předjarní

 

vítr užívá si

předposledních chvil

a prohání se olšemi

ještě bez listí

 

kouř loňské trávy

od sousedů

jim mezivětví

pročistí

 

od rybníka

zakašle lyska

a za ním

u přejezdu

houká

čtrnáct dvacítka

 

poslední

vlky

z jabloně

housenice

poklátí

to houkání

je pobídka

 

myšlenky

toulají se

za tratí

odkud z dáli

štěká pes

 

tam byli jsme

spolu

nezřídka

kde louka

střídá les

 

a větrem snad

pohledy

zamlžené

naše dlaně, prsty

spolu propletené

ty cítím

ještě  dnes

 

 

 

---