OTÁZKY

Danieli, dík za nahlédnutí a tip :)

pěkně se to četlo. plynulý. tip

Jarmilko, bojuj!!!!

Kladu si podobné otázky, odpověď je těžká. Naštěstí těch povinností nemám tolik, o to víc i připadám neužitečná, tím pádem i nešťastná. Ale ještě bojuju.T*

jejdavildo. Jsem slušná, šťastná být, to se musím naučit :) Díky za radu.

Bud slušná a štastná*

maceško, já to mám možná trošku jednodušší tím, že mám daný, že je to můj syn, tudíž člověk mně blízký. V Tvém případě je to asi nějaké jiné, je to někdo vzdálenější, tak se tím to dilema paradoxně asi trochu víc rozostřuje, jestli tomu rozumím. Jinak se to dá učit třeba tak, že díky práci jsem musela absolvovat různé kursy, např ,,prevence syndromu vyhoření". Ale stejně to neumím, neboj...Hezký večer.

Anděli,to už jsem se naučila v mládí. Volání minulosti mi právě brání v seberealizaci.

srozumeni, jak se to naučit, když mi to není dáno. To bych fakt chtěla umět. Bylo by vše jednodušší.

Alegno, to jediné je mi útěchou. Občas.

Petře, zatím stíhám, ale nežiju.

blboune, štěstí se dobře rozdává, když jím trpíš. To je fakt.

Zdendo, to jsi napsal přesně.

tetko, teď vlastně nevím, nad čím kroutíš hlavou. Zda je to pochopení, nebo odsouzení mého činění :)

Diano, já ty povinnosti mám docela ráda. Jen mi vadí v mém životě. A tak se ptám, zda stojí za to, obětovat se a nic nezažít. Navíc lidem, kteří si to, nejen podle mne, vůbec nezaslouží. Je mi líto mého promarněného života. Je mi tolik let a ještě jsem fakt nezažila nic hezkého. Občas mě to mrzí.

avox, vím, že to také nemáš lehké. Možná to mi trochu pomáhá, že je nás takových více :)

Květoni, dík. Právě, že to vím.

hanka, máš pravdu.

To je stálé dilema ,,pečujících", o tom bych také měla co povyprávět....Prý by se člověk měl naučit být i správně akurátně sobecký a ne se totálně obětovat, protože pak stejně jen vyhoří a už pak nikomu nepomůže.. Ale je to těžké. Tak hodně sil a zdaru. A líbí se mi, jak je to napsané...***

Já myslím, že je nejlepší naučit se v KAŽDÝ OKAMŽIK mít rád své povinnosti. To je asi to pravé bytí tady a teď. Na druhou stranu je pravdou, že ženy by bez povinného udržování ohně v jeskyni, sbírání plodin v okolí, hlídání dětí, aby se nezaběhly a dravá zvěř je neroztrhala - bez toho všeho byly teprve nešťastné. Když se tváří, že jim to nechybí, tak buď lžou nebo to ještě neví, že se toto volání minulosti, paměť buněk ozvou...a pak...

odpovědi neznám a otázkám bohužel rozumím, snad Ti pomůže, že je nás takových víc

čelit i oprostit - dá se stíhat obojí :) *

...to nevím, štěstím "trpí" člověk sám, pak ho rozdává*

Někdy se lze naučit mít rád své povinnosti nebo si aspoň zvyknout, aby nevadily. Možná není špatné si každé ráno říct: "Musím vydržet jen dnes!" Zitřek bude mít totiž zase jiné starosti... :-))) Držím palce *

Dělat rád, co člověk musí, až se to stane tím, co člověk chce... mohla bych ti o tom vyprávět, jak se občas musím přesvědčovat :-)) */

Na všechny tyto otázky existují jednoduché, snadno pochopitelné špatné odpovědi.

Anicka, neboli by sme stastne, keby sme sa na povinnosti jednoducho "vykaslali", patria k nasmu zivotu, na druhej strane takto sa ovela tazsie hlada a preziva to pekne, co k zivotu patri tiez... mat dobru priatelku je skvela vec, mat sa s kym porozpravat, zdoverit, prist na ine myslienky, prajem Ti, nwech je Vase priatelstvo pevne a stale plne porozumenia

hanka, mám priateľku, našťastí, ktorá mi je oporou.Tiež reší podobné dilema. Ak by som ju nemala,naozaj by som občas nevedela, čo mám robiť. Napísala si to veľmi dobre. Tiež zápasím s týmito pocitmi. Občas je mi ľúto, že sa ten život len tak míja. Neviem sa rozhodnúť a dost ma to trápi.

Anicka, poznam ten pocit, i ked moje povinnosti nie su az take ako Tvoje, i tak som nimi zviazana, nemam istotu, ze ked si naplanujem hocijaku malickost, ze si ju skutocne aj budem moct splnit...je na mne velmi zavisly jeden clovek a dalsi dvaja dost...zmysel pre povinnost mi nedovoli odputat sa a naplno si uzivat slobodu...stale je niekde v podvedomi obava, co ked zazvoni telefon a budem musiet vsetko nechat tak a utekat za povinnostami...na druhej strane si neviem predstavit zivot bez nich, ze by ma nikto nepotreboval, ze by som zila len sama pre seba...keby si bola blizsie, pozvala by som Ta na nieco dobre a kus reci,myslim, ze by sme si mali vela co povedat...prajem Ti pokojne jarne dni a aspon jeden lúč, ktory Ta potesi a ukaze to lepsie zo zivota:)

Čudlo, když se na sebe podívám do zrcadla, tak mi špatně není, ale šťastná nejsem. Tak, co je lepší?

Já myslím, že člověk by se měl chovat tak, aby se na sebe mohl s klidným svědomím podívat do zrcadla a nedělalo se mu ze sebe špatně. *

Evo, no právě! Je dobře obětovat život těm, kteří nás moc nemusí, ale potřebují nás, nebo se na ně vykašlat a jít za svým štěstím. Na to se ptám již více, jak dvacet let.

Když něco musím, tak je to povinnost, když něco chci, tak je to štěstí.V životě nemohou být jenom povinnosti, musí tam být i nějaká naše splněná přání. Ptát se umíš, maceško. Jenže, kdo zná tu správnou odpověď?