odkaz

Můj chrabrý done Quijote,

(neb jak vidím se stále dále potýkáš s kdejakým větrným mlýnem, prohlašuje jej za "obludnou nestvůru", kdežto já, Sancho Panza, jsem se už dávno smířil s nepochopitelným Chodem Věcí a je mi jen líto, že můj pán, takový znamenitý to šlechtic, si nedá pokoj a nemá rozum.) To narážím na tvé marné úvahy o tom, co je moc a co peníze, a jejich vzájemných vztazích, co je chtíč panovati, atd. Nevyřešíš to, Fauste, a přijde si pro tebe Mefisto tak či onak. Řeš věci užitečnější, než je chamtivost, sprosťáctví, ješitnost a zloba, o blbosti nemluvě. Řeš rovnice poezie a trojčlenky míru duše. Utrácej čas a energii na to, jak bejt hodnej k bližním a hlavně k sobě, což není sobectví, nýbrž naopak. Nemluvím o samolásce (podle vzoru samohana), nýbrž o sebelásce. Jenom když se přestaneš nenávidět, můžeš začít mít rád ty druhý. - Aby nebylo omylu: já to taky neumím, ale furt se snažím, do poslední chvíle. (Jiří Voskovec, 1973, ve svých 68 letech)