Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nevěrná manželka

26. 06. 2012
4
54
4016
Autor
ina

Evropa, blízká budoucnost...

 

Robert svou práci nemiloval. Vlastně ji nenáviděl. Domů se vracel jen na víkendy a hlas vlastní ženy slýchával nejčastěji z telefonního sluchátka. Jeho syn, ten desetiletý klučina s nezbednýma očima, vyrůstal prakticky bez otce. Víkendový táta a víkendový manžel. Přesně tím byl. 

Když se před dvanácti roky s Monikou brali, všechno se zdálo být tak snadné. Báječná práce nedaleko domova, dokonce tak skvěle zaplacená, že novomanželka mohla zůstat doma. Měli před sebou slibnou budoucnost bez obláčku na obzoru. Ale pak, když Monika čekala jejich potomka, přišla rána, která zamíchala karty osudu tak, jak by si Robert kdy jen těžko dokázal představit.

Jejich podnik prosperoval a on se těšil zaslouženého respektu mezi kolegy i nadřízenými. A přesto se jako služebně nejmladší zaměstnanec ocitl na dlažbě. Vždycky si rád postěžoval na nová nařízení a nesmyslné regulace, ale tentokrát se slizká byrokratická ruka dotkla přímo jeho. Na Robertovo místo nastoupil někdo jiný. Bez náležitých zkušenosti, s pochybným vzděláním, ale s důležitou poznámkou v dotazníku: Nekřesťanského vyznání. Robertovi se ještě dlouho proháněla hlavou slova "pozitivní diskriminace" jako meluzína. Nakonec byl rád, že našel alespoň nějakou práci. Nezaměstnaných etnických Evropanů s vysokoškolským diplomem bylo všude jako máku. Ale kdo by jim dál práci? Kdo by se postavil úředníkům a odmítl naplnit kvótu. Místo aby seděl ve své kanceláří a dělal to, co ho bavilo, obor, který vystudoval a v němž vynikal, probíral se teď tunami papírů a odhazoval stranou vše, co do lisu nepatřilo. Firmy na třídění odpadu s nálepkou EKO rostly poslední dobou jako houby po dešti a "těm druhým", jak Robert často nazýval přistěhovalce, se mezi odpadky nechtělo.Tady byl vítán

Po práci se toho dne, ostatně jako jako každé odpoledne, vrátil do své garsonky. Neměl náladu se bavit. Myslel na svou rodinu stovky kilometrů vzdálenou. Podíval se na hodinky. Ještě je čas, pomyslel si. Volával Monice každý večer a do smluveného času zbývaly bezmála tři hodiny.

Sedl si na postel a přemýšlel. Celý den se musel bránit myšlenkám, které jeho na mysl času od času útočily jako supi na mršinu uprostřed pouště. "Věřím ji. Věřím své ženě," přesvědčoval sám sebe a zaháněl pochybnosti do nejniternějších vrstev svého podvědomí. Míval ty skličující nálady jen zřídka, ale když přišly, dokázaly ho zaměstnat na dlouhé hodiny, někdy na celé dny.

Ale dnes to bylo jiné. Od rána ho sužoval jiný pocit, než pochybnost. Měl tušení. Tušení něčeho zlého, společně s představou, jak Monika v jejich manželské posteli... Ne, snad ne. "Musím věřit své ženě," opakoval si. Nakonec se odhodlal.

Zvedl telefon a zpaměti vyťukal číslo domů. Dvě zazvonění.

"Hálo," ozval se dětský hlásek na druhé straně.

"Jak se máš, ty malej darebáků?" do očí mu vyhrkly slzy, když slyšel toho malého rošťáka.

Ačkoli dnes zněl hlas jeho syna nějak zvláštně. Jinak.

"Jsi nastydlý?" zeptal se starostlivě.

"Kdo volá?"

Roberta otázka zarazila. Cožpak nepozná svého otce.

"Ale no tak. To jsem já, táta."

Chlapec se na chvíli odmlčel.

"Tati?"

"Jak bylo ve škole, chlapáku? Zavoláš mi k telefonu maminku?"

