Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Až naprší a uschne

16. 03. 2012
35
56
3643
Autor
Lakrov

Prolog

„Tak tohle vidím poprvé,“ přiznal se student nad další otázkou.
„Buď rád, že ne naposled,“ utrousil zkoušející. „Trojka stačí?“



Až naprší a uschne

„Už jde!“ křikl vzrušený hlas a několik dalších vypísklo.
jsem teda zrovna úplně nahá!“ poskočil dětský zadeček.
„Na tobě by toho asi tak...“
„A viděly jste ho v plavkách, jaký má svaly a...“
„Kam ty se taky všude nekoukáš...“
„Dveře, jak tak koukám; kdo šel poslední?“
„Nešly zavřít. Jsou asi — zkřížený.“
„Holky, víte, co vznikne, když se zkříží...“
Pančelko! Kluci nám sem furt čuměj!“
„Jaká učitelka, huso! Prázdniny, pionýrák, kluci, vzrůšo!“
„Kluci jsou blbci,“ otočila se ke dveřím podsaditá tmavovláska, „ale chlap jako on...“
„Jeho, jeho bych teda kouknout kliďánko nechala,“ zasnila se obrýlená žirafa. „Ale ty,“ vztyčila směrem ke zvědavcům palec s ukazováčkem a zvolna je k sobě přibližovala, „ty jsi na to ještě taákhle malej.“
„Rusalko bledá,“ vytančila z pod sprchy útloboká blondýna a schovávajíc — či spíš neschovávajíc — se za ručník, obkroužila lavici s hromádkami šatů.

„Uhni! Já chci taky něco vidět.“
„Počkej, já ještě vůbec nic...“
„Ovšem pozor! Já teď zahlíd Vytlačilovou!“
„Ropuchu? Fůj!“
„A mně ona se zase zdá docela...“
„Kluci, pusťte mě taky, na chvilku...“
„Tebe, Pinďo?“
„A koho asi, ty...! Myslíš, že když seš o rok starší...“
„Kluci, Pinďa prej ještě neviděl nahou holku!“
„Ale do ňáký je tu teď zabouchnutej, snad...“
„Tak kdy to na ní vybalíš, co? Až naprší a uschne?“
„A vona prej pak počká vzadu za hajzlíkama...“
„Úplně nahatá...,“ přisadil další.
„Jen pionýrskej šátek si nechá...,“ vylepšoval jiný.
„A holinky...!“ trumfoval kdosi.
„A...“
„Klid, pánové,“ napomenul je mužský hlas. „A svlíkejte se, za chvíli jdem na řadu.“
„A to se jako máme svlíkat tady, před holkama?“
„Ty můžeš. A pro ostatní je tu šatna. Pak se jen vystřídáme, ať tu na stadioně dlouho nezdržujem. Takže pohyb. Nemůžeš ty svý holky trochu popohnat?“ obrátil se na bezradně se tvářícího kolegu.

