Dorabus

Na hnijící papír napíšu slovo

prokouřenou oponu obchvatil kouř

rozbité stoly a dlaždice z mramoru

jakési hlasy zvěčněné epochou

Kluzké myšlení mi nedává pít

jen držím svou sklenici, jsem divák a herec

když zachytím volání na druhý dějství

jak minulej život, vrací mi život

Statický zvíření utichlý mysli

barové stoličky v nachu a bohém

támhle je zrzka co tančí mi ve snech

kostičky na botech v modři a hnědi

Neco jsme pozbyli, snovost a srdce

něco jsme získali, syrovost, chlad

v minulých dobách měl jsem snad představu

nyní jen pluju neznámo kam