"Ale tati, maminka je přeci s tebou v ložnici a říkala, abych vás nerušil."

Robertovi se doslova zhroutil celý jeho svět. Rozbrečel se. Ten pocit, ty pochybnosti. Všechny černé představy, které ho provázely, se ve vteřině naplnily. Jeho žena, zatímco on se snaží zabezpečit svou milovanou rodinu, ho podvádí. Před očima měl černo. Nenáviděl ji. Tu mrchu! Vzlykal, potil se a všechno to napětí, nespravedlnost i náhlé prozření se měnily v nenávist a žluč. Takového sám sebe neznal. Všechny potlačované pocity, které za poslední roky musel vstřebat jako houba, se draly na povrch.

"Chlapče," ozval se znovu po krátkém odmlčení, načež si odkašlal, "uděláš, co ti teď řeknu, ano?"

"Ano," špitl tiše klučina.

"Víš, kde mám zbraň, že ano?"

"Ano tatínku, vím," zněl chlapcův překvapený hlas z aparátu. Robert se na chvíli zasnil.

Vzpomínal na chvíle strávené na střelnici, kdy společně drželi těžký stříbrný revolver a jeho synek nadšeně tiskl spoušť. Do vzpomínek se znovu vedrala představa jeho nevěrné manželky. Představa, jak někdo jiný, koho navíc jejich malý synek považuje za jeho samotného, proniká do míst, kam směl jen on, znovu ovládla jeho mysl. Nikdy předtím nezažil, aby srdce bilo tak rychle. Všechna krev mu stoupala do hlavy on měl pocit, že musí každou chvíli prasknout.

"Je nabitá, dávej pozor," snažil se znít klidně.

Nastražil uši. Snad zaslechl dětské kroky, jak malý chlapec cupital do tátovy skrýše pro zakázanou hračku.

"Tatínku, není nabitá," ozvalo se po chvíli.

"To je zvláštní, vždyť jsem ji... Víš, kde mám náboje?"

Opět bylo slyšet cupitání.

"Pamatuješ, jak jsem tě učil nabít revolver?"

Chlapec přitakal, aniž si uvědomil, že ho Robert nevidí.

"Hotovo," pronesl slavnostně klučina.

"Synku, teď musíš něco udělat. Poslechnout tatínka."

"Ano?"

"Otevři dveře do ložnice, zamiř na postel a střílej! Mačkej spoušť! Střílej, dokud to jen půjde."

Chlapec neodpověděl. Znovu slyšel dětské kroky a zavrzání dveří do ložnice. Snad se k němu dostal i hlas jeho vzdychající ženy. A pak rány. První, druhá, třetí... Dál nepočítal. Slyšel salvu ostrých ran svého revolveru a pak kovové cvakání, jak úderník dopadal do prázdných komor.

"Co mám dělat teď?"

Chladnokrevnost, jakou ta otázka zazněla, přiměla Roberta uvědomit si alespoň částečně, co se právě stalo. Jeho žena je mrtvá. A jeho syn, z něhož udělal dvojnásobného vraha, se teď ptá, co má dělat. Robert se rozklepal.

"Tati," naléhal kluk.

"Chlapče, synku," do jeho slov se dral pláč, "jedu domů, jedu za tebou!"

"Dobře. Co mám dělat teď, tati?"

Ta dětská bezelstnost, pomyslel si Robert a jeho mozek pomalu zpracovával, co všechno se během předchozích pěti minut odehrálo. Nemohl mluvit a začala ho ovládat panika, ale nechtěl na sobě dát nic znát. Alespoň ne před svým synem.

"Běž na zahradu, vem si s sebou pejska a počkej mě v altánku, přijedu za pár hodin," odhodlal se konečně k odpovědi.

"Pejska?"

"Ano, Rafana, vem ho s sebou."

"Tati, ale tys mi přece pejska zakázal."

Chlapec si z něj dělá legraci. Ten kluk si vůbec nic neuvědomuje.

"Dobrá, tak si vem knížku a utíkej do altánku!" přistoupil Robert na jeho hru.

"Altánku?"

"Na zahradu. Běž!" zvýšil konečně hlas.

