Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+11 neviditelných
Za Tarkovským do Sokolova
datum / id03.07.2012 / 411989Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno1242x
počet tipů5
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Za Tarkovským do Sokolova

Praha bez střech

Vlakem na Ústí cestujícího mezi posledními vyprovázejí libeňské střechy. Místy rozebrané od místních. Prostestantský zvyk Holanďanů ukazovat svůj soukromý život tu dovedli k dokonalosti. Jistěže po svém, jsme přece v Čechách. Jestli Waldemar nenazpíval své Slavíky v Madridu, pak zcela jistě v Libni.

 

Filmařka

Do Karlových Varů cestuje i mladá žena, evidentně za filmovým festivalem. Tváří se významně a bez ustání cosi zapisuje do sešitu. Musela už popsat více stránek, než kolik jich seriálové ženy z domu smutku rozeslaly na všechny známé adresy, včetně Jindřišské šestnáct, tři jedničky padesát. Nejoblíbenější vězeňskou kratochvílí je totiž psaní dopisů. A tak pohroužená v cele svých filmových zážitků, ta žena píše a píše. Snad příští Želary. A už za Chomutovem ji v netrpělivém snu vítá seladon s brejličkami na nose, ano, ten, co kdysi dávno koordinoval střelbu lukem v osadě černých ptáků. Too much television.

 

Sokolov

Jestli je nějaké město zhmotněná deprese, pak je to Sokolov. Postapokalyptické vize Andreje Tarkovského jsou ve srovnání se zdejší pustinou ničím. Každá místní postava tu působí jako poslední člověk na Zemi. Bída se tu táhne od nádraží k soudu a na náměstí jako rozšklebená jizva na hlavě Vančurova Kozlíka. Náměstí vévodí morový sloup, němý svědek lepších časů. Měli by tu vystavět spíše vietnamský sloup a doufat, že úpadek bambusové kultury odejde do východních moří. Zatím tam odcházejí jen rychlokvašení uhlobaroni a berou, co tu ještě zbylo k sebrání. Novodobá bitva o české Sokolovo byla nejspíš prohrána, ale trocha kamene na sloup a naději by se snad v nedalekých skalách našla.

 

Výbuch za Kadaní

Jsou opuštěná kupé a jsou opuštěné krajiny. Pláně mezi Kadaní a Chomutovem jsou připraveny pro test jaderné pumy. Dana Drábová spokojeným americkým generálům marně vysvětluje, že na výbuch tu zatím nedošlo.  

 

A noc v Praze

Venku se klikatí blesky a rozsvěcují noční oblohu. Za oknem domu nad Prahou se pohnula záclona. Tajemná postava, o níž víme jen tolik, že je majoritním akcionářem ČEZu, zbledla jak další z čar na temné scéně. Hlavou se jí honí závistivá myšlenka: pořád nás tam někde mají s elektřinou v hrsti.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

31.07.2012 10:59:03Movsar
jj, hezky to zachytila třeštíková u svého reného, ten psal dopisy jak pominutej, vlatsně je polovinu toho dokumentu sedí nad papírem a píše na všechny strany.
15.07.2012 16:15:18Fruhling
"Nejoblíbenější vězeňskou kratochvílí je totiž psaní dopisů." je ovšem parádní metafora!
04.07.2012 12:02:06VH64
*
04.07.2012 11:42:55Lakrov
redaktor prózy
První odstavec musím číst nadvakrát, ale již z kraje druhého čtení shledávám nejen, že mě zaujal, ale i to, že se bavím :-)
Zvláštní, leč zajímavé čtení; ty velmi subjektivní charakteristiky jednotlivých měst či předměstí jsou celkem přiléhavé. Škoda, že jich není víc; pohled na svět z okénka vlaku je často tak zvláštní, magický. Člověk je unášen ve svém světě, své soustavě (vagonů) a svět za oknem mu najednou připadá tak vzdálený... Zřejmě jsme jeli stejnou trasou; škoda, žes těch zastávek nezachytil víc.
Tip.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.