„Tak už mě tam sakra pusť!“ prodral se konečně nahými těly drobný kluk. „Myslíš, že je všecko jen pro tebe...“
„Ne, pro tebe!“ Dveře se otevřely, čísi ruka jej postrčila a hned zas dveře dovřela. Opřel se o kliku, ale přesilu nepřetlačil. Z klukovské strany se ozval výbuch smíchu. Z holčičí nový nápor pištění.
„Co sem lezeš?!“ okřikla ho z nejbližší kachlíkované kóje kudrnatá hlavička.
Oněměl. Studem by se byl nejraději propadl nebo aspoň zavřel oči. Jenže to první jde jen v pohádkách a to druhé nedokázal. Zůstal stát s připaženýma rukama jako na nástupu a zkameněle zíral. Letmo postřehl, ženská zaoblení, rýsující se na některých hrudníčcích, a od tmavnoucích klínů těch, jež nestačily utéct nebo se otočit, nemohl odtrhnout oči.
„Seš snad hluchej?“ zastoupila mu cestu copatá obryně.
Rád by odpověděl, že není hluchý, že tohle nechtěl, že ho strčili. Zaskočen převahou vjemů však ztratil řeč. Tohle už nebyly žádné rýsující se křivky; tohle byla... Uvědomil si, že i on je nahý a pak také to, že... Hanba pomyslet, odkud to přichází, natož pak snažit se to zakrýt nebo vůbec jen pohnout rukou tím směrem... Dívala se přesně tam, kde by v tu chvíli byl raději, aby vůbec nic nebylo.
„Á, hošánek je taky němej,“ vynořila se vedle ní rozcuchaná dlouhovláska. „Tak to s ním, paní, nejspíš budete muset k doktorovi,“ pitvořila se.
„Udělej á,“ uchopila ho copatá za bradu, jako by se mu chtěla podívat do krku.
„A nepodíváme se taky níž?“ dloubla ho dlouhovláska pod žebra.
„Nebo ještě níž,“ štípla ho do zadku copatá. „Holobrádek,“ ušklíbla se. „A tady to, to je co?“ ukázala prstem. „Hošánek by zřejmě potřeboval zchladit!“ Chňapla ho za loket, strčila pod sprchu a otočila modrým kohoutkem.
Ztracen v zajetí vlastních smyslů neměl sílu odporovat.
„Suchý hadr na dně mořském!“ zahnala ho do kouta roztočeným ručníkem. „Dáme mu... Nebo ne, budeme si ho půjčovat...“
„Ale to přece nemůžeme, to je...“
„Ty myslíš znásilnění?“ rozzářila se copatá. „Pát-nác-ti-letá znásilnila nezletilého,“ natahovala slabiky a ručník se proměnil na štos novin v náručí kolportéra. „Kdó-za-jistí ochranu svědka!“ Vytáhla ho z pod sprchy a postrčila směrem k rozpačité skupince.
„Co když to na nás někde řekne?“ ulekl se čísi hlas.

Studená sprcha ho probrala. Co si to o něm myslí, zhrozil se. Žalovat, jako holky? Snad nečekaly, že se jich bude bát, že bude utíkat... Jenže někdy se bojovat nedá, jen utéct. Ohlédl se ke dveřím. Cesta byla plná zvědavých odvážlivek. Ale on jim ještě ukáže! Pomstí se. Představoval si, jak je sepere, jak jim... jen co se oblečou.
„Za to by nás mohli zavřít,“ pokračoval bázlivý hlas.
„Tebe určitě, leda tak na hajzlík v mateřské školce.“
„Všechno beru na sebe,“ deklamovala copatá. „Ztrestejte mě podle práva!“ Mrskla po ostatních ručníkem a zalehla na lavici. „Zasloužím...“
Kluk se znovu začínal topit v povodni vlastní představivosti. V uších mu při tom drnčelo slovo odpuzující sny. Působilo jak zvuk budíku a tolik kontrastovalo se vším tím, co — spíš pociťoval než viděl. Hajzlík! Všiml si pootevřených dveří. Uklouzl, když se rozebíhal, ale nedostihly ho. Přibouchl, zasunul západku a opřel se o holou mísu. Zastudila.
„Hošánkovi se chce čůůrat,“ zaúpěl jízlivý hlas.
„Nebo kakat,“ propukly ve smích další a několik párů rtů napodobilo zvuk vypouštěných větrů.
Sklopil prkýnko a sedl si. Holky jsou krávy, co nezaslouží slitování, supěl v duchu. Roztrhnout je na dva kusy. Nebo spíš... Ale stojej mu vůbec za námahu? Žádnou už víckrát... ani vidět! Před očima se mu rozeběhl film posledních vteřin. Končil lavicí uprostřed umývárny. Civěl na špinavé dveře, na nichž dohasínal obrázek vyšpulené zadnice. Nerad si přiznal, že téhle by byl ochoten lecos odpustit.
„Abys nám tam neusnul,“ dopadla na něj svrchu sprška.
Copy ho šimraly v představách. „Vytlačilová...“ zašeptal.
„A nespad do záchodu! A nespláchnul se,“ dorážely hlasy vítězných amazonek.
V duchu si přehrával její křestní jméno. Zarazilo ho, že si najednou bůhvíproč představuje, jak ji zachraňuje před krutým trestem; možná před smrtí.
„Abys ses nám tam nenastydnul,“ zalila ho zpod dveří teplá kaluž. „Nebo nedostal cukání...“