"Tatí, co to povídáš? Jaký altánek?"

"To už stačí!" křičel Robert do sluchátka.

"Tatínku!" chlapec se rozplakal. Jeho pláč zněl jinak než obvykle. Robert zavěsil. Rychlým pohledem přelétl displej telefonu. Začal se znovu potit. Jejich číslo končí trojkou, ne devítkou! Jako v transu otevřel nepřečtenou zprávu: 

Lásko, s kým telefonuješ? Už deset minut máš obsazeno. Myslím na tebe. Miluji Tě. Monika.


54 názorů

ina
18. 07. 2012
Dát tip
Ne, nemas. V nicem. Prakticky jen meles nesmysly. Neustale. Je mi Te lito.

StvN
18. 07. 2012
Dát tip
A to je tvuj problem. Tady je prostor pro nazory na tenhle text, jenze ty mas tendenci to obracet proti ctenarum. A pokud tu nejsi proto, aby ses dohadoval, tak proc se dohadujes? Se podivej na svoje vystupy. Na kazdem nazoru se ti neco nelibi. Jenze to proste nemas sanci pochopit, to je jasne. Tak budes radsi vsechno otacet proti druhym. Mam pravdu ve vsem, co jsem tu napsal.

ina
18. 07. 2012
Dát tip
Obecne jsem shrnul svuj nazor na Tve vytvory. Kritiky i literarni pociny. Nechme to byt. Nepublikuji na pismaku, abych se tu s nekym dohadoval.

StvN
18. 07. 2012
Dát tip
Jak souvisi moje psani s moji kritikou tohoto dila?

ina
18. 07. 2012
Dát tip
Rekl bych, ze ze stejnych duvodu nemas Ty na "kritiku". Cetl jsem par Tvych "del" a stacilo mi to. Uprimne receno mi ty texty ani nestaly za komentar.

Josephina
18. 07. 2012
Dát tip
to musel bejt asi hodně často a dlouho mimo, když nepoznal hlas svýho syna

StvN
18. 07. 2012
Dát tip
Na polemiku nemas uz ciste z intelektualnich duvodu, tak je fajn, ze nemusime ztracet cas.

Zordon
17. 07. 2012
Dát tip
Jen ten námět není moc originální. Už před lety jsem to četl jako černohumornou anekdotu na internetu.

ina
16. 07. 2012
Dát tip
Vznesene literature? :-D Hahaha. Ze nemam vlastni nazory? Asi jsem prilis unaveny na nejakou delsi polemiku, takze zustanu u "Hahaha". Precetl jsem par kritik, z vetsi casti s redaktory souhlasim, ale tahle posledni mi prijde jako takove male nevrazive (a hlavne) nekonstruktivni odplivnuti.

StvN
16. 07. 2012
Dát tip
Zacina to jako ty neliterarni pribehy napsano zivotem, pak jakesi nepochopitelne cosi. Jestli tomu rikas myslenky, tak by ses je mel naucit lepe formulovat. Je to hodne neobratna pasaz. Dale to ma celkem spad, coz je pozitivni. Vadily mi nektere vyrazy. Celkem vzato nemas ujasneno, jak chces psat. Prevzal jsi urcity prumer. Prevzal jsi nakonec i pribeh, jak se ukazalo. Dale se ukazalo, ze kdyz clovek zacne vtipy brat vazne, zjisti, jak jsou vlastne nelogicke a hloupe. Doporucil bych psat vic ze sebe, svoje zkusenosti, zkusit si najit vlastni styl a mozna se venovat vznesene literature, protoze je fakt, ze pokud bys psani chtel krmit svymi stavajicimi myslenkami, jak rikas, tak to nikdo duchaplny cist nebude. Ale je na tobe, jakou cestu si vyberes. To je jasne. Me osobne jsi nezaujal predevsim tim, ze nemas vlastni zpusoby, nazory, styl.

