Chrlič

Překvapila jsem ho jednou k večeru

když sprostě nadával

na jednu drzou krysu

co mu lezla po hlavě

Celá sevřená strachem

stála jsem za ním

ve stínu pustopusté sauny

a přemýšlela kudy ven

A pak se odmlčel

zahýbal dlouhým vousem

A tak jsme se seznámili.

Vyprávěl mi o různých dnech

svého života.

Vyprávěl když se narodil

jako Pan Secesní

A pak o slávě

Když vlastní tlamou

Napustil svůj první bazén

Vyprávěl o vzniku svého ubohého království

Utopených lázní

Znetvořených časem

Posmutněl

Příští den

Už na mne čekal

Aby mi ukázal jak umí kloktat vzduch

A já ho vyfotila

A on se vztekal

Smáli jsme se

A pak ze sebe rychle vychrlil

všechna ta krásná slovíčka

co měl za ty roky

nastřádané v zelených kadeřích

když byl nucen

vnady mořských panen

co rozpustile tahaly

za jeho špičatý jazyk

Spíš mořský ďas než

otlučená hlava chrliče

by si přál být pro tento den

Našeho druhého setkání

A měsíc ten čaroděj

mu děravou střechou

co dobývá

A víc už jsem nepřišla.

Nikdy.