„Kde je Franta?“ dolehlo z dálky.
Několik hlasů se domlouvalo, vymlouvalo, vysvětlovalo.
„Vy jste přece volové!“ zhodnotil pak mužský hlas.

Chtěl se nepozorovaně přimíchat k ostatním, ale byl najednou nepřehlédnutelný.
„Tak cos viděl,“ dotírali zvědavě. „Všecko?“
Kývnul, jako že jo.
„A na dudy —“ vyhrknul někdo udýchaně „sis šáhnul?“
„Jasně,“ nadsazoval. Vždyť vlastně mohl, stačilo jen...
„A která ti dala, Ropucha?“
Nerozuměl.
„A jakou jí má?“ rozesmáli se.
Nevnímal. Přes pršící kapky mžoural na prázdnou lavici a v duchu si hrál s křestním jménem; Adéla, Áďa, Aďka, Adélka...

„Adélko! Že se nestydíš...!“
„Proč?“
„Chodit tu takhle...“
„Babička říká, že takhle jsme přišli na svět, a že...“
„Že zrovna tohle si pamatuješ; jestli ty nebudeš po ní...“
„To jako že se stejně jmenuju?“
„Zasloužila bys...,“ naznačil dlaní.
„Dvojku z mravů?“ ušklíbla se. „Nebo ohnout přes koleno a vyhrnout sukni?“
Pokusil se nasadit přísný výraz.
„Jenže žádnou nemám. Podám ti brejle, jestli nevidíš.“
„Ale vidím... Vidím ji jako dnes,“ dodal spíš pro sebe.
„Dědo, co je to láska na první pohled?“
„Kde's to slyšela?“
„Frantoó, kde seš s tím prádlem?“ dolehlo ze zahrady. „Jak dlouho myslíš, že tu budu čekat...“
„Až naprší a uschne,“ zabručel, ale usmál se.
„Prší!“ cákly po něm dívčí prsty pár kapek.
Nechal je stékat po tváři a vydal se pomalu ke dveřím.


D. Nažov, červenec 1967
Yrbach, leden 2012


56 názorů

Lakrov
29. 08. 2016
Dát tip

Pro IQ nick: Děkuji za návštěvu a ocenění hraničící s komplimentem :-)


IQ nick
28. 08. 2016
Dát tip
Milá "vzpomínka", vrátila mě do mých rozchechtaných, pubertálních let. :-) Konec příjemně pohádkově překvapivý. Připadá mi to až profesionálně zkušeně napsaný. Moc líbilo. b:-)

Lakrov
09. 01. 2014
Dát tip

Pro Supermartonátor: Děkuji za (nečekanou, po takové době od zveřejnění) návštěvu a ocenění.


Přidávám se k ostatním a ocenuji hezký příběh ze života. Příjemné čtení.


Lakrov
29. 10. 2012
Dát tip

Pro do_Od: Děkuji za návštěvu a ocenění :-)


Lakrov
12. 06. 2012
Dát tip
Pro Markel: Děkuji za návštěvu, ocenění a zamyšlení nad obsahem :-)

Markel
09. 06. 2012
Dát tip
pěkně napsané, početla jsem si, něco podobného znám, ale z hlediska děvčat - T

Lakrov
23. 05. 2012
Dát tip
ProPečený medvěd: Děkuji za návštěvu, ocenění a za slovo šokující, jímž vlastně řadíš příběh mezi ty "uvěřitelné".