ina
04. 07. 2012
Dát tip
Diky moc za kritiku. Za tu diakritiku se omlouvam. Casto pisu v praci, kde neni mozne nainstalovat CZ klavesnici, takze si hacky a carky nechavam doplnovat programkem, ktery neni dokonaly a behem nasledne kontroly to uniklo me pozornosti. Opravim. S tou kostrbatosti souhlasim, opravdu do bije do oci, kdyz si to clovek precte nekolikrat. Ale co se tyce "vytukavani cisla", tam si dovolim nesouhlasit. Ja osobne jsem cislo sve pritelkyne vytukaval dost casto, proto jsem to pouzil i v textu. Samozrejme jsem mohl nechat Roberta preklepnout pri vyhledavani v seznamu kontaktu, ale uznej, ze by ten popis mohl neprijemne zasahnout do spadu pribehu, stejne jako vlozena situace, kdy se bude Robert certit, ze se mu (treba) zase nenacetly kontakty a on musi lovit cislo domu ve sve pameti. Ale jinak samozrejme dekuju za pripominky.

Janina6
04. 07. 2012
Dát tip
Oceňuji spád děje a povedené dialogy. Bohužel je tu jeden detail, který mi nedovolí si příběh náležitě vychutnat, a tím je umělost, vykonstruovanost zápletky. Pro tvůj příběh je třeba, aby se hlavní hrdina osudově spletl a zavolal někam jinam, takže ho necháš úplně nelogicky "zpaměti vyťukávat" číslo, které používá denně, takže ho má určitě uložené. S mobilem se prostě zachází úplně jinak než s klasickým telefonem, ukaž mi někoho, kdo takhle dneska volá, že by otrocky vyťukával číslo popaměti... leda by mu to "nařídil" autor příběhu, protože se mu to hodí :-) K jazykové stránce textu: - jak by si kdy jen těžko dokázal představit - "kdy jen těžko" je trochu překombinované vyjádření - nechala bych buď "jak by si jen těžko dokázal", nebo "jak by si těžko kdy dokázal". - těšil se zaslouženého respektu - správně "zaslouženému" - ostatně jako jako každé odpoledne - bránit myšlenkám, které jeho na mysl... - převrácený slovosled, navíc podobnost slov myšlenkám a mysl - možná by bylo vhodné jedno z nich něčím nahradit. "Hálo" - překlep nebo schválnost? ...malej darebáků - překlep, vzápětí následuje podobné vyjádření "malého rošťáka", aspoň to slovo malý bych radila nezopakovat.

ina
03. 07. 2012
Dát tip
Presne tak, psychologicka bariera. Ta mikroplatba by mela byt samozrejma a intuitivni. To prevod z uctu na ucet zdaleka neni. Uvazovali jsme tez o platbe formou SMS, ale poplatky operatorum jsou vrazedne.

ina
03. 07. 2012
Dát tip
Aha, to je skoda. Mel jsem podobne plany se svou sagou na pokracovani, ale stale resime zpusob platby. Bohuzel jeste nikdo neprisel s tzv. "mikroplatbou". Bez ni budou podobne projekty tezko uskutecnitelne.

ina
02. 07. 2012
Dát tip
Ze ja na to vubec reaguju. Tohle mi vzdycky hne lzuci. Ta nezodpovednost, ta neucta k tradicim. Mesity v Evrope? Pro boha, vzdyt jste dospely clovek! Doufal jsem, ze yyhle multikulturni reci samozvanych intelektualu jsou davno pase. To se tu za chvili objevi ekologiste a globalni oteplovaci? To snad ne. Pojdme stavet kostely v Bagdadu, jiste nas multikulturne privitaji. Tahle civilizace je (bohuzel) odsouzena k zaniku, kdyz si vlastni obyvatelstvo neuvedomuje hodnotu tradic a vlastni kultury, ktere je treba chranit a branit.

ina
02. 07. 2012
Dát tip
A krome toho, co jsem psal, si myslim, ze je vuci nasim predkum (kteri krvi a zelezem vybojovali nase uzemi) neuctive davat vsanc cizim kulturam nas milovany kontinent. Pri vsi ucte, je mi fuk, kdo je neduverivy. Ja mel v Baskicku trafiku a videl jsem to na vlastni oci. A netykalo se to jen muslimu, ale i dalsich cizaku, kterym jsme nezodpovedne otevreli dvere. S temi cikany jsi me pobavil. Jeste je zacni obhajovat.

reka
02. 07. 2012
Dát tip
Tak abychom tu měli trochu pluralitu názorů: já jsem léta žil v Holandsku, kde je muslimských přistěhovalců, pokud se nepletu, procentuálně podstatně víc než ve Francii, a z těchhle zkušeností jsem se naopak stal k muslimům tolerantnější. Nikdy jsem neměl s jakýmkoliv muslimem problém, a to jsem léta bydlel v muslimské čtvrti (ta čtvrť mimochodem byla a je jedna z nejoblíbenějších čtvrtí). Soužití s Turky mě obohatilo - bavilo mě žít ve čtvrti, kde je v jedné ulici mešita a kostel a kde ve čtyři odpoledne můžu slyšet zvony a o chvíli později volání muezzina, kde můžu nakupovat v holandských i tureckých krámech atd. Co mi vadí na přistěhovalcích a menšinách, nejsou přistěhovalci a menšiny samotné, ale to, co se kolem nich šíří, propaganda, anebo prostě lži. V Česku je jich fůra o Romech, lži o tom, jak Romové neplatí v lékárnách, jak Romové ukradli peníze ze své vlastní romské strany atd., v Holandsku a jistě i ve Francii jich je zase hodně o muslimech. Zajímalo by mne, kam spadá tvá poznámka o hrazení jízdenek. A priori jsem k takovým výkřikům nedůvěřivý.

ina
02. 07. 2012
Dát tip
Ja vim, ze to sem nepatri, je to literarni server, ale na druhou stranu, spousta autoru nechava protinat cervenou niti svych myslenek sva dila. Jiz zmeneny Dickens publikoval sva dila (primo nasakla levicovou ideologii) v novinach a platil ve sve dobe za velice kontroverzni osobnost. Takze jakkoli nesouhlasim s obsahem, formou me uchvatil. Jiste, s dejem muj nastin chmurne budoucnosti Evropy nesouvisi a ja doufam, ze tento scenar nebude nikdy naplnen, ale chtel jsem do textu (a rad bych tak ucinil i v dalsich povidkach i novelach) zanest kus sveho rozhorceni nad tim, co se kolem me deje. Nechtel jsem samotny pribeh zaneradit nejakou ideologii, takze jsem tu myslenku pouzil jen jako vysvetleni, proc Robert prisel o praci. Nikdy jsem nebyl zadnym rasistou a bojovnikem proti pristehovalcum, ale muj postoj se zmenil v prubehu let, kdy vidim, co se kolem me deje. At uz zkusenosti z Francie ci Spanelska, kde jsem stravil taky kus zivota. Ono je sklicujici videt, jak spanelsky duchodce, ktery ve sve zemi cely zivot plati dane, musi uhradit celou cast jizdenky, na rozdil od mnohych (a skutecne mnohych) pristehovalcu, jimz 50% hradi stat/mesto. Rozcililo me, ze novy francouzsky prezident obsadil tri mista ve vlade muslimy a jako vrchol vysmechu "venoval" muslimum ministerstvo pro rovnost zen. Je to zkratka ve mne a nemyslim si, ze je na skodu, kdyz sve poboureni ventiluji psanim. Jak psal(a) reka, do samotne dejove linie to nezapada, ale jako soucast uvodu, kdy jsem musel nejak vysvetlit, proc hlavni hrdina prisel o svou praci, mi to neprijde az tak rusive.

reka
02. 07. 2012
Dát tip
Nojo, ale ta myšlenka s příběhem nesouvisí. To, že nechá chlapcem odstřelit ženu, nesouvisí s tím, že Evropu ovládají muslimové.

