Hraješ si se slovy, s verši a koneckonců i se čtenářem - a já se ochotně nechám:) Je to sofistikované, co si budem povídat, tip!*
whitesnaku, nepíšu, že jsou mi interakce nesrozumitelné, ale to, že špatně fungují.
když to řeknu ještě jednou krátce, tvou báseň, která si zde v Aréně žádala o hlubší kritiku, čtu tak, že to není ani ryba ani rak. - neopouštíš primární rovinu zobrazení, od níž se má odvíjet význam - ale tam je spousta nepřesností, jak jsem na ně poukázal.
pokud chceš na mě jít se surrealismem obecně (protože svoje příspěvky tu komentovat nemohu) tak věz, že surrealismus není guláš, ale případ, kdy je primární rovina zobrazení sice rozbitá, ale pod ní se básní rozvětvují neviditelné spoje a spodní proudy, které je možné citem vnímat jako jednotu. - ovšem u tvojí básně toto nelze - na to se příliš drží povrchu. ta druhá podkladová rovina se tam nevytváří.
jedna věc je vyhledávat nečekané spoje mezi obrazy, druhá vůbec ty obrazy nejprve vytvořit. dle mého soudu tvoje báseň nefunguje už na rovině obrazů. lámou se, jsou nečitelné, motivy se v nich kříží tak, jak nemají. - hranice mezi fungujícím a nefungujícím obrazem je tenká, to už si každý přebere jistě sám.
takhle tedy funguju jako čtenář a kritik, moje autorství tu nemá co pohledávat (a také je sem netahám).
ad ještě: whispermoonlite, takže některé moje obrazy a jejich vzájemná interakce ti jsou nesrozumitelné. UŽ CHÁPU. Mohl bys mě ale upřímně říct, co má nebohý čtenář dělat s tvým skvělým dílem :--))) Tak to mě posadilo na zadek. Jak si vůbec DOVOLÍŠ rozebírat mé verše z tohoto pohledu, když jsi schopen napsat tuhle hrůzu !!??
Akvabelky
Zapomeň na rozbité čelní sklo
půl moře štěstí popřej chobotnicím
Pohraničníkův pes, král Šumavy
vede stopy do kuchyně půlené čárou
Před čárou, za čárou se nikdo nesmí
hrabat v dědictví po ufonech
Croissant byl dobrý jako káva, první
plynárenská, volno, vzdušnost řemenů
Abych se z tvého světa nezbláznil
pověsil jsem tě za chodidla do vzduchu
Za trochou lásky šel bych do kina
telefon bez čísla, prozvoněný
ad whispermoonlite - příčí se mi vysvětlovat své obrazy, které v někom buď určitá jiskra zapálí anebo nikoli... ale když už sis dal tu práci :-)
"kysličník uhličitý, jen kape bohům z tlamy" - prostě fotosyntéza naruby, antagonistický vztah člově - bůh, nebo lidé - bohové jako člověk - rostlina, my vydechujeme kysličník uhličitý, kterým se flóra živí a koloběžně (ech!) nám poskytuje opět kyslík. Bohové (jako religiozní entita) rovněž vydechují kysličník uhličitý a od nás čekají, že jim dáme kyslík, tedy opodstatnění.
"lze kámen s plynem spářit" - prostě opět narážka na metan a jeho vnitrozemské zdroje v minerálech atd.
"a sublimuje v city" - prchavá "hvězda" uniká postupem let jako celebrity ze zorného pole a pak je jen pro okruh svých blízkých hodna ne potlesku, ale již prostého citu (v blízkosti blížící se smrti) atd atd
...
Byl bych moc rád, abys mě takto nepitval, osobně - věř nevěř - VÍM o čem píšu, baví mě vázaná forma, to je vše. Energii bys měl radši věnovat na některé ulítlé metafory z volných veršů některých čímanů zde, o nichž ani sami netuší, o čem jsou. Já to, s dovolením, vím.
líbilo by se mi více, kdyby propojování nesourodých motivů mělo pod povrchem větší opodstatnění. - když promýšlím významy, vidím, že je to nepřesná hra na povrchové hemžení, které na první pohled zaujme svou nečekaností, ale když tam chybí trvalejší podprahové kotviště, také rychle vyprchá. (a zvukové prostředky je neudrží)
když někoho přirovnám k "oxidu uhličitému" nese to s sebou další konotace než jen představu prchavosti. - a když je původ u bohů, hm, a k tomu zas ta dusivost. - dobře, řekněme, že paradox, ambivalentní vztah k objektu. ale jak dát dohromady skrytost významu s oxidem uhličitým a kapáním z boží tlamy? - je to několik rysů najednou, které se nepodporují a nelze je vnímat ani jako paradoxní strany jednoho jevu.
druhá strofa: "když vydělím / nic s ničím / pak vím co je / a není" působí na pohled efektně, ale jinak neutrální diskurzivní vata o ničem, bez ukotvení. - ve vztahu k prvním dvěma veršům strofy styl "hop a skok".
třetí strofa, která se tváří konkrétněji, jeví zase ten rys nedostatečné motivovanosti asociací - odkud se bere spojení celebrity a citu? sublimaci po vzoru celebrity bych si představil spíš naopak: od citu k falši. - rychlost černé střely? (která kape bohům z tlamy?) - metan (unikavost, prchavost), celebrita (božskost - byť v té dusivé podobě) - to by šlo. ale spojení celebrity a atmosféry, celebrity a sublimace v cit je pochybnější. - celebrita (hvězda) by mohla stejně tak patřit do meziplanetárního prostoru, a ještě nevysublimovaná.
nebo oxid uhličitý v atmosféře, metan v atmosféře - jak uniká metan z atmosféry a v co tam sublimuje a proč zrovna v city? není metan už dost prchavý, aby byl sám o sobě metaforou prchavého citu? - rozehrává spoje, které by do básně neměly patřit. - je toho tady zkrátka moc najednou. že je objekt unikavý, dusivý a božský na způsob celebrity chápu. ale ty přiřazené procesy, které původně patří ke slovům, jež nesou metaforu (metan, oxid uhličitý) mi do toho nezapadají. stejně jako přirovnávání sublimace metanu a celebrity.
a na závěr se subjekt vyjeví, nečekaně, bezdůvodně v motivu kamene. (kámen, který syčí ze spaní?) - umím si spojit mráz, kapání, oxid uhličitý, unikavost. - metan snad jen svou lehkostí, ale jeho teplota? - motiv porozumění tam také dopadá poněkud výpomocně. - jen 2. verš jej zachytí - nemám z básně dojem, že by převážně evokovala téma (ne)porozumění, aby se od toho odvinula pointa, která to chce celé zastřešit. (ne každá pointa má takovou ambici - mohou být různé fuknce pointy) - téma nedosažitelnosti druhého ano, ale porozumění je něco jiného a zdaleka ne tak jednostrannou záležitostí.
jakkoliv přemýšlení v poezii nemá rezervovanou hodnotu, zrovna zde by se více přesnosti ve vyciťování toho, jak spolu motivy konotují, k čemu navádějí, jaké možnosti významu otevírají, hodilo, nemá-li báseň být jen povrchní hrou, která rychle vyšumí. - nechávat se vodit neprůhlednými spoji, které trochu motivované jsou, ale které se navzájem i příčí, aniž by v tom byl jasný záměr, není z mého pohledu nejšťastnější řešení.
je to o to palčivější, že hra s nápady, která by mohla přinést nový zážitek, trpí zatím dětskými nemocemi a nedotažeností. - tohle přebývání na půli cesty. -
příčina může být i v tom, že básni chybí skutečné prožitkové jádro, nebo není dostatečně prožité, aby dalo pevnější a zřejmější tvar (na pouhé unikavosti a paradoxní idealizaci objektu se toho mnoho vystavět nedá, chybí-li další rysy); potom obraznost svádí k výše kritizovaným vytáčkám, které vnášejí do obrazu zmatek a nepatřičné souvislosti - díky tomu by se i báseň mohla převrátit v celkově nezáměrnou ironii - její romantický podklad totiž vnímám jako primární. - pokusy o odlehčení jsou prima, ale jsou také více než rozcuchané.
takže na určité zábavně rozptylující rovině ano, baseň počechrá smysly a vnímavost. - ovšem, má-li se od básně čekat více, stavba se rozpadá.
Pěkné, dobrá práce, ač jsem sám proti změnám v rytmu,lehkost a rýmování to zamaskovalo.
Jedním slovem - aerotické. (-:
Paráda! Ta lehkost slov a zpěvnost rýmů - okouzlující! ****
Písmák