Nezavírej, nepouštěj, zachraň

Blíží se velká jitřenka

a tebe trápí jen ta vzpomínka.

Ta vřava, májový den,

ta nedořečená slova

jako nepostihnutý sen.

Snáší se nad tebou, jak konečný den.

Svlažené rty v pramenu života

a víčka jako vtíravá myšlenka.

Jak to doznívá a rodí se zase nová píseň

do temnot přichází jak svit ukrajinských 'ozer'.
 

A tak raději mlčím a pohružuji se do ticha

rozevírám oči a dumky, náručí se pomalu dotýkám.

Volám po tobě můj horoucí máji, a urputně přijímám

tu podbízivou Ezaovu vůni;

zrno pole, stéblo trávy, třpit měsíce

a obilnice v rozkošném ráji.

Uzrálé úbočí a vína sad,

tolik toužím, tolik volám,

zachovej, zachovej snad -

              ten třpyt, tu odvahu, ten pocit,

co tebe povolá do dálky snů tvých,

co již nebude překážet bosákům mým

a chytne tě nad propastí

a přitáhne zpět.

Dolehne na svět a již ho neopustí

dech.