ina
02. 07. 2012
Dát tip
Jak jsem jiz psal vyse. Xenofobie je strach z neznameho / nepoznaneho. Clovek by nemohl zit na JZ Francie (kde se uz nejakou dobu zdrzuju) a neprocestovat vetsi cast Evropy (nastesti v bezpeci sveho vozu), aby pro nej problem pristehovalectvi a pristehovalcu byl nepoznanym (stejne jako mentalita "tech druhych"). Myslim si, ze autor ma pravo prednest ctenari svuj nazor a je jen na konzumentovi, zda mu text daneho tvurce bude blizky, ci nikoliv. Z toho duvodu si ja osobne odpoustim Dickense a precist znovu Twista, asi bych se osypal. Stejne tak je pro me zapovezena literatura J.B. Shawa, Haska a dalsich. Jak rika Rene Nekuda, dejte myslence pribeh a lide si ji zapamatuji. Ja jsem k pribehu myslenku pro zacatek prilepil.

těša
02. 07. 2012
Dát tip
xenofobni klise v uvodu me nasralo; co se tyce samotnyho syzetu, pointa na zaver je dobra, nicmene celkove mi ten text nepripada moc uveritelnej.

ina
02. 07. 2012
Dát tip
Diky za kritiku. Jen bych dodal, ze rozhodne nejde o xenofobii. Nemam strach a uz vubec ne z neceho neznameho. Nastvany nejsem. Zatim. To budu, az se problem, ktery jsem nastinil, dostane do extremu, treba prave takoveho, jaky zminuje text. Ale snad do te doby Evropa dostane rozum.

reka
01. 07. 2012
Dát tip
Ten xenofobní úvod mi hodně, hodně vadil. Až jsem si říkal, jestli mám číst dál. Proč tam vlastně je? Aby sis vyventiloval naštvanost? Se zbytkem textu nemá nic co dělat. Příběh je těžce přitažený za vlasy, někde od půlky mi navíc bylo celkem jasné, jak bude pokračovat a co bude za pointu. I když musím uznat, že má drive, je dobře, že je vystavěný na rychlých výměnách dialogu a že konroluješ, aby všechny informace, co čtenář dostane, přišly jen z mužova poslouchání telefonu.

Fruhling
01. 07. 2012
Dát tip
Ale no tak. Vo čem ten text vlastně je? Chlápek má pocit, že ho podvádí manželka, tak ji zatelefonuje domů, ale splete si číslo. Přes telefon cizímu klučinovi namluví, aby vystřílel své - momentálně šoustající - rodiče. A nakonec je z toho telefonní omyl. Cítíš to, ne?

Lakrov
29. 06. 2012
Dát tip
> ...namet v denicku... To mě potěšilo; zdravím systematického psavce :-)

ina
29. 06. 2012
Dát tip
Ano, nepopiram, ta anekdota me k napsani inspirovala. Mel jsem ten namet v denicku uz nejakou dobu a nedavno jsem se do psani povidky pustil a textik ze me vypadl takrikajic na jeden nadech...

Lakrov
29. 06. 2012
Dát tip
Nedokážu rozpoznat, zda se ten příběh vylíhl ve tvé hlavě, nebo zda se jedná o "převzatý námět"; něco podobného se před lety dávalo k dobru jako velmi černá anekdota, jejíž původ tuším kdesi v zámoří, kde je snadnější přístup ke zbraním. Nechal-li ses jí inspirovat, pak jsi autorem alespoň úplného závěru -- SMS v oné anekdotě nefigurovala, telefony tehdy ještě neměly display, zato měly sluchátko na zakrouceném kabelu a "točítko". Po slohové stránce je to zvládnuto obstojně, ač na můj vkus místy poněkud rozkošatěle. Takže celkem slušný "remake" :-)

Janina6
29. 06. 2012
Dát tip
Davide, díky za nominaci, zařazuju :-)

DavidPetrik
28. 06. 2012
Dát tip
@Janina: prispevek do PM za cerven.

ina
28. 06. 2012
Dát tip
Dekuji za pripominky, urcite nemuzu rict, ze bych s posledni kritikou nesouhlasil. Jinak navrzenim samozrejme souhlasim :)

DavidPetrik
28. 06. 2012
Dát tip
Zacatek je pomaly, ale potom se text dobre rozecte. Musim se ovsem pripojit k hlasum, ktere vytykaji neuveritelnost toho, ze by bylo mozne maleho chlapce takhle snadno zmanipulovat k zabiti dvou dospelych, tim spise matky. To je velmi pritazene za vlasy. Text take nekdy sklouzava k prilis dojemnemu, prilis dramatickemu, klisovitemu hlasu: "do oci mu vyhrkly slzy"; "vzlykal, potil se" apod. Cela povidka samozrejme stoji na bajecne pointe. Kdyby se text upravil k vetsi uveritelnosti, kdyby misto nenosneho uvodu investoval do vetsi provazanosti postav, do uveritelnosti vztahu mezi otcem a synem, byla by z toho bajecna povidka. Pres vytky si dovolim navrhnout text do povidky mesice za cerven. Tedy pokud autor souhlasi.

ina
27. 06. 2012
Dát tip
Jj, snazim se, sec muzu :-D

sem tohle dneska objevil i na blogu idnes... jo, když chce být někdo slavný, nesmí se stydět...

VH64
27. 06. 2012
Dát tip
Do třetice - sorry, seš chlap...

ina
27. 06. 2012
Dát tip
Diky za prispevek. Nejsem sice holka, ale budiz. Nehadam se, jen obhajuji svuj vytvor. To se prece slusi, kdyz uz jsem si dal s textem nejakou praci, ne? ;-)

VH64
27. 06. 2012
Dát tip
Jo, ještě: těšil se zaslouženému respektu nebo těšil se ze zaslouženého respektu, ale to první je lepší

VH64
27. 06. 2012
Dát tip
Úvod je navíc a podle mě zbytečný, ale jinak pointa stojí i za trochu nepravděpodobnosti v ději. Úvod by, když už je, aby měl nějaký rozumný důvod být, mohl zkusit vyřešit vazbu syna a otce. I když, nemůže to vlastně vyřešit u dvou párů najednou, to by šla do háje pointa. Tak jen zkrátit. Hodně zkrátit. Ale jo, může i jen u jednoho páru řešit. P.S. Proč se s někým hádáš? Zdendu si odfiltruj, přelož do srozumitelné lidštiny - od není úplně od věci, jen to říká po svém, ale hádat se je zbytečné. S kýmkoli. Proto sis to sem nedala.

ina
26. 06. 2012
Dát tip
Diky, prijemna kritika potesi. :-) Jen jsem se chtel zeptat Jakuba (a myslim, ze to bude zajimat i dalsi pismaky), jak slape jeho "e-shop" s povidkami? Jaka je odezva z rad ctenaru a jakym zpusobem vyresil platbu za sva dilka...

A mně se to líbí. Přečetla jsem to jedním dechem, konec mě překvapil a tak to má být. Jako to, že desetiletý synek střílí tak chladnokrevně a na rozkaz přes telefon... jo, to je za vlasy trochu přitažené, ale nějak mi to v tomu vůbec nevadí. ten překvapivý konec to prostě přebil :) T*

ina
26. 06. 2012
Dát tip
S clovekem, ktery tvrdi, ze vulgarity jsou fajn a navic si mysli, ze ukolem literatuty je nudit, si nemam co rict. Je mi lito. Dickens? Ne, rozhodne ne, nejsme s Charliem na stejne vlne.

ale téma pěkné, tedy. fatální omyl...

ina
26. 06. 2012
Dát tip
Zivot muze byt nudny, literatura nikdy. Zivot Zdendy nudny (a zrejme i bez fantazie) bude, kdyz si neumi predstavit, ze by otec (v pripade me povidky dva otcove) uchovavali svou strelnou zbran v dosahu sveho syna. Ja si, Zdendo, neumim predstavit (a prijde mi ta situace take dosti pritazena za vlasy), ze bych se stal svedkem vrazdy (nebo snad jinym ucastnikem nasilneho testneho cinu) a prece se podobna temata v literature objevuji. A rekl bych, ze to je i jednim z ukolu literatury - vtahnout ctenare do situace, ktera neni v zivote zcela bezna. Vulgaritu v zaveru predchozi kritiky komentovat nebudu. Za to mi nestoji. A pokud Zdenda neumi vstrebat nastin nejakeho problemu, je mi lito, ale zrejme ma problem i s Dickensem, ktery nenastinoval, ale primo palil!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru