Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+10 neviditelných
Valdice
datum / id21.04.2012 / 407800Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno1231x
počet tipů6
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Valdice

Rozevíraly se květy. Květy magnólie. Na těle holohlavého muže, na jeho svalnatých pažích, rozevíraly se směrem k širokým zádům, zčásti zakrývány nátělníkem. 

 

V obří potemnělé hale staré pevnosti bylo rozmístěno sto šedesát mužů. Mnoho květů vpitých do kůží svalnatých těl se rozevíralo navzdory nedostatku světla. 

 

Někteří z těch mužů se objímali. Objímali se navzdory pohledům jiných. Objímali se a svírali navzdory nedělnímu odpoledni, vysněného těmi, kteří sem nedohlédnou.

 

Kvetla v té staleté hale, studené a temné, láska. Nemělo by cenu předstírat, že tu nekvetla i nenávist. Na smyčkách z ručníků končil život.

 

Byl tohle ten svět mužů, o němž se zpívá v písních? A mohla by tu kdy vzniknout Píseň písní? Ale proč ne?

 

Jako ty květy bez slunce může i pramen bez živné půdy vytrysknout v navždy uzavřené hale staré pevnosti. A téct a dávat život a košatět a mohutnět tím životem.

 

A tak ten pramen tekl a sytil květy vpité pod kůží holohlavého muže, květy ve svalnatých pažích, které objímaly jiného muže. A mnoho pohledů se sytilo tím objetím a mnoho rukou se nořilo do té řeky a mísilo své květy s její vodou.

 

A tu někdo začal zpívat o lásce do toho nedělního odpoledne. Navzdory představám o nedělním odpoledni a navzdory příběhům o lásce.

 

V potemnělé hale se rozevíraly květy. Květy magnólie. A pokvetou a budou objímat a svírat, až jednoho večera obejmou ručník. Nebo pro jistotu dva.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

23.04.2012 21:59:40VH64
Také se této tématice věnuji ve své "Recidiva" edici.
23.04.2012 18:50:20Movsar
díky za reakce.
duku, máš parvdu, je ho tam moc, ale já se nějak na tuhle strunu dostal a už to nešlo jinak. navíc jak taky psát o lásce. ne že by to bez patosu nešlo, ale oni zrovna muklové si na to potrpí. vždyť jen ten jejich výraz pro vězení: dům smutku.

juno, ono to tak taky funguje do velké míry. oni cvičí se vším, s čím se dá. stráví tím tak polovinu času.

23.04.2012 14:52:43Juno
celou dobu mi to evokovalo tělocvičnu, jsem asi vadnej :)))
*
23.04.2012 09:45:35Josephina
láska chodí nevyzpytatelnými cestami, hezký!
22.04.2012 20:43:12.duke.
patosu příliš na mě
22.04.2012 19:09:40tetka Vránová
Je to pěkné. Já jsem velmi tolerantní člověk, pro jsem schopna ocenit a tolerovat dílo i nějakého toho méně šťastného člověka, než jsme my normální.
22.04.2012 17:42:00Janina6
Pěkné.
22.04.2012 10:58:18Max Hutar
Snad se to vězení a ty květiny přitahují... Jirous psal o diviznách a o hlohu. Magnólie mj. vykvétají právě ve Valdštejnské zahradě, obaleny břečťanem - jaká krása.

*
22.04.2012 08:37:28srozumeni
Líbí se mi, zvláštní atmosféra...***

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.