Lakrov
13. 05. 2012
Dát tip
Pro Tangens_Omega36: Tahle povídka není přesným přepisem jedné konkrétní události. Je poskládaná z několika nebo spíš ze vzpomínek na ně.

Lakrov
07. 05. 2012
Dát tip
Pro Tangens_Omega36: Děkuji za návštěvu a za přiznivý názor. Chápu, že s ohledem na mých předchozích dvanáct příběhů ze zoo (těší mě, žes do nich nahlédl) mohly zvířecí přezdívky v úvodu téhle povídky být poněkud matoucí. Těm holkám se tak po určitou dobu opravdu říkalo. A jestli protagonista kámošům navykládal nějaké smyšlenky...? Možná si to šetří až na stará kolena :-)

Lakrov
17. 04. 2012
Dát tip
Pro Iskan: Děkuji za návštěvu a porozumění; a komu fandit? Možná nakonec vyhráli oba, kdo ví...

Iskan
17. 04. 2012
Dát tip
Ze začátku jsem byla trochu zmatená, ale jakmile jsem pochopila, kde jsem, zůstala jsem tam. :) Ani nevím, komu jsem vlastně fandila, jestli tý potvoře, nebo jemu, aby utekl včas..

Líbilo, už jsem četl, děkuji za avízo.

Lakrov
04. 04. 2012
Dát tip
Děkuji dalším čtenářům za návštěvu a komentář nebo ocenění. Pro VH64 a Janina6: Ono to oslovení "soudružko učitelko" sice bylo vyžadované, ale nikdy (konec 60. let) příliš "nezakořenilo". To, že je dnes k zaslechnutí ve filmech z té doby, neznamená, že bylo běžně užívané. Nebo možná někde víc, někde míň... Pro Janina6: Události (vzpomínky), podané v chronologickém pořadí, mohou připomínat pohádkový závěr; podíváme-li se však na to z druhé strany, tj. mladík ve "všímavém" věku se (a ani TO nemusí být náhodné setkání) setká s dívkou, již si pamatuje z dětsví z "pionýráku", nic (už ani drobný věkový rozdíl) jim nebrání... Nevidím v tom pohádku. Nebo jsme jezdili na divné tábory :-)) Díky za zamyšlení nad obsahem. Zkoušející na Vš studentům (obvykle) netykali, ale občasné výjimky se vyskytly (zkušenost z ČVUT začátkem 80. let). V prologu bylo původně "...Trojka VÁM stačí?" Jenže pak se mi to zdálo moc dlouhé. Tak asi opravím "buď" na "buďte". Pro guy: Díky za schválení :-)

guy
04. 04. 2012
Dát tip
o.k.

Janina6
31. 03. 2012
Dát tip
Dialogy jsou dobře napsané - uvěřitelné, živé, čtenář je zkrátka "při tom", nenudí se - na to jsem u tebe zvyklá. Příjemně mě překvapilo, že jsi popsal příhodu, kterou většinou známe v tom opačném "obsazení rolí" (kdy nedobrovolnou hlavní hrdinkou je děvče, a ne kluk) - takže přece jen něco neočekávaného. Závěr je na můj vkus naivní jako z pohádky. Mám pohádky ráda, ale ne, když se tváří jako realita, které mám věřit :-) Stejně jako VH64 mě zarazila "pančelka" v době pionýrských táborů. To jsme učitelce jinak než soudružko neřekli. A u zkoušky na VŠ by studentovi tykal jedině jeho známý. Ten by tedy určitě přimhouřil oko... ale nemyslím si, že prolog měl naznačit něco takového.

