Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+4 neviditelných
Příběh tygra a opic. Lubomír Harman.
datum / id07.05.2012 / 408744Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno1962x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Příběh tygra a opic. Lubomír Harman.

Kdo z nás to mohl zažít. Džungle nedlouho po setmění. Křik papoušků se snáší z korun stromů a nese jako ultrazvuk nezměřitelně daleko, tisíceré bzučení hmyzu, skřek opic táhnoucích v tlupách do neznáma. Po padlých kmenech stromů tiše postupuje tygr. Ve tmě mu občas blýsknou oči. Jen to, co je těsně před jeho pootevřenou tlamou, může cítit pach smrti. Mnohokrát znásobené horko a smrt.

 

Dlouhým řadám domů z betonu se přezdívá džungle. Jaký fantasta měl tu odvahu? Nic se tu nenásobí k nekonečnu. Každý bod tu je v mapách. Žádné zvíře, natož člověk, tu nemá v očích tu divokou směs svobody a smrti, která ovládá džungli.

 

Není tu žádná krása. Není tu skutečnost. Jen domestikované opice popsaly útroby svých doupat směšnými pravidly v naději, že tak naleznou svou skutečnost. Ta snaha o naději je jediným záchvěvem vůle v té nekonečné poušti. Ne džungle, ale poušť, kosmická pustina, kterou ovládlo zvíře jménem člověk. Domestikovaná opice.

 

Některá z doupat betonové pustiny začaly znovu zabydlovat opičí tlupy. Linie opice – domestikovaná opice se začala vracet ke svému počátku. Zmnožováním jistých znaků se domestikovaná opice prostřednictvím tlupy navrátila ke svému původu. Tlupy osídlily koruny betonových stromů, aby dlouho do noci vyrážely skřeky smíchu. Smíchu kvasícího jak plody ovoce v jejich odporných hubách. Ten skřek tlup se stal nezastavitelný jako jejich množení.

 

V hlavě domestikované opice došlo k pomatení znaků, jejich řady se v podivné náhodě zpřeházely a do pouště světa vytryskl jedovatý pramen. Začali mu říkat humanismus. Jaká troufalost! Opice svůj omyl nazvou svou předností. Nic nepředchází opice jako tento omyl. Omyl, který už nikdy neumožní opici stát se člověkem. Humanismus jako závora postavená před poslední krok vývojové linie druhu. Humanismus jako závora pro jedny a zároveň líheň pro druhé. Humanismus jako teplo vagíny pro skřehotající opičí populaci.

 

Kde hledat v pustině z betonu kousek živé džungle? Kde mezi domestikovanými opicemi a běsnícími tlupami najít zvlhlé stěny betonu, obrostlé popínavými rostlinami a hady, s rodinami pestrobarevných ptáků na vršcích střech, kde pro bzučení hmyzu není slyšet tlukot vyděšeného srdce? Je takové místo?

 

Slovensko, Bratislava, 30. srpna 2010. Lubomír Harman se stává tygrem, šelmou tiše našlapující přes popadané stromy betonového doupěte. Vyprahlá pustina se začíná stávat džunglí.

 

Tlupa opic nekonečně dlouho vřeštící v koruně jednoho ze stromů ucítila smrt. Bylo to jako škubnutí svalu, jako práce nervu, přesto to bylo víc, byl to instinkt, který ovládl opičí tlupu. Jejich vřeštení zesílilo, blížilo se šílenství. Pobíhaly sem a tam, skákaly z větve na větev, vrážely do sebe, utíkaly. Chybou doupěte je, že neumožňuje únik jako spojené koruny stromů. Opice žijící v tlupách jsou ty nejhloupější ze všech.

 

Šedovlasý muž prostřelil samopalem dveře. Žádné dřevo nemohlo odolat ocelovým jádrům střel. Nastal masakr. Stěny pokryla krev a vnitřnosti roztrhaných těl. A pak ticho.

 

To náhlé ticho uprostřed džungle znamenalo jediné: všechno živé vydalo veškerou svou energii k útěku. Už nebyl čas ani síla vydávat skřeky. Ječení ustalo. Do ticha, které znamenalo naději, se v pravidelných intervalech ozývaly výstřely. Zvuky beznaděje. Život a smrt v plné práci.

 

Krásní pestrobarevní papoušci byli už dávno pryč. Objeví se jinde, krasavci. Hmyz znovu podbarvil dusnou atmosféru svým jednolitým bzučením. Na zemi zbylo pár k nepoznání zkrvavených těl. To už se ale v džungli stává. 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

07.03.2018 12:12:25agáta5

josephina to napsala za mě :)

07.03.2018 07:56:26upupa

Nazvať sídlisko betónovou púšťou - to urobil, pokiaľ viem, ako prvý Desmond Morris. Mne tento britský etológ pred 20 rokmi otvoril oči. Po ňom je všetka filozofia zbytočná, odpoveď je: opica! Som rád, že si to poňal presne z tohto pohľadu. Ja to tiež vidím práve tak. Opice v panelákoch.

