Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Za Tarkovským do Sokolova

03. 07. 2012
5
4
2102
Autor
Movsar

Praha bez střech

Vlakem na Ústí cestujícího mezi posledními vyprovázejí libeňské střechy. Místy rozebrané od místních. Prostestantský zvyk Holanďanů ukazovat svůj soukromý život tu dovedli k dokonalosti. Jistěže po svém, jsme přece v Čechách. Jestli Waldemar nenazpíval své Slavíky v Madridu, pak zcela jistě v Libni.

 

Filmařka

Do Karlových Varů cestuje i mladá žena, evidentně za filmovým festivalem. Tváří se významně a bez ustání cosi zapisuje do sešitu. Musela už popsat více stránek, než kolik jich seriálové ženy z domu smutku rozeslaly na všechny známé adresy, včetně Jindřišské šestnáct, tři jedničky padesát. Nejoblíbenější vězeňskou kratochvílí je totiž psaní dopisů. A tak pohroužená v cele svých filmových zážitků, ta žena píše a píše. Snad příští Želary. A už za Chomutovem ji v netrpělivém snu vítá seladon s brejličkami na nose, ano, ten, co kdysi dávno koordinoval střelbu lukem v osadě černých ptáků. Too much television.

 

Sokolov

Jestli je nějaké město zhmotněná deprese, pak je to Sokolov. Postapokalyptické vize Andreje Tarkovského jsou ve srovnání se zdejší pustinou ničím. Každá místní postava tu působí jako poslední člověk na Zemi. Bída se tu táhne od nádraží k soudu a na náměstí jako rozšklebená jizva na hlavě Vančurova Kozlíka. Náměstí vévodí morový sloup, němý svědek lepších časů. Měli by tu vystavět spíše vietnamský sloup a doufat, že úpadek bambusové kultury odejde do východních moří. Zatím tam odcházejí jen rychlokvašení uhlobaroni a berou, co tu ještě zbylo k sebrání. Novodobá bitva o české Sokolovo byla nejspíš prohrána, ale trocha kamene na sloup a naději by se snad v nedalekých skalách našla.

 

Výbuch za Kadaní

Jsou opuštěná kupé a jsou opuštěné krajiny. Pláně mezi Kadaní a Chomutovem jsou připraveny pro test jaderné pumy. Dana Drábová spokojeným americkým generálům marně vysvětluje, že na výbuch tu zatím nedošlo.  

 

A noc v Praze

Venku se klikatí blesky a rozsvěcují noční oblohu. Za oknem domu nad Prahou se pohnula záclona. Tajemná postava, o níž víme jen tolik, že je majoritním akcionářem ČEZu, zbledla jak další z čar na temné scéně. Hlavou se jí honí závistivá myšlenka: pořád nás tam někde mají s elektřinou v hrsti.


4 názory

Movsar
31. 07. 2012
Dát tip
jj, hezky to zachytila třeštíková u svého reného, ten psal dopisy jak pominutej, vlatsně je polovinu toho dokumentu sedí nad papírem a píše na všechny strany.

Fruhling
15. 07. 2012
Dát tip
"Nejoblíbenější vězeňskou kratochvílí je totiž psaní dopisů." je ovšem parádní metafora!

VH64
04. 07. 2012
Dát tip
*

Lakrov
04. 07. 2012
Dát tip
První odstavec musím číst nadvakrát, ale již z kraje druhého čtení shledávám nejen, že mě zaujal, ale i to, že se bavím :-) Zvláštní, leč zajímavé čtení; ty velmi subjektivní charakteristiky jednotlivých měst či předměstí jsou celkem přiléhavé. Škoda, že jich není víc; pohled na svět z okénka vlaku je často tak zvláštní, magický. Člověk je unášen ve svém světě, své soustavě (vagonů) a svět za oknem mu najednou připadá tak vzdálený... Zřejmě jsme jeli stejnou trasou; škoda, žes těch zastávek nezachytil víc. Tip.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru