Čekání

Čekal jsem dlouho na vlakovém nádraží

čekal na mlžnou siluetu

a kolem procházeli lidé

kterým se nevyplatilo to čekání

 

poslouchal jsem kvílení železných králů

přešlapoval po zahradních květinách

zalitých betonovou vláhou

z dálky jsem pozoroval růst malomocného velkoměsta

a čekal na spásnou duši

 

byla to duše vycházejícího slunce

nakonec stejně smrtelného

jako plamen hřbitovní svíce

 

byla to smrt

ta jedna jediná žena

která se nikdy neopozdí

 

všechny přátele už omrzelo čekání

a vrátili se do tepla prázdných bytů

spíše hrobů nežli domovů

ne, nezlobím se

jen ještě nemohu odejít

 

jen mě tu nechte stát a čekat

než mi mou vůli sebere pýcha a čas

a na koho čekám

říci nemohu...

---