18.05.2012 09:03:20malej_blazen
movsar: ja bych se neprecenoval.
16.05.2012 22:39:41Movsar
ale to je přece správně, že je to něco, co všichni vědí. jsem jen porodník tvých myšlenek.
16.05.2012 22:23:08malej_blazen
mno ja nevim...prijde mi to hrozne pateticky a takovy psani o tom, co vsichni tak nejak vime, nebo tusime...timhle si me moc radost neudelal...
14.05.2012 16:11:09Movsar
dík,y josephine, za čtení a za komentář. vždy si z nich něco odnáším s sebou a do dalšího přemítání a psaní.
12.05.2012 19:18:20Josephina
tady by se hodilo říct - moje osobní svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého - takže hulákat po nocích v paneláku věřím, že dokáže dovést za jistou dobu k šílenství a ke zkratovitému jednání - zvlášť někoho psychicky labilního až nemocného. I já měla chuť víckrát vraždit - příliš hlučné bezohledné sousedy (když se rušivé hluky opakují po více hodin, mnohokrát za sebou) - docela drsně jsem si to s nimi vyříkala (naštěstí - své i mé štěstí - si dali říct). Spojovat tyhle malé lidské problémy s humanismem mi ale přijde neadekvátní. Možná, že hledáš zvíře v člověku, možná ale v hluboké podstatě máš kriminální sklony ;-) - napsáno moc dobře (myslím, že v podstatě píšeš líp než narvah-duke - i když se držíš realismu, máš ale velký smysl pro detail života - jeho předností je psychologičtější propracování postav, sklon k absurdním pointám a surrealismus).
07.05.2012 18:25:51Movsar
díky za názory. ano, s tím závěrem jsm si toho vědomý. únava se ukáže i textu. a taky jsem nechtěl jitřit třeba něčí rány. přece jen to je skutečný příběh.

m: džungle jak to vezmeš. ano, triochu chaos, ale to je podle mě málo. džungle tu je přirozenost. pustina zase věčné hledání ztracené přirozenosti, které ale najít už nelze (odchod do pouště jako biblický motiv). všichni jsme dobrovolně odešli do pouště, byť s méně ušlechtilými motivy než je askeze. a zsůtali v ní a ještě víc ji vypražili těmi humanistickými výmysly. džungle je proti tomu pestrost skutečného života, ať už jde nebo nejde o nápodobu. nejsou tam žádná pravidla. město je jich plné. většinou jsou ale psané pro skutečné zločince a tlupy, ty chrání. jak jinak brát, že zločince skyrjeme před spravedlivým trestem okolí do klidu vězení? to je město. naše poušť, poušť v nás, kolem nás. tak jsem to pjal. jinak souhlas, že město umí taky být pestré, ale pozor aby nebylo moc, že.. stačí když homosexuálové vyjdou do ulic a hned se volá po zákazu. anebo obří želva na letné, to už je taky moc, že.. to už by skutečně připomínalo džungli. to se zase nechce, fornetti a stánky s barevnými koktajly, taková malá džunglička, neco jako bonsajová džungle.

tygr si poradí s lecčíms. na youtube jsou krásné záběry tygra v lovu. ani váha mu nepřekží tak moc.
07.05.2012 14:31:43Max Hutar
Movsare, metafora mi přijde špatně vystavěná. Opice se schovávají v nejvyšším stromovém patře, kam tygr nevyleze, neb je těžký jak sviňa v lednu. Džungle je přesnou metaforou pro velkoměsto: stejně jako v původním ráji našich předků tu nikde není žádný vnější nepřítel, všude se dá trousit odpad a trus, tu bobule, tam banán, tu Fornetti, tu CoffeeJoy, multikina, metro, huíuíuíuíu sanitka atd. Mě to tu mnohdy nepřijde jako poušť.

Taktéž si v pár bodech dovolím nesouhlasit: Zvířata necítí ani svobodu, ani neví o smrti. Džungli nic nevládne. Tygr vraždí, aby se najedl. Harman vraždí, protože mu ruplo v bedně. Harman není tygr, Harman je opice. I opice se mezi sebou vraždí, nepotřebují ani tygra, který má ve velkoměstské metaforice spíš analogii v živelných pohromách.

Plus mi to celé přijde jako takové salónní nietzscheánství. Ale formálně je v tom vidět tvůj poutavý rukopis, o tom žádná.
07.05.2012 12:43:19Fruhling
Expozice je podle mě hrozně dlouhá, závěr by mohl být dobré drámo.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.