VH64
29. 03. 2012
Dát tip
Říkal jsem si, že kluka čeká skvělá budoucnost ale nečekal jsem tak počestnou a dokonalou... Není tam drobný anachronismus, nebo jak se tomu říká - pančelka a pionýrské šátky? Dědečkův věk taky spíš mluví pro souušku. Prolog - myslím si, že rozumím souvislosti. Pokud to autorka zamýšlela jinak, nevadí, mě to můj smysl dává a to stačí. Jen bych řekl, že zkoušející by na tomto stupni už netykal.

FAE BOMB
29. 03. 2012
Dát tip
No jasně, ale ozvat jsem se musel! :-)) Mimochodem, víš, kolik jsem kdysi dávno přečet' totálně nezáživnejch knih a to jen proto, že "na tohle jsem ještě malej"? :-)))

Lakrov
27. 03. 2012
Dát tip
Pro FAE BOMB: > ...chceš říct, že jsem prostě eště "malej"? To mě ani nenapadlo; jen si všímám, jaké všechny souvislosti lidi napadají. A doufám, že mou všímavost všichni berou v žertu :-) Díky za připomínku.

FAE BOMB
27. 03. 2012
Dát tip
Pro FAE BOMB: Zdá se, že dorůstáš do věku, kdy si člověk začíná uvědomovat, že některé prohry byly vlastně vítězstvími (a naopak :-) ) Sám rozděluju lidi na "malý" a "starý". Stačí jedinej rok věku proti mojemu. Takže ty chceš říct, že jsem prostě eště "malej"?! Grrrrr!!!!!!!!!

Lakrov
27. 03. 2012
Dát tip
Pro Rášek: Piš subjektivní komentáře :-) Nejsou-li kvalifikovatelné jako urážky nebo unáhlené odsudky (ani jedno není tvůj případ) jsou většině autorů (těmž, jimž "je pomoci") ku prospěchu. Já po tom tvém posledním například vím, že... Zvážím a upravím později (jde o ten stadion, vlatně to byla fabrika, ale to už je dnes jedno). Neuvažuješ o tom, stát se Písmáckým kritikem? Pro Zuzulinka a takjinak: Ano, mělo to vtáhnout do děje. Dialog, žádné zbytečné popisy :-) A ještě několik avíz (dotčení nechť prominou)

Zuzulinka
27. 03. 2012
Dát tip
mně ta atmosféra překřikování naopak vtáhla do děje, vzbudila ve mně zvědavost...:)

Lakrov
27. 03. 2012
Dát tip
Pro takjinak: Díky. Budu zvažovat, zda klíčový výrok (...Prázdniny, pionýrák, kluci...) neumístit dřív za začátek rozhovoru.

Lakrov
27. 03. 2012
Dát tip
Pro Eza: Text nedočtený do konce zůstává bez konce, o tom nelze polemizovat. Ale kvůli vysvětlování tady nejsma. Děkuji za názor z "druhého tábora".

Lakrov
27. 03. 2012
Dát tip
Všem dalším "nuceným" čtenářům děkuji za návštěvu, komentář či ocenění a obracím se na ně s prosbou o posouzení: Je první ("dialogový") odstavce natolik nepřehledný, že by mohl odrazovat čtenáře? (Nebo přesněji: Prokousali jste se tím odstavce jen kvůli "jménu autora"?) Pro takjinak: Díky za hřejivá slova :-) Pro Zuzulinka: Děkuji za zamyšlení spojené se vzpomínkou. Ano, i u nás na vsi... ale to nejspíš všude. Zajímavé je, že některé dívky se těmto "konfrontacím" nevyhýbaly. Pro filemon: Už vzpomíná; a taky už dost vyrostl :-) Pro Marcela.K.: Národ zahlcený "informacemi" tebou zmiňovaného typu je třeba ovlivňovat a "orientovat" :-) Pro Diana: Děkuji za (užitečný) názor "druhého tábora". Pro FAE BOMB: Zdá se, že dorůstáš do věku, kdy si člověk začíná uvědomovat, že některé prohry byly vlastně vítězstvími (a naopak :-) ) Pro Muamarek: Vzpomínkové akční příběhy (jako je tento) nebo ostatní sepsané (nedějové) vzpomínky mají k tištěné podobě dosud daleko; není jich dost a chybí jim společná osa. Zatím si troufám leda tak na pohádky :-) Děkuji za motivační otázku. Pro Tartaro: I z potlesku mohou po čase začít bolet ruce; tak snad opatrně... Děkuji za návštěvu a poklonu. Pro baronka: Děkuji za slova chvály Pro brackenridge: Děkuji za potvrzení(?) mé provořadé snahy. Pro Alegna: Třeba se mi povede ještě nějaká... Děkuji za návštěvu a ocenění Pro Rášek: Tím prvním odstavcem, o jehož "odpudivosti" se zmiňuješ, je míněm prolog, nebo první "dialogový" blok? Na úvodech si dávám dosti záležet, takže mě (i negativní) názory čtenářů upřímně zajímají. Vím, CO chci sdělit (ústředním motivem byl skutečné závěrečný odstavec, i když nebyl napsán jako první), a použitá slova jsou jen prostředkem JAK to sdělit. Přepsat onen první odstavec mi tudíž nedělá technické ani citové potíže. Rozpor zda přepsat či nepřepsat je založen spíš na zjištění, že spousta čtenářů se přes ten první odstavec přenesla. Zda je to zásluhou textu samotného nebo "jména autora" -- na to bude třeba se jich zeptat. Děkuji za námět k zamyšlení. Ke tvým ostatním připomínkám: ... odpuzující sny jak zvuk budíku... Taky mě to teď tahá za oči (vzniklo to narychlo při poslední úpravě). Zkusím pozměnit slovosled nebo úplně přepsat ("přemyslet"). "... "Hošánkovi se chce čůrat,"... protáhnu "ůů" v dialogu, ale zbytek uvozovací věty možná pobechám, protože citím, že má svůj význam; ujasňuje čtenářovo povědomí o té mnohahlasé dívčí přesila. Avizovane překlepy (nedoklepy) doplním. S technickým provedením textu (prostý HTML obsahujícího CSS /Cascading Style Sheets/) jsou často různé potíže. Nyní je text převedn do swriter (OpenOffice) a vložen celý znovu. Prosím o otestování. Děkuji za návštěvu a obsáhlý rozbor.

Eza
27. 03. 2012
Dát tip
Nemohla jsem to dočíst do konce. Pro mně trapné bez konce. Chtěla bych vědět, kterou skupinu čtenářů chceš tímto oslovit. Tímto jsi pro mně úplně ztratil. Ale neboj se, čtenářů Ti neubude, ba naopak. Hodně jich při takové četbě právě ožije. Zřejmě ti právě o to šlo. Přeji hodně štěstí při další produkci masové a prodejné literatury. Máš pravdu, nemusím to číst. Na to se spolehni. V minulosti jsem četla od Tebe příběhy, které jsem sice nekomentovala (dělám to zřídka), ale stály rozhodně za přečtení. O to větší byl nyní šok, k čemu se nedovede člověk propůjčit, aby získal na popularitě. :-((( Nebo byl snad důvod jiný?

Alegna
26. 03. 2012
Dát tip
tohle je opravdu dobré

dobre se cetlo1 á

baronka
25. 03. 2012
Dát tip
Pěkná moc pěkná T

Muamarek
25. 03. 2012
Dát tip
Objeví se to nějak v tištěné podobě? Je to milé a potěší to, rád se tu stavuji, Marek

FAE BOMB
25. 03. 2012
Dát tip
Škoda, že jsem se v mládí uměl prát, pročež mě nikdo do dívčích sprch nezavřel. Teď by bylo na co vzpomínat... :-(

Diana
25. 03. 2012
Dát tip
Tomu happy-endu taky nevěřím. Možná je to napsáno dobře, ale stejně se mi to nelíbilo. Příliš drsné...

Marcela.K.
25. 03. 2012
Dát tip
Koukám, že některým z čtenářů je i ten polopatismus málo...asi naopak od Tebe čtenáře "přeceňuji". Co taky chtít od národa zblblého Ordinacemi a Ulicí.

filemon
25. 03. 2012
Dát tip
Fíha! Na to bude chlapec dlho spomínať :))

Zuzulinka
25. 03. 2012
Dát tip
já si pamatuji přesně opačnou situaci, kdy některá z nás sedmaček, která vynikala pučícími ňadry a křivkami již v tak útlém věku, což dříve nebylo až tak obvyklé, byla zavřena v šatnové kóji a tlupou neandrtálců ošahávána do bezvědomí...po pravdě, když se to stlo mě, měla jsem z toho docela slušné trauma a rozhodně jsem se před holkama nechlubila, že na mě máknul nějvětší fešák ze třídy...takže Františka tady ani za mák nelituji, i když mu k tomuto nedobrovolnému z větší části teoretickému zážitku vlastně pomohli:) moc hezky napsané

Lakrov
25. 03. 2012
Dát tip
Všem čtenářům děkuji za návštěvu, komentář či ocenění. Pro Sebastiana: Je to spíš takové "ze života", než že by to byla kdovíjaká krása. Děkuji za slova chvály; či snad útěchy? :-) Pro sepotvkorunachstromu: Děkuji za úsměv. Pro Květoň Zahájský: I "dozoozahleděnci" se občas dokáží ohlédnout... Děkuji za návštěvu a poodhalení kouska soukromí :-) Pro avox: Ano, jsou to potvory; některé možná dokonce i bez houfu :-) Děkuji za návštěvu a porozumění. Pro baaba: > ...jak to bejvá se žábama... Žáby jsou v průběhu života dosti proměnlivé bytosti (vzpomeňme na přírodopis), a snad právě díky své morfologii se dostaly až do pohádek. Děkuji za návštěvu a za zamyšlení. Pro Hesiona: Děkuji za čtení. Pro Marcela.K.: Přemýšlím, která část konce je tou neuvěřitelnou; zda už závěr té "vzpomínkové" pasáže nebo "současnost", v niž minulost vyústila, nebo až úplný závěr, popisující chování (některé ze tří?) postav v současnoti. Budu o tom přemýšlet. Děkuji za návštěvu a námět k dodatečnému rozboru. Pro renegátka: Děkuji za obě ztracená slůvka :-) Pro NaNov, Háber a rozdupanésrdce: Děkuji i všem tajným ctitelům :-) Plus několik avíz (dotčení nechť prominou)

renegátka
17. 03. 2012
Dát tip
velmi pěkné

Marcela.K.
16. 03. 2012
Dát tip
Jo a nechápu prolog. Jakou má souvislost s povídkou.

Marcela.K.
16. 03. 2012
Dát tip
Napsané zručně, jak jinak u tebe...jen...prostě tomu konci nevěřím. Je napsanej jen pro pointu. Škoda...

Hesiona
16. 03. 2012
Dát tip
Luxusní. Není co dodat :)

baaba
16. 03. 2012
Dát tip
Dycinky je někde nějaká ropucha, ale ...však víme jak to bejvá se žábama :c)))

avox
16. 03. 2012
Dát tip
Jo, jsou to potvory už odmala, když jsou v houfu :-))

Přiznávám, že jsem čekal spíš nějaké nové dobrodružství kachničky ze ZOO, ale tohle? Šmankote, kde jsou ty časy, kdy jsem v noci prchal oknem z dívčího internátu, kde? ((o:


Sebastiana
16. 03. 2012
Dát tip
krása, ...*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru