Freska Očí Na Stěně

Nemůžu zachránit papírový listí z tvých paží

jedinej list jediný slovo

společný milence který jsme měli

v chorobopisech a myšlenkách

nemůžu věřit

že jednou zase budeš celá

že mi zbyla smutná freska očí na stěně

v balzamovanym pokoji

kde se pořád vznáší vůně bezu

a já cítim jeho chuť po životě

která nám asi byla cizí

nejsem duchovní abych tě zpovídal

nerozeznám hřích od pokání

sám neznám tvoje srdce jaký jsi ho chtěla

vím jenom že nikdo nechtěl vědět

co zbyde zítra

asi už nemluvim latinkou

asi už nevim co a jestli žijeme

asi už odmítám vzpomenout si

na půlnoční vánice a rána pod sněhem...