní a kruté, že mám strach se do toho pustit. A když to napíšu a tady umístím, dostanu po kebuli, protože lidi chtějí číst jen hezké věci. Ale pokoj mi to nedá - jelikož s tím jinak nemohu nic udělat, budu muset aspoň psát.

nostalgik
22. 02. 2012
Dát tip
Snad není až tak důležité, kolik lidí je důležitých pro nás, jako pro kolik lidí jsme důležití my. Úvaha velmi případná!

avox
22. 02. 2012
Dát tip
Druhý díl mých díků za čtení a komentáře :-) Edvin - Nemůžou zůstat malé, vždyť vím, ale to by bylo na dlouhou řeč... Když ti to nedá spát, určitě o tom něco někdy napíšeš?

Edvin1
22. 02. 2012
Dát tip
avox: neměly by zůstat malé. Ony se totiž nemohou bránit... Ale to je o něčem jiném, co mi momentálně nedává spát. Promiň.

jejdavilda
22. 02. 2012
Dát tip
Vůbec mi nevadí, že jsem byl až na druhém*

Děti jsou úžasné ve své upřímnosti.*

Kočkodan
21. 02. 2012
Dát tip
Chápu tvoji radost za to, ze jsi u nej byla zlato. Ac já synka skoro neznám, krásne zacal ten svuj seznam.

Čudla
21. 02. 2012
Dát tip
Líbí *

avox
21. 02. 2012
Dát tip
Děkuji vám všem, takový ohlas jsem opravdu nečekala. Pořád říkám, že děti by měly zůstat malé... Ne že by velké už nepřekvapovaly, ale pak už je to jiné :-))

8hanka
21. 02. 2012
Dát tip
:)*

srozumeni
21. 02. 2012
Dát tip
hezké, milé...***

tihle malí mudrcové nás často překvapí :o)

filemon
21. 02. 2012
Dát tip
"...jsou pro mě důležití, tak abych na ně nezapomněl..." to je nádherná veta :))

Podobný seznam mám v telefonu. Tam se to však řadí automaticky podle abecedy. Škoda.

renegátka
21. 02. 2012
Dát tip
Moc se mi líbí.*

Alegna
21. 02. 2012
Dát tip
příjemné a milé *

Robinia
21. 02. 2012
Dát tip
*

Diana
21. 02. 2012
Dát tip
Moc pěkné a inspirativní. Mne to i dost dojalo. Děti jsou úžasné...***

Edvin1
21. 02. 2012
Dát tip
Super úvaha. A dala by se z toho udělat obsažnější povídka. Určitě. Téma si to zaslouží. No a pro mne inspirativní, i když přesně naopak - takový seznam, pořízený jedním mně známým dítětem, byl pochopen špatně... Použiji to. Díky za počteníčko i inspiraci. Ed

gabi
21. 02. 2012
Dát tip
áno, pre radosť také obyčajné rozprávanie, a pritom neobyčajné svojou ľudskosťou a nádejou, že tá ľudskosť vštepená našim deťom sa nevytráca *

dobrý stupínek

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru