v očích moře

neumím chodit po vodě

topím se ve strachu

ztrácím dech ve víru myšlenek

kterými nelze proplout

nakláním se přes palubu

klesám až ke dnu obav

od kterých se nelze odrazit

v očích moře

při nádechu

vyčítám slunci

a zároveň mu děkuji

svítí už tolik dnů

bez přestání

polykám bolest

schovávám ji uvnitř tak

aby nebyla vidět

teprve v blízkosti jistoty

se opírám o víru

jedinou kterou mám

že Tvá náruč

je bezpečnější

než ta má…