Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Na chvíli hrdinou

23. 07. 2012
14
15
2023
Autor
pedvo

                                                                      NA CHVÍLI HRDINOU

     Řekl mi kamarád, že jsem hrdina. Takhle - přímo do očí: „Stal jsi se hrdinou dne.“ A to jen proto, že se mi stala příhodička a já mu ji vyprávěl. Příhoda drobná, dávná, ale mně zůstala v hlavě a jak šla řeč, vzpomněl jsem si a dal jsem ji k lepšímu.
     Tenkrát jsem byl se svými dvěma malými dcerkami na koupališti. Deka vedle deky, vřískot, parno, zmrzlina, všechno jak má být. A do té pohody náhle volání: „Sršeň, sršeň!“ Matky svolávaly děti a otcové zaujímali postavení, v jakém se dá takový nebezpečný vetřelec asi tak nejlépe zahnat.
     V poloze neméně bojovné se tedy rozhlížím, co to kde létá. A už ji vidím: pilořitka. Ale jako hrom. Kličkuje nízko, asi potřebuje sednout. Je ale jasné, jak skončí; její zbarvení, určené k ochraně, ji odsuzuje k rozplácnutí, jen se dotkne nohama země.
     A já, ani nevím, jak jsem na to přišel, ale snad ještě dřív, než mi ten nápad projel hlavou, jsem si stoupl a natáhl jsem ruku do výšky, dlaní nahoru. Pilořitka k ní bez váhání zamířila a sedla si. Klesl jsem s ní k zemi a sklepl jsem ji z dlaně na deku. Hlavy mých dcer se nad ní zvědavě sdrcly.
     Co vypuklo pak, stojí za zmínku. Děti v širém okolí, tak pečlivě svolané pod křídla svých matek, se ze všech stran bezhlavě hnaly k nám jako k nějaké černé díře, puzeny zvědavostí a nedbajíce křiku rodičů. Pruhovaný zástupce ohrožené přírody na ně působil jako krysařova píšťalka. V mžiku jsme byli neprodyšně obklopeni hradbou dětských těl a tělíček s vykulenýma očima, dychtivýma pohledu na věc tak nevídanou – obyčejnou pilořitku.
      „To není sršeň, ale pilořitka,“ hlásám moudra a dětská ústa je předávají dál a dál.
      „Pilořitka, ne sršeň,“ šumí kolem a já pokračuji ve výkladu:
      „To jen tak vypadá, aby ji ptáci nesezobli. Tomu se říká ochranné zbarvení.“
      „Jen tak vypadá, zbarvení, nesezobli,“ nese se huhlavou poštou od jednoho k druhému.
      „To není žihadlo, to je kladélko. Tím udělá díru do dřeva a naklade tam vajíčka.“
     Informace se zase šíří jako kola na vodě.
     Mezitím se pilořitka vydýchala a rozkmitanými křídly dala jasně najevo úmysl odletět. Hlavy se zvedly, děti se narovnaly a jícen takto vzniklé sopky vychrlil jednu zachráněnou pilořitku. Ta neomylně zamířila k blízké skupině stromů a představení skončilo.
     Děti, bohatší o pár dojmů, se rozcházejí podělit se o ně s rodiči. Za chvíli je opět vše, jak má být – vřískot, zmrzlina…
     Tak tohle jsem vylíčil kamarádovi a on to komentoval oním prohlášením o hrdinovi dne. A já si říkám: Proč ne? A když ne dne, aspoň té chvíle, těch pár chvil, byť jenom v dětských očích. A vůbec – proč „jenom“?


15 názorů

těša
24. 07. 2012
Dát tip
rikal bych tomu spis fejeton, ale kazdopadne skvely:)

pedvo
24. 07. 2012
Dát tip
srozumeni a Evženie Brambůrková – Těší mě vaše uznání Alegna – Snažíš se mě zviklat, ale já si stojím za svým: Věděl jsem to úplně jistě. Asi… Lakrov – Máš pravdu. Na druhou stranu si říkám: Jednou stačilo, ať hrdinuje zas někdo jiný, je nás dost. Taky přeji pilořitkám, ať žijí. Ještě nějaká by byla, ale o čem, to nevím já a snad ani Múza, jestli se na mne nějaká chystá. Díky vám všem za komentáře.

Lakrov
24. 07. 2012
Dát tip
Hrdina nemusí vždy bojovat, zabíjet, jak je dnes běžné v televizní "kinematografii". Jeho údělem v dnešní době "pozměněných nebezpečí" je možná informovat a chránit (před nepravdivými nebo nepotřebnými informacemi, jimiž jsme zahlcováni). To lze považovat za hrdinství. Ať žijí pilořitky (nebyla by ještě nějaká? Třeba o lumcích...) Tip

Alegna
24. 07. 2012
Dát tip
věděls to úplně, ale úplně jistě?

Dobře napsané. A hezký příběh.*

srozumeni
23. 07. 2012
Dát tip
Přidávám se, také se mi líbí. Hezky napínavě napsané..***

pedvo
23. 07. 2012
Dát tip
Anděl - Tohle musel říct už někdo dávno před Warholem, ale to je jedno; já jsem snad byl slavný tenkrát těch pár chvil. VH64 - Jo. Květoň Zahájský - Ach jo, tak já jsem zachránil škůdce. Mohl bych se přidat k ekoteroristům. Napřed plácnout a pak určovat nebylo možno, protože jsem měl už určeno. brackenridge, Diana - Těší mě, že se vám příhoda líbila. Marcela.K. - Věděl jsem, že to není sršeň, ale klidně mě za hrdinu považuj, mně to dělá dobře. Všem vám děkuji za komentáře.

Marcela.K.
23. 07. 2012
Dát tip
Hrdina, bezesporu :-) Natáhnout dlaň a nechat si na ni přistát sršně, to chce bezesporu odvahu kamikadze.

Diana
23. 07. 2012
Dát tip
Moc pěkná příhoda!***

fajn prihoda a hezky napsana T

Jakýpak hrdina? Naopak sršně jsou užiteční tvorové, kteří likvidují housenky a larvy nebezpečných škůdců, jakými jsou například pilořitky! Ale teď vážně - sršeň nebo pilořitka, já bych nejdřív plácl a tevrve pak určoval. ((-:

VH64
23. 07. 2012
Dát tip
*

Anděl
23. 07. 2012
Dát tip
"Každý má svých (si jednou užije) 15 minut slávy", řekl údajně A. Warhol, moc Ti je přeji.... Mimochodem jsi mne donutil podívat se,kdo toto pořekadlo řekl, používám je v poslední době nějak často. Každému to přeji moc.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru