Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBludy
Autor
Adélie
Neznám váš svět
jste tak sami
kde je ta hodnota
snad není boha nad vámi.
Pomoc, topí se
Pomozte
Nevidíte, neslyšíte
Neb vaše oči slepé jsou
a vaše uši už nezaslechnou
jen ozvěna v dálce duní
Uslyší ji jen vyvolení
Ti, co odprostí se statků
a začnou myslet na svou matku
matku zemi, nás všech
Nadechni se zhluboka
prve uslyšíš ten vzdech
až pak ti sama matka přizná
co teď už víš
Bez lásky a bez pomoci
nic nevymyslíš
žij a miluj
to jest tvůj cíl
stačí však to, neřeknu ti
osud tvůj ti v rukou leží
čeká na své příležitosti
5 názorů
Jestli to stačí? Jak se to vezme. Zdá se mi, že - právě vzhledem k té Zemi, nebo spíš k životu na ní, nebo ještě spíš k existenci člověka a rostoucího světa poznání - by se každý měl snažit využít svých schopností. Rozvíjet to, čím je "nadán", protože každá mysl je úplně jiná - a rozvíjet to ale samozřejmě se zřetelem k onomu "miluj", tj. se zřetelem k "přežití života" .. Člověka současného může smáznout jedna jediná virová pandemie - tak ostatně nejspíš vymírala většina druhů. Život jako takový zase může poslat do kolen nějaké to soptění podobné dekkánským trapům či k tomu nějaká ta planetka zbloudilá... Na nic zatím nemáme protizbraň.
Hm, ale s tím "miluj"...hlavně to nesmí být fanatické, jednorozměrné, protože poznání souvislostí je zatím mizivé, takže leckteré přílišná láska může spíš dusit.
No a taky k tomu, že všechno dobré může být k něčemu i zlé, tak všechno zlé může být i k něčemu dobré...jakkoliv to neplatí absolutně :o)