Hvězdy nad Olomoucí

Hvězdy nad Olomoucí tak divně září

svítí nám dnes do města plného záští

neznámý hrob, prošel zespod

a nechtíc v parku do tebe narazil.

Pod srbskou vrbou, tvé tělo přikryl.

Prosím tě jo, to jo,

přenesu si dnes svoje čelo v rám

kolik nás šlo v niebo,

kde otevřel se tvůj chrám.

Olomoucký hvězdy dnes tak nějak divně poletují

vstupuji do nich, do světa plného vášní.

A kolem dokolečka dokola proudí

ten pověstný rudý gladiol,

rozkládající se pantheismus

a s ním černobíle bíločerný staniol.

Prosím tě no, tak co

projdu si znovu svoje čelo,

kde mohu brečet a znovu, znovu jen tak ječet.

No jo, to jo,

procedím znovu kolem a znova, znova a znova

do hloubky\ nejhlubšího jedu svůj rám

a právě dnes, na ulici 7. listopad otevírám svůj krám.

Krám u posvátnýho jedu a v něm